Imunita jako kouzelný proutek: Jak věrná rada chrání své rytíře

V zemi Imunity je zákon pevný jen pro poddané, pro vyvolené se mění v ohebný proutek. Sledujte příběh o dvou rytířích, které věrná rada odmítá vydat spravedlnosti, aby nepraskla bublina jejich pohádkového bezpečí a loajality.

Byla, nebyla, za devatero dálničními uzavírkami a jednou velkou řepkovou plání bájná země Kafkaland. V té zemi stál velký, kamenný zámek, kde se pravidelně scházeli vyvolení rádcové. Měli jednu zvláštní schopnost: dokázali kolem sebe vykouzlit neviditelný štít zvaný Imunita. Tenhle štít byl tak pevný, že skrze něj neprošla ani pravda, ani královští biřici.

V tom zámku žili, byli dva velmi zvláštní rytíři.

Rytíř Andrej z Kostelce a Čapu

Prvním byl rytíř Andrej, pán všech polí, motýlů a dotací. Jeho brnění nebylo ze železa, ale z účtenek a certifikátů na opravu hnízd. Kdykoliv se biřici přiblížili k jeho tvrzi, Andrej jen zamával kouzelnou hůlkou a zvolal: „Kampááň! Účelovka! Všecí kradnú, jenom já stavím hnízda pro ptáčky!“

Jeho věrná družina v zámecké síni okamžitě spustila sborový zpěv o tom, jak je rytíř Andrej v podstatě svatý muž, který se jen omylem podepsal na pár papírů, které mu „náhodou“ přistály na stole.

Rytíř Tomio z Východního Slunce

Druhým byl rytíř Tomio, vyhlášený řečník, který dokázal mluvit deset dní v kuse, aniž by se nadechl, nebo řekl něco, co dává smysl. Jeho superschopností bylo vidět draky tam, kde byly jen větrné mlýny a přesvědčit poddané, že pokud ho nevydají biřicům, tak jim zlevní jarmareční klobásy.

Když biřici přinesli zatykač za jeho „vlastenecká slova“, Tomio vytáhl svůj meč (který byl spíše jen selfie-tyč) a křičel: „Diktát! Cenzura! Chtějí mi vzít můj hlas, svobodu slova, kterou vás chráním před neviditelným nebezpečím!“

Velký bál Poslanecké loajality

Jednoho dne dorazil k zámeckým branám Hlavní královský vyšetřovatel. Bušil na vrata a volal: „Otevřete! Máme důkazy, že rytíři si občas pletou královskou pokladnu s vlastní kapsou!“

V sále nastalo hrobové ticho. Pak ale předstoupil Nejvyšší Strážce Loajality a promluvil k ostatním rádcům:

„Drazí přátelé, zákon je sice vytesán do kamene, ale v našich rukou se musí měnit v ohebný proutek. Když dnes vydáme jednoho, zítra si biřici přijdou pro vaše stříbrné lžičky, nebo se budou vyptávat, proč během jednání tak hlasitě chrápete. Musíme držet spolu! Rytíř Andrej nám slibuje koblížky a rytíř Tomio nás chrání před draky, které nikdo jiný nevidí.“

Rádcové se chytili za ruce, vytvořili kolem obou rytířů neprostupný kruh a začali recitovat magickou formuli: „Čáry máry, žádný strach, zákon je pro nás jen prach. Na tyhle dva metr není, právo končí ve vězení!“

MORÁLNÍ PONAUČENÍ PRO PODDANÉ

A co si z toho vzít, milí poddaní? Tato pohádka nás učí tři důležité pravdy:

1. Zákon není ze železa, ale z proutí: Pro běžného smrtelníka je to tuhý klacek, který trestá, ale v rukou loajálních rádců se mění v ohebný proutek, který své oblíbence jen něžně pohladí.
2. Kolektivní imunita jako nejlepší brnění: Kdo krade sám, skončí v šatlavě. Kdo má kolem sebe dostatek zvednutých rukou, pro toho je i soudní obsílka jen pozvánkou k dalšímu řečnění o spiknutí.
3. Pravda vítězí (ale až po uzavírací době): Spravedlnost v Kafkalandu nespí, jen má velmi dlouhou pauzu na kávu a koblížek, zatímco rytíři a jejich rádcové tančí vítězný bál loajality.

Zazvonil zvonec a spravedlnosti je na několik let konec.

„Diskuse k této pohádce byla preventivně odeslána do dračí sluje. Pokud máte potřebu rytíře bránit nebo hanět, učiňte tak prosím u nejbližšího rybníka – vodníci jsou na politiku zvyklí.“