Igor Komarov: Literární předobraz Putina, nebo Forsythovo mrazivé proroctví?

Předpověděl Forsyth vzestup Putina? Románová postava Igora Komarova slibuje řád a obnovu impéria s děsivou přesností. V čem se autor Ikony trefil a proč je jeho Černý manifest varováním i pro dnešní svět?

Při dnešním čtení Ikony od Fredericka Forsytha se člověk neubrání mrazení v zádech. Přestože autor psal o fiktivním Rusku konce 90. let, jeho analýza „ruské duše“ a mocenských mechanismů trefila terč s chirurgickou přesností. Forsyth v roce 1996 popsal vzestup muže, který jakoby z oka vypadl realitě, která nás začala obklopovat o pár let později.

Černý manifest: Plán, který se stal skutečností

Zápletka knihy se točí kolem ukradeného dokumentu – tzv. Černého manifestu. Ten odhaluje, že Igor Komarov, kterého svět považuje za umírněného reformátora a naději pro Rusko, plánuje ve skutečnosti návrat k diktatuře, etnické čistky a obnovu impéria.

Zatímco v knize je tento scénář odvrácen tajnou operací bývalého agenta CIA Jasona Monka, v realitě se dějiny po roce 1999 vydaly cestou, kterou Forsyth předpověděl s děsivou přesností. V čem jeho analogie bije do očí nejvíce?

• Využití chaosu: Komarov (stejně jako Putin) nastupuje v momentě, kdy je Rusko na kolenou, ponížené a ekonomicky rozvrácené. Slibuje jediné: pořádek a návrat k národní hrdosti.
• Kult osobnosti: Forsyth skvěle vykreslil, jak snadno se dá v zemi s autoritářskou tradicí vybudovat obraz „spasitele“, který stojí nad zákonem a zosobňuje stát.
• Stín siloviků: Kniha stojí na souboji struktur bývalé KGB a armády. Forsyth předpověděl, že moc v Rusku nepůjde cestou západní demokracie, ale cestou ovládnutí státu lidmi z bezpečnostních složek. Komarov je v ní spíše pravicový populista s hnědokošiláky (strana Svazu vlasteneckých sil), zatímco Putin vyšel přímo z nitra tajných služeb. Tento drobný rozdíl v „barvách“ uniforem (černé vs. šedé) je zajímavý kontrast k jinak děsivé shodě v metodách.
• Nacionalismus jako palivo: Komarovova rétorika o sjednocení ruskojazyčných národů je literární verzí zpráv, které dnes slýcháme v hlavním vysílacím čase.

Proroctví, které bere dech

Frederick Forsyth má neuvěřitelný dar – dokáže vzít hromadu reálných politických faktů a vytvořit příběh, u kterého si nejste jistí, kde končí realita a začíná autorova fantazie. Ikona nás zavádí do země zmítané hladem a inflací, kde lidé v absolutním zoufalství volají po silném vůdci.

„Lid nepotřebuje svobodu, lid potřebuje pořádek a chléb.“ Tato myšlenka se knihou táhne jako rudá nit a je klíčem k pochopení toho, proč jsou postavy jako Komarov (v knize) i Putin (v realitě) tak úspěšné.

Verdikt: Je Ikona stále aktuální?

Ikona je víc než jen thriller o špionech. Je to varování o tom, jak křehká je demokracie a jak nebezpečné může být charismatické zlo, když mu lidé uvěří z čistého zoufalství. Forsyth v roce 1996 napsal scénář, který jsme my ostatní začali naplno chápat až o dekády později.

Je fascinující a zároveň děsivé sledovat, v čem se autor trefil a v čem se realita od jeho fikce bohužel neodklonila. Pokud chcete pochopit mechanismy moci v Rusku, nemusíte číst jen politologické příručky – stačí si znovu otevřít Forsytha.

–––––––––––––––––––––––––––––––––––

Frederick Forsyth *1938

začínal jako nejmladší pilot RAF a později působil jako zpravodaj agentury Reuters a BBC. Právě jeho novinářská kariéra, během které pokrýval války v Africe nebo studenou válku v Berlíně, dala jeho knihám pověstný punc autenticity. Odkaz