Hřejivé jubileum v Brožíkově sále: Když pohádky propojují generace

Dnešek byl dnem, kdy si člověk znovu intenzivně uvědomil, jak hluboký smysl mají zdánlivě obyčejné věci.

Na 1. říjen totiž připadá Mezinárodní den seniorů – a málokde by se tento svátek mezigenerační úcty a setkávání dal oslavit krásněji než v majestátních prostorách Brožíkova sálu Staroměstské radnice.

Uskutečnilo se zde 40. celostátní setkání čtecích babiček a dědečků, které organizuje Mezi námi o.p.s. Mezi historickými obrazy se sešly desítky lidí, které spojuje vášeň k příběhům a láska k té nejmladší generaci. Byla to skvělá oslava lidskosti, mezigeneračního porozumění a radosti, kterou dobrovolníci do mateřských škol každý týden přinášejí.

Pohádka jako most mezi světy

Sama jsem chodila číst do MŠ Mendíků přes pět let. Byli tam i mí vnuci, které jsem po čtení vyzvedávala a věnovala se jim celé odpoledne. Ještě předtím jsem v rámci Mezi námi navštěvovala Scio školu, kde jsme spolupracovali na celodenním programu.

Když jsem přicházela za dětmi do školky s knížkou v ruce, často jsem přemýšlela, co jim vlastně předávám. Není to jen o čtení písmenek z papíru. Je to o tichu, které se rozhostí ve třídě, o vzácném kontaktu s mrňaty o dvě generace mladšími, o zvídavých očích, které hltají každé slovo, a o dětské představivosti, která v té chvíli běží na plné obrátky. A v mém případě také o zpěvu ukolébavek, kterými jsem každé čtení končívala, neboť jsem četla po obědě těm nejmenším, Koťátkům, před odpoledním spaním.

V dnešní rychlé a digitální době je živý hlas, osobní přítomnost a věnovaný čas tím nejcennějším darem. Pro děti nejsme jen „předčítačky“ – jsme pro ně parťáci, vypravěči a často i babičky a dědečkové, které třeba ve své blízkosti nemají. Když mě pak cizí děti na hřišti představovaly svému doprovodu jako „jejich“ čtecí babičku, musela jsem se vždycky smát. A co si budeme povídat, ta výměna dobrých energií funguje oboustranně. Zvídavost a bezprostřednost dětí nás, seniorské dobrovolníky a dobrovolnice, nabíjí neskutečnou životní silou a elánem. Za zmínku stojí též komunita, která se v rámci neziskové organizace Mezi námi utvořila i mezi samotnou seniorskou veřejností. Lidé se v jejích prostorách na pražské Pankráci schází pravidelně k vlastním tvořivým a zájmovým aktivitám.

Od předčítání k houslím a písničkám

Z časových důvodů od letošního září dětem v MŠ pravidelně nečtu – stala se ze mne „hrající babička“. Doprovázím na housle zájemce o zpěv při společném hraní tematických písní. Texty písniček připravuji do PowerPointové prezentace a promítáme je s kolegou kytaristou na obrazovku, protože – co si budeme namlouvat – většina z nás si z dětství pamatuje jen refrény, což je škoda. Při zpívání se ale najednou oči rozsvítí, paměť zapracuje a píseň „naskočí“.

Dnešní jubilejní setkání v Brožíkově sále bylo krásnou připomínkou, že po celé republice působí stovky babiček a dědečků, kteří pravidelně otevírají dětská srdce pomocí pohádek a vyprávění. Symboličtější oslavu Dne seniorů si lze jen těžko představit. Akce byla provázena skvělým vystoupením houslisty Jana Fišera a herečky Nikoly Bartošové, závěr dopoledne patřil Vojtěchu Bernatskému, sportovnímu komentátorovi, píšícímu i dětské knihy.

Velký dík patří celému týmu Mezi námi o.p.s. za organizaci, péči a za to, že nám všem pomáhají tvořit svět, kde se generace neseparují, ale naslouchají si, zpívají spolu a navzájem se obohacují.