Otírat se o ČT s libovolným numerem za téčkem je nestatečné. Dělá to kdekdo a konec konců - bedna má čudlík.
A ke všemu - bednu beru jako firmu. Sice „zabedněnou", ale firmu. Lidem z tamního zpravodajství vůbec nezávidím jejich neukotvenost, ne-cíl, ne-jistotu v tom jak to dělat, jestli víc bulvárně anebo víc investigativně. Pokouším se spíš vžít do toho, co s nimi asi dělá ono nezadržitelné vědomí zřetelného pádu kamsi do nezájmu, protože polovina světa se beztak ocitla na webu a Knize tváří. Jsou to, holt, jen nepodnikaví podnikatelé.
Co mne dere víc - a ono je to na mně asi poznat - je fundament a jeho nastuplé kydy - a to v jakékoli formě. Je mi buřt, jestli nějaký pán démonizuje sexuální osvětu na školách výkřikama: „Běda, Sodoma a Gomorra! Ubohé učitelky budou muset gumu navlékat před žactvem na rohlík!". Anebo najde-li se týpek, který si honí kosárek na tak „čtivé" vlnce islámského nebezpečí. A tak už před rokem mne v dikci českých Neonek zaujalo (jestli to chcete vědět přesně tak nasr*alo) uslintané tvrzení, že všechny televize jsou ve vleku jakési „židokracie" a že se bez tajemného Ahasvera neuprdne ani BBC ani sestřička Nova ve své neodolatelné ordinaci.
Nedávné vysílání na téma Haiti mne ale přesvědčilo, že přinejmenším na čétéčku žádný židi nejsou. Byl to shodou okolností pan Jakub Železný, kdo tu diskuzi moderoval. Řeč se stočila na Haiti (jak už jsem byl pravil) a pan Jakub vehementně tlačil zpovídanou paní do své představy. „Milostivá, my Česko jsme asi jacísi nulovci, když tam dneska na Haiti ještě pořád nemáme praporek! ... Jak je možné, že se u humanitárních spolků „Adra-Charta-Člověk s písní" vybralo skoro totéž, co věnuje stát, a proč to tam ještě není! To jsme na té boží kouli tak nepatrní? Není to zásadní pochybení naší vlády?"
Pan Jakub mi v tu chvíli připadal za vola. Je-li to, co ze svého hosta páčil (a nevypáčil, páč... ale o tom později) nějaké pochybení českého státu nebo ne, to přenechám na posouzení vám. O to mi nejde. Zaměřme se spíš na chudáky nácky!! Nejen, že je tak nonšalantně popravil v průběhu minulého týdne Tomáš Vandas svou zbabělou rétorikou, rozpaky a uhýbáním. Nejen, že jim padla do kanálu jejich (dnes už směšná) modlička, ale ke všemu teď ještě ta potápějící se bárka „zežidokratizované" české televize zasadí citelnou ránu další z jejich webovsky hlásaných pitomin. V telce (přinejmenším v ČT) žádný židi rozhodně nejsou. Ergo - neonky jen žvatlaj.
Jak si to dovolím tvrdit? Jedoduše. Kradou všichni. Tedy i židi. O těch se ke všemu ví už tisíce let, že kradou hlavně dobré nápady, a tak - ačkoli nevím, jestli je to nápad židovskej anebo mýtus pueblových indiánů, když sežvýkají zakázané kaktusy, faktem zůstává, že platí: „Stokrát líp naučit žebráka rybu lovit než mu na ni těch nějakých pár Fučíků dát ..."
Moderátorovo dětské „fedrování" a upocená snaha vypáčit z pozvaného hosta přiznání, že Česko zaspalo, bylo tedy - milí nácci - tak lautr nežidovské, že zmíněná televize židům teda určitě nepatří. A Haitíci, které nějakej novej Komenskej z Čech třeba i teprve za půl roku naučí tomu, že jsme všichni vlastně lidi, a že pracovat je radost (učej vůbec Češi ještě i tenhle obor?), udělá pro vesmír i pro tu pidizemičku na Kouli možná mnohem víc.
Že chudák Haiti potřebuje hlavně „výuku" to ví každej (kromě pana Železného - anebo jeho režie), že vyučit někoho čemukoli je běh na dlouhou trasu a nejde o to, kdo u toho bude víc vidět - jestli Clintonová anebo Železného republička - to se dá taky trojčlenkou zjistit celkem rychle. A že uprostřed rozkládající se člověčiny (reálně i metaforou) a mezi lidma, kteří se chovají nemlich stejně jako malý banánový Čech, když mu někdo slíbí slevu v čerstvě otvíraném Tescu, se na účinnou „vzdělávací" pomoc musí teprve vytvořit prostor i časoprostor, taky není třeba zdůrazňovat.
Málem jsem ten večer sedl a začal hledat e-mail na Jakuba. Ale pak mi došlo, že než mu nějak virtuálně naznačovat, že se choval jako kuba, bude stokrát lepší vybodnout se na žluč a jen se naplno radovat z toho, že se mu občas něco odmoderovat podaří a že skuteční „kubíci" jsou všichni neonoví Stwůrčičkové, Zandasové a teta Drahomannová. Prostě všude je něco ...
