Zákonné bezpráví ? (Ústecké mouchy)

Přečtěte si prosím toto: Město Ústí nad Labem nenese žádnou právní zodpovědnost za hospodaření společnosti ani za stav jejích účtů. Přesto by divadlu poskytlo v případě potřeby přechodnou výpomoc, pokud by jí bylo třeba a pokud by se na město s takovou žádostí ředitel Činoherního divadla, o.p.s., obrátil.

To vypadá jako pravda. Ba dokonce to v mnoha ohledech  smutná pravda je. Město Ústí nad Labem skutečně už dlouhá léta žádnou právní odpovědnost nenese. Proto se tu tak daří všem cinklým zakázkám a dalším tunelům. Ovšem „právně“ je to všechno (až na některé nepříjemné výjimky) vždy dokonale ošetřeno. Jenom ta morálka  jakoby odplavala někam za Drážďany.

            A proto všichni dobře vědí, že ačkoli  právně bezúhonnou soutěž vyhraje právně bezúhonná firma, přesto to nakonec bude pan Zavoral a jeho lidi, kdo bude touto „vítěznou“ firmou ve finále najatý jako subdodavatel. (Pro případné právní procesy zdůrazňuji, že pokud někdo vidí nějakou podobnost jmen anebo dějů, je to podobnost čistě náhodná. Třeba to bude pan Zedniček...) Ale to jen na okraj, o tom přemýšlejte až během oněch večerů, kdy už tu Činoherák nebude.

            A  v podobném duchu, v jakém nakonec dopadne realizace Brné, Klíše i stadionu, potvrdil Nejvyšší správní soud, že odvolání bývalé správní rady Činoheráku je skutečně podraz! Nezaložený na jediném právním důvodu. Že odvolávání (nikoli odvolání) je skutečně účelové a formálně nedostatečné, přesto ale podle současného výkladu práva, je nutno se mu podřídit, protože vůle těch intrikánů je navzdory všemu v takto projeveném aktu čitelná. Česky řečeno: „Jsou to prasata, ale chtějí to tak, což je natolik zřetelné, že s tím u soudu, žel, nic nenaděláte…“

            Čitelná vůle v projeveném aktu!!! Pár týdnů po odvolání  bývalé správní rady se schvaluje rozpočet města. Čitelná vůle překladatele je podvést všechny právně méně obeznalé zastupitele zamlčením reálné skutečnosti (chystáme flignu). A to právně naprosto schůdným řešením – minimalizovat komentář k projednávané kapitole. Čitelná vůle provést podvod se nezmění ani ve chvíli, kdy se při schvalování této rozpočtové kapitoly přímo hovoří o tom, že 12 mio je schvalováno pro Činoherní studio. Předkladatel se neohradil, neupřesnil, že to není pravda. Neinformoval nejvyšší orgán městské samosprávy, že se chystá připravovat jakési granty. Je to ještě zcela podle zákona? 

Hledá se vrah

            Když se pak na konci ledna ukáže, že nejen ředitel divadla, ale ani zastupitelé nemohli tušit, že schválené prostředky divadlo nedostane, ba co víc, že je dohnáno na pokraj insolvence -- je pachatelům jasné, že jsou to vlastně oni, kdo  měl z titulu správní rady buď informovat statutára „jejich“ o.p.s. o víceméně  „jejich“ záměru financovat „jejich“ a „jimi“ spravovanou ópeesku naprosto jiným způsobem. Buď informovat anebo jednat. Je jim okamžitě jasné, že je to politický přehmat, který si asi neustojí. Že dokonce z hlediska morálky prvobytně pospolné společnosti je do jisté míry především  jejich povinností se o „spravovanou ópéesku“ starat s péčí řádného hospodáře. Informovat o hrozícím nebezpečí a jednat.

            Namísto toho jednají zákeřně. Mimo jakékoli mantinely logiky a fair play. Ale stále v mezích zákona. Je vinou ředitele, že se včas nepostaral o to, o čem nemohl tušit že nastane? Že to tušit nemohl, zřetelně a veřejně  prozrazuje najatý tiskový mluvčí Města svým tvrzením, že takové rozhodnutí „bylo nasnadě“. Co je nasnadě, není ale předpokladatelné. Ani pevně vymezené!!

Ředitel nemohl. Ale musel to tušit pan Eichler, který vysedává jak v Radě města, která  údajně o transparentním grantování rozhodovala, a zároveň ve správní radě divadla. Čitelná vůle pana Eichlera tak trošku páchne špínou.  Mohl, ale nejednal.

            Je jistě s podivem, že správní rada divadla sice vinou liknavého ředitele vůbec netušila, že divadlo nebude mít prostředky na pokračování svého provozu, ale když tuto skutečnost divadlo oznámilo veřejnosti, okamžitě věděla, kolik je ještě uloženo na rezervním fondu.  A beztak se trapně přepočítali, protože o financování a cash flow té jejich ópéesky, zdá se mnoho netuší.

            Co je však ze všeho nejdojemnější, je právě skutečnost, že pan Eichler zcela veřejně prohlásí, že nekompetentní  odněkud z pražských či možná brněnských webovek  „ctrl-past-copy“ ukradený grant (takhle  z právního hlediska legitimně vyhrál  své zmanipulovavé výběrko na ředitele Kulturáku pan Vraspír, a nikomu to nevadí. Rozhodně ne panu Macíkovi a panu Dostálovi, panu Muškovi a paní Blažkové – kulturní komise města.) je  de facto „mrk-mrk“ ušitý přímo a jedině na míru divadla. Čímž jakoby otevřeně přiznával, že je to z právního hlediska naprosto legitimní svinstvo vůči eventuelním dalším uchazečům, ale že  jemu a vyřešení situace stačí, aby byl naplněn takový zákon, a divadlo svolilo se na tomto svinstvu podílet.

            O krůček později dojdeme až k okamžiku, kdy i samotný člen Eichlerovy rady, pan Vlasák, který určitý čas řídil „Velké divadlo“,  odborně a zcela spontánně potvrdí, že druhý grant je nesmysl, paskvil a v této podobě neřešitelný (volná a záměrná parafráze, já u toho nebyl), protože aby vůbec mohl být  takový grant naplněn a splněn, vyžadovalo by to třístranné jednání navrhovatele s řediteli obou divadel. Přesto se nadále se všichni tváří – a mají pravdu – že z právního hlediska je to v pohodě…

Hrobař divadla ?

A vinen je zase ředitel? Se kterým o tom nikdo nejen že nejednal, ale který donedávna vůbec netušil, že pánové opíšou domácí úkol tak neodborně! Vlastně ho vykradou z těch zdrojů, které sice granty podobným formulářem opravdu poskytují, ale vždy jako granty víceleté!! A ještě se říďovi přisolí, že se musí takového manipulátu účastnit, jinak bububu? Z právního hlediska to asi možné je, ale tady už každý – i ten, kdo činohru nepotřebuje, nebo ji vnímá jako  podnikatelský subjekt – musí přece cítit, že je to jakési zákonné bezpráví.

            A když pak vysvitnou na povrch všechny tyto skutečnosti a 42 lidí stojí před otázkou, z čeho budou díky „čitelné vůli nekonat“  další tři měsíce živi (i kdyby nakrásně a ze zoufalství na navrhované „zákonné bezpráví“ přistoupili),  tehdy ve snaze zachránit svoji chybu přistoupí proti poškozeným argument : Město Ústí nad Labem nenese žádnou právní zodpovědnost za hospodaření společnosti ani za stav jejích účtů. Přesto by divadlu poskytlo v případě potřeby přechodnou výpomoc, pokud by jí bylo třeba a pokud by se na město s takovou žádostí ředitel Činoherního divadla, o.p.s., obrátil.  Navenek sdělení plné vstřícnosti, ve skutečnosti ale vyslovené nestydatě teprve poté, co návrh řešit to překlenovacím úvěrem vychází z úst Eichlerovy rady za účelem donutit ředitele o grant se ucházet. Téhož ředitele, který o rok předtím, kdy ještě hra na transparentní financování zahájena nebyla, čekal díky zaneprázdněnosti pana primátora na schválené prostředky téměř až do března!! A nebýt tehdy ještě o něco lépe naplněného rezervního fondu, dokázal by prekérní situaci překonat stejně těžko, jako letos. V čem se letošek lišil od loňska. To to měl ředitel letos vyvěštit?

            Ze všeho nejparadoxnější je ale součet všeho, co už známe. Zastupitelé bona fide odhlasovali pro letošek 12 mio pro Činoherní studio, ačkoli do materiálu bylo male et perfide propašováno kouzelné slůvko Činohra s velkým písmenem.  Ředitel bona fide, že je u primátora stejný bordel jako vloni, okamžitě a neprodleně  a podle dosavadního a z právního hlediska  tedy jediného platného modelu jedná, aby situaci řešil, přesně v té chvíli, kdy se ne jeho vinou ale opětovnou liknavostí poskytovatele blíží kolaps. A ti, kdo to všechno spískali, mu male et perfide oznámí, že se najednou zčistajasna jede podle jiných pravidel? A zároveň jedním dechem naznačí, že ty prostředky divadlo samozřejmě dostane, protože jsou pro ně odhlasovány? A dokonce i veřejnosti sdělí totéž. „Nikdo nic nelikviduje!“ (Kromě klidu a finanční situace valné části členů  valné hromady „jejich“ vlastní ópeesky, kromě bezproblémového provozu divadla a  pak – ale to už je marginální – kromě morálních hodnot, které asi v Ústí neplatí)!!

Shrňme si to

            Doposud neplatí pravidla pro poskytování grantů, protože vůbec nebyl pro příslušnou oblast vyhlášen harmonogram grantů. (Třeba ho nějaký zákon taky předpokládá!) Granty jsou nekoncepční, pochybené a ten menší úplně pitomý. Divadlu byla schválena částka určitá částka. O té výrobci „transparentního přidělení“ veřejně prohlašují, že je divadlo dostane, když … A divadlo nemá ani na provoz ani na výplaty. To nemůže být  jenom chyba ředitele. Protože i kdyby v něčem pochybil, Eichlerova rada informace měla včas. Anebo mohla mít včas. Avšak ne od ředitele. Odmítla jednat? Proč?  Pouze opomněla jednat? Tak co se otírá o ředitele? Aha z právního hlediska…

            Z právního hlediska půjde z ředitele udělat oběť snadno. Z morálního hlediska v tom lejně ale vězí až po uši „dvojitý agent“ Eichler. Protože on jediný měl přístup k informacím jak z Rady města, tak i do rady správní. A možná právě proto  musí být za viníka označen nevinný  (z právního hlediska ovšem skutečně vinný) ředitel. Protože jestli alespoň někteří ze všech těch podvedených  zastupitelů budou přemýšlet podobně, anebo dokone i podle pro ně platného právního hlediska, jestliže neprodleně zaúkolují Radu města, aby již ty jednou  a bona fide schválené prostředky Činohernímu studiu poskytla prostě neprodleně, aby okamžitě přepracovala neodborně  vykradené granty a vyhlásila je v lepším stavu teprve na léta 2015-20148, mohl by to ve výsledku odskákat někdo jiný, než osočovaný ředitel. Právě proto, že z právního hlediska přesně této variantě zhola nic nebrání. Možná jen čas, protože nejbližší zasedání Rady je už příští pondělí.  Čas a zviditelnění skutečného viníka.

            O dalším osudu nejen divadla ale vlastně i rozvoje tohoto města musí rozhodnout zákon. Jde jen o to, bude-li to zákon „zákonného bezpráví“ anebo ten Kantův s hvězdným nebem nad náma …

Poznámky:

a)      snaha, udělat z ředitele zločince je čitelná v tzv. zprávě o Stížnosti radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Její plné znění, originál dokumentu, kterým se konšelé zviditelní na dluhý čas, se pokusíme získat podle 106/99 Sb

b)      Para-argumenty radního Eichlera sumarizuje materiál z I-dnes

c)       Jak „transparentní“ je grantová hra, analyzuje materiál Terezy Silbernaglové na FB. Pozor autorka sama varuje, že je to na delší čtení.

d)      Veškeré detaily o odvolávání předchozí správní rady již skoro odvál čas.