Nedalo mi to a chtěl reagovat. Písmenek je ale víc než na odpověď v diskuzi, tak se narodil tenhle bloček...
Chvilku jsem váhal, jestli psát a připisovat další písmena ke stohu již napsaného na téma: Kdyby pámbu existoval... Téma je ožehavé, bolavé a Velkej šéf advokáty nepotřebuje. Nicméně lidi možná potřebujou maličko uklidnit. Aby se při každém svinstvu nezačali hned opírat do Nebes. Tady na blogu i.dnes (zkušení blogeři si ten článek snadno najdou – já odkazy zatím moc neumím) pan Filip Saiver píše – a jistě v nejlepší vůli a pohnutce – glosu nazvanou „Vyčůrat a zemřít! Aneb děj se vůle…“ Jejím obsahem, pokud dobře čtu, je přiznání, že ho některé skutečnosti, které se doslechl během svého služebního pobytu v soudní síni v případě Honzíka Rokose, doslova šokovaly.
Maličko se mi ale nelíbí, když někdo, kdo je konfrotován s děsem přesahujícím tzv. „normál“, začne hned všechno házet na neexistujícího Pánaboha. Jistě právo na to má. Každý. Mám pár přátel - a vy možná taky, kteří tvrdí : „Nevěřím, po tom co jsem poznal šoa.“ Na to se jen blbě argumentuje a chce to neskonalou dávku odvahy, lásky a taktu, abyste dokázali namítnout : „No tak tos pochopitelně neměl svůj vztah srovnanej ani předtím…“ Mám pocit, že tahat do kauzy fatální absence humanity Aljošu Karamaze a potažmo i Big Bosse je laciné, neprozíravé a maličo vedle.
Víte, on totiž žádnej pámbu neexistuje. Existuje jenom kardinální otazník, jsme-li šikovně vyvinutými bílkovinnými koacerváty, které, když ztratily drápy, tesáky a chlupy, tak honem ještě s holou zadnicí a s kusem klacku na klácení banánů (jenž je, jak známo, polidštil) vymýšlejí na obranu svého (proti přírodě náhle bezbranného) druhu -- humanitu, morálku a boha.
Anebo, jestli ten koacervát vyšplouchnutý na břeh pramoře tu spanilou cestu od plazení k šupinám, kojení a Kantovi vykonat nemohl. Zkrátka, jestli náhodou neexistuje něco jako Stvoření. Pakliže ano, začíná být legitimní otázka – a co Stvořitel? Proč vůbec stvoření spouštěl a co po nás chce? Tedy jestli vůbec něco chce.
Vzhledem k tomu, že patřím k té nešťastné většině, kterou prozatím nic nepřesvědčilo, že jeho prateta (plazice) omylem vylezla vysoko do koruny pra-přesličky, spadla dolů a nejen že se nezabila, ale zalíbilo se jí to natolik, že tu atrakci opakovala tak dlouho, až se jí šupiny změnily v peří a ona začala snášet vajíčka – ta slepičí (plazi jsou taky vejcorodí,ja vím) - tedy vzhledem k nedostatku jiných argumentů tak nějak se Stvořitelem počítám. Přesto na něj nevěřím, protože mi to připadá neuvěřitelně neurvalé a troufalé. Jak si může nějaká hnidečka (stvořeníčko) dovolit ten „přepych víry“!! To je nábožensky i evolucionisticky vzato tvrdej a fest zbytečnej nadstandard. To je totiž jinými slovy, jakoby ubohé stvořeníčko chtělo udílet Stvořiteli své povýšené svolení, že „smí“ milostivě existovat. Místo aby se ptalo, co teda ten zatrackanej Stvořitel po mně požaduje. K čemu jsem mu dobrej, co nás oba naplní ?
Filip naštěstí píše „boha, jak si ho představuje většina z nás“ – tj. píše o tom sympaťákovi v noční košilce, jemuž půjčil hlas pan Werich. V tom případě lze s autorem článečku souhlasit. Ve všem a do písmene. Surově zamordovat malýho kluka je dost hustý !! Ale pánaboha do toho tahat neměl. Ani jako kosmetický prostředek k vylepšení dressingu své glosy.
Protože, pokud s ním počítá (čti: je prozíravě „věřící“) tak přeci ví, že pokud budeme ještě deset let konzumovat všechna Éčka v těch lehce dostupných jogurtech z Lidlu, narodí se nám ve třetí generaci nějaká zrůdička nebo přinejmenším mimčo s těžkýma alergiema. Že to, čemu pro nedostatek jinech vhodnějších slov říkáváme Hospodin, tu není od toho, aby nám plnilo naše subjektivní představy o tom, co je morální, co je humánní a co je a není v rámci lidské smečky ještě únosné. Že nám to To dokonce napsalo celkem srozumitelnej dopis, ve kterým nám vzkazuje: „Vylezli jste ze Zahradnictví Eden – gratuluju. Ujali jste se tedy odpovědnosti. Už nejste malý děcka. Teď to dostane grády…“ Odpovědnosti nejen za sebe sama, ale i za ty druhé. Protože k obrazu svému jsem stvořil především lidstvo a dejme tomu humanitu (nikoli pouze jen tebe, člověče!!). Proto potom ten žídek z Nazaretu do zlbnutí opakuje židovské pravidlo : Miluj bližního svýho jako sebe sama. Čímž, jak ho to naučili v talmudickejch ješivách, chce obrazem slova vysvětlit: „Tedy i bližního a toho především a teprve tehdy, až se smíříš sám se sebou… Tj. i s tím kardinálním otazníkem. Jinak s tím milováním bližního ani nezačínej, to je jen svatej kšeft, kterej smrdí cukrovou vatou pokrytectví!“
Pámbu nezabíjí, ani „nevyrábí“ mentálně či tělesně postižené, vyšinuté či jinak deviované lidičky. Kdyby byl tj. existoval (jak rádi startují svoji argumentaci ti vyčítalové !!), rodili by se tihle nešťastníci tak jako tak. A možná jen pro tak banální skutečnosr, že nemám dost odvahy přiznat se ženě, že taky občas mrknu na netu na porno a že jsem jí už párkrát zahnul. Ne-dobro (což je jinými slovy zlo) se rodí z toho, že něco zamlčuju, místo abych to pojmenoval. Pokud možno včas. Protože pojmenovávat, je naprosto základní úkol všech bytostí, které nepřijaly jako vysvětlení svého původu evoluci – tedy zákon džungle ostrouhaný humanitární nadstavbou ducha. Protože – vzpomínáte, co bylo prvním džobem Adama ? I přivedl před něj Sladkej požehnanej (Tatezisn jisvorach) všeliké stvoření, aby tomu dal jméno. Jeho synátorovi Kainovi pak povídá: Něco schováváš (hřích leží na tvém prahu), a když to nevybalíš, budeš nad tím panovat. No a pár veršů poté pak Kain picnul bráchu šutrem do lebky… A další skutečnost, taky v tom dopise od Velkýho šéfa : Uvidíš-li někoho, že dělá svinstvo a nezabráníš tomu, on pro svůj nedostatek umře, ale jeho krve budu vyhledávat z tvých rukou. Ono je to všechno o odpovědnosti… V desateru, ze kterého si pamatujeme víc to o „ženě bližního tvého“ než ostatní detaily, je taky sdělení: navštěvující nepravost do třetího a čtvrtého kolene (vozíčkářů). NO je tam toho hodně, včetně řady příkladů, co po nás chce, kdyby snad náhodou existoval. Tj. plnou a svobodnou (prosím neplést s anarchistickou a tedy vraždící !!) seberealizaci. Možná podle norem, které vyslovil. Jinými slovy : Miluj sebe sama, abys mohl milovat bližního.
A pokud s ním (čti: s Ním) autor glosy Vyčůrat a zemřít nepočítá, tak jenom zbytečně popsal papír. Jako ostatně i já. Ne, Filipe, Honzíkova smrt byla fakt příšerná, děsivá a nepochopitelná. Ale pámbu ji nerežíroval, a dokonce ani tato smrt Ho nemůže „zrušit“. Pokud existuje. V tobě. Štastnou cestu. Životem.
