Jak často se dá uškodit ve snaze pomoci? To asi nemusím nijak podtrhávat. Když ale ta ušlechtilá pomoc zamená zničení biotopu, zničení kouzla a tvrdou a hrubou neúcu k židovskému hřbitovu, je možná čas se maličko zastavit….
Je vždycky škoda, když se média (i menší, skoro až médijka) propůjčí k polopravdám. Ale občas si říkám, možná jsou tu jen a jen od toho. Pravda je vždycky někde ujprostřed. Faktem zůstává, že je mi celkem fuk, jak si na tom stojí ve volbách manželka kouřeného prezidenta států, když se i se mnou jako s občanem zachází tak, že si se mnou ti hore vytírají dolní ústa. Málokdo rád slouží jako papír… (ten toaletní)
V Moravském jihu vyšel nedávno článek, který má čtenáře „informovat“ o dění na mikulovském židovském hřbitově. Informovat anebo jen vyplnit bílé místo okolo fotky a vycpat „povinnou“ rubriku ? Anebo si nechat pověsit bulíky na nos a nahrát na smeč viníkům ? Cituji: Hřbitov vlastní brněnská židovská obec , ovšem s jejím souhlasem o tuto památku pečuje Spolek přátel židovské kultury v Mikulově…. (Na adresu tohoto Spolku je pak ovšem nutno dodat – pokud informace nezkreslil autor , že jediné, co spolek pro „přátelství“ se židovskou kulturou v této kauze podnikl, je tichý souhlas s polomovými a hlavně neuvěřitelně brutálními pracemi na hlavní židovské pamtáce ve městě… !! )
Kácení probíhalo nešetrně, vůbec nerespektovalo skutečnost, že jde o hřbitov (co na tom, že poslední pohřeb proběhl v roce 1948! Těžká technika jezdila po hrobové prsti a několik náhrobků bylo poškozeno. Akce je třetinou plánjjovaného „odlistění“ celého hřbitova a ve hře je osud původně 600 dnes už jen čtyř stovek zdravých stromů. Spolek svým tichým souhlasem s tímto počínáním jakoby vyzýval všechny místní obyvatele – tohle je volný prostor pro jakoukoli lumpárnu. To není hřbitov. Dělejte si tu všichni, co chcete, hlavně nepoškoďte „památku“..);
Jako zdroj „objektivních“ informací pak tvoří tělo článku pana Lukeše prohlášení inženýrky Marie Leskovjanové. Na první pohled to vypadá v pořádku, ale je smutné, jak zoufale neinformované a neodborné toto její prohlášení je. Jakoby jeho autorka jen papouškovala fráze, které jí naučil někdo jiný.
Co je ale pozitivní – Mikulov se možná vážně dočká. Paní Leskovjanová se totiž ve svém projevu opírá o jakousi „jednu“ nadaci, která „je“ (předpoládám, že Spolek) oslovila. A dodává : Konečně po desetiletích je šance získat opravdu velké prostředky na obnovu synagogy a hřbitova. – Nestálo by za to znát i názor dotyčné nadace, zda s průběhem prací na hřbitově souhlasí ? .
V jedné skutečnosti však paní inženýrka už vysloveně lže. Zajděte se na ten hřbitov podívat a sami poznáte, že se zdaleka neodstraňují jen stromy,které svým vzrůstem kácejí náhrobky (protože řada z nich tam nadále zůstala), tam se kácí všechno. To už ovšem pan redaktor nekomentuje ani neověří. Naštěstí paní inženýrka není skoupá na slovo a tak nám mezi řádky prozradí: Z historických pramenů víme, že ještě v roce 1930 na hřbitově žádné stromy nerostly. a židovská obec si přála uvést toto místo do původního stavu… . To je silný argument, ale taky silné kafe !! Takže dohola. Hmmm, tak to bude hustý ! Jediná šance je, že snad pan ing Hluchý (odbor životního prostředí) zváží při další (patrně podzimní) repetici pokusu o vyhlazení stromoví na pohřebišti témeř vyhlazené kultury (jak si to Dolfa, chudáček, a jeho lidi přáil ..) hodnotu svého inkoustu a další povolení ke zkáze podepíše teprve po zodpovědném zvážení osudu každého dřeva …
Je do jisté míry dojemné, že Spolek studuje i historické materiály. Je ale smutné , že studuje jen některé. (Asi pro nedostatek času, protože toto své přátelství k židovské kultuře provozuje samozřejmě altruisticky nad rámec svého byznysu). Jak ale může paní Leskovjanová a ostatní členové Spolku bez důkladného studia dalších materiálů vědět, jaká by asi byla vůle dnešních přeživších, kdyby nedošlo k tomu, co se stalo… Zarostlý (ovšem dnes už vzrostlými zdravými stromy zarostlý) hřbitov byl tak do jisté míry i pietní památkou 40 let trvajícího poválečného nezájmu a strachu. Nemáme právo tento „svézázný památník“ likvidovat. Ba naopak, nemáme spíš povinnost, chovat se k pohřebišti vyhlazených a odtransportovaných konečně jako k místu klidu a důstojnho odpočinku ?
Víte, stará talmudská moudrost uč:. Moudrost je z vidění. Udělejte si do Mikulova výlet (nejlépe s fotoaparátem, protože dlouho už k vidění nebude) a poznáte sami. Hřbito by „obnovu“ potřeboval jako sůl. Ovšem zejména ve své najzazší části, kde jsou náhrobky větrem anebo i vandaly pokáceny, kde se pořád ještě povalují odpadky a kde ty vyvrácené náhrobky leží žalostně jeden přes druhý (nikoli působením stromů!!). Tam cirkula ani nezabzučela …
A pak během oběda anebo odpolední kávy se poptejte místních, na přítelkyni židovské kultury paní Leskovjanou. Třeba vás na ni nasměrují a budete mít možnost vyslovit jí svůj vlastní dojem.
Ze všeho nejhorší je totiž nemoudrý přítel. Nelze mu bránit, aby se s vámi přátelil, ale když o vás vůbec nic neví, a rozhodne se, že vám bude dalekolépe, když vám zbourá garáž a na vaší zahrádce udělá veřejné parkoviště – asi ho vykážete do patřičných míst. Anebo se pletu ? Mikulov – je jako většina hřbitovů němý. A hřbitovy – ty „zahrady života“ holt tiše stojí, trpí všechno, co jim dík naší nepoučenosti a směšnejm lidskejm ambičkám provádíme (vezměte si jen německý hřbitovy v Sudetech!) a nikoho do řiti poslat nemohou. Na to se zase musí najít člověk.
P.s. Omlouvám se, ale ještě se k tématu vrátím.
