O nádraží v Ústí nad orlicí, o topných olejích, pocitu bezmoci a o Studénce
Kdosi (já to nebyl) nazval to, v čem dneska žijeme, recidivou moci. Moc mocných se opakuje v podezřele přesných kolejích. A my jsme tady zase jen od toho, aby se nám páni papaláši – jako už po staletí – vozili po hřbetu. Pravda, do kriminálu se už dneska za protinázor nechodí ( ostatně za hospodářskou kriminalitu vyššího rozsahu většinou taky ne !!), ale jinak vše při starém. Vám to nevadí?
A všimli jste si Českých drah? Nic proti poctivejm ajznboňákům, ale ti tam nahoře už dávno nestojej o to, aby Dráhy vozily lidi a byly tu tak nějak pro lidi. Ceny jízdného vyletěj každýho půlroku a spolu s nimi zákonitě i zpoždění. Jediné, co zůstává jako zastara, jsou prkýnka na hajzlíkách a divná pachuť z toho, proč u nás musí jezdit Pendolino, který nikdy nedojede, ačkoli tenhle luxus stojí dvě stovky. Ale nedovoláš se ani na tý příslovečný lampárně. Ruka spolehlivě ruku myje, a to dokonce i v případě, že spadne nějakej ten most. Vždyť o lidi přece nejde. Musíme vydělávat prachy. Musíme vozit matroš. Lidi, ať si klidně táhnou. Třeba na autobus. Však oni jim to časem taky zdražej. Ani to vám tnevadí?
Už dávno nežijeme v demokracii, ale v éře lobbingu. Důležitý je, že žijem, a demokracie je tady leda tak od toho, aby se na ni svedlo to, co se komu „hodí do krámu“. Aby „některý lidi“ drželi hubu. O lidi přeci nejde.
„Ahoj kámo, potřebuješ lukrativní zakázku? Fajn. Udělej publikaci o hezkých nádražích, klidně pochval to Oušťácký, my ti na to něco přistrčíme. To půjde z nákladů na reklamu. Firmu to nepoloží. Prachy jsou. Pak se vyrovnáme…“ Ale kdybychom si pak za čas měli za tím, co jsme pochválili, taky pěkně po lidsku stát – na to kašlem. To radši hezky „demokraticky“ a s patřičnejma krokodýlíma slzama (a pokud možno v médiích) demograticky a legitimně schválíme likvidaci historicky výjimečného nádražíčka jenom proto, abychom vyfásli jinou „pak se vyrovnáme“ zakázku! A občana (kterej bejvával člověkem dokonce ještě i za totáče, protože si dokázal klást otázky!!) pro sichr postrašíme bubákem dvaceti milionů, však on zklapne… Ani tohle s vámi nehne? Chápu.
Namítnete: „Mám svejch starostí dost. Byrokrati to už beztak rozhodli za nás, tak proč si kazit spaní nějakým „vadí-nevadí“. Voni si zákony ohýbaj, jak se jim hodí, a všechno vypadá, že to maj ošéfovaný. Dyk to říkali i v bedně. Vobyčejnej člověk zmůže prd …“
Jasnačka! Svatá pravda. Ale ouha. Jestliže lidi – ty lidi, „vo který dávno nejde“, ty, který si můžou „táhnout na autobus“ a ty, kterejm je“ potřeba ucpat hubu“, - jestli si ty obyčejný lidi, co beztak prd zmůžou, najdou chuť klást dotazy, obyčejný otázky, co je každýmu z nás přihrává zdravej selskej rozum, pak ti „mocní“ budou najednou zatraceně bezmocný. A o tom by, hergot, měla ta demokracie být. Recidiva moci by se přinejmenším zbrzdila. A zákon? Ten nejvyšší zákon je nakonec zákon zdravého selského rozumu. To se smělo dokonce i na vojně, neposlouchat rozkazy na hlavu padlý… Proto jsem se dovolil zeptat nás „odepsaných“ – Vám to nevadí?
A všech, kteří se rozhodli komickým způsobem „posvětit“ likvidaci unikátního nádraží v Ústí nad Orlicí anebo se na ní pouhým „nicneděláním“ podílet, se ptám:
Památkáři, co jste to za lidi,když se kvůli zákonu a tzv. zákonným lhůtám smíříte s likvidací budovy o které tvrdíte, že je to „cenný doklad nádražních staveb“ a „jedna z perel železničního stavitelství“ ? Jste jen unaveni svým úřadem, že vás už nebaví hledat řešení a maličko se prát?
Pane Pavle Hallo, který tiskově „mluvíte“ za SŽDC, prohlásil jste, že „budova není ničím výjimečná“. Neměl byste to zdokladovat? Poskytněte argumenty. Řekl jste také, že zachránit budovu vyžaduje 20 milionů. Sdělte nám, prosím, také, kolik bude stát její demolice, abychom věděli, kolik vlastně zbývá, abychom do prasátka našetřili. A skutečně by bylo dobré dopovědět i to neš´tastné „kdyby“. Co kdyby se fakt našel mecenáš a těch 20 mega, na opravu budovy, kterou Dráhy údajně nechaly záměrně zchátrat, protože už věděly, že bude likvidována, nabídl? Změníte své stanovisko? Zachránite nádraží, které obdivovalo i c.k. Rakousko? Anebo najdete jinou výmluvu. Anebo jen co nejrychleji provedete tichý odstřel? Nemyslím, že vy sám, ačkoli – kdoví, když se tak vyznáte v architektuře, možná jste i stejně dobrý střelmistr.
A milé Dráhy, jak starý (či mladý) je projekt té betonové kauf-haly, se kterou se zatím nikdo moc nechlubí, abychom viděli, jak ten boží svět okolo Ústí zkrásní? Aa jak dlouho oproti tomu trvá, než nějaká budova, kde jsem si ještě i letos kupoval jízdenku a kafě z čibomatu, zchátrá. Není to trochu kec?
Proč také nezaznělo dostatečně nahlas, že je tu připravena rovněž i varianta zachování budovy v rámci kýžené a asi skutčně potřebné úpravy kolejiště a modernizace celého uzlu? Včetně čísel, na která každý tak ochotně slyší ? Někdy je dokonce docela zřetelná i řeč procent. O kolik těch procentních bodů se investice, na kterou si brousíte zuby, „prodraží“, kdyby se tu a tam přidalo, onde maličko ubralo, vlk se nažral a budova zůstala celá?
Zpátky k recidivě. Žijeme nejen recidivu moci, ale taky recidivu „vadí-nevadí“. Nezřídka jsme docela rádi, že to, co nám vadí, můžeme na recidivu moci svést. Zanadáváme si, pak mávnem rukou a jsme uvnitř vlastně docela spokojeni, jak rychle jsme se smířili s tím, že nám to zas až tak nevadí. Vždyť máme svejch starostí dost…
Škoda. Okrádáme se tak nejen o památky, o svoji svobodu jednat a o svůj“ dárek z Ráje“ – zvědavost. Okrádáme se také o svůj základní lidský rozměr, takže pak musíme být Dráhám vděční, že nás vezou ve zpožděném Pendolinu a ne v dobytčácích… Vlastně bychom si je zasloužili. Materiál se přece z okýnka koukat nemusí. Ten se vždycky jenom veze. Zatímco člověka dělá člověkem čin. Jak podle Darwina (opice srazí banán hůlkou), tak podle bible (chňap po tom jablku zvědavosti). A věřte mi, čin je krásnej. Anebo nevěřte a jen si to vyzkoušejte. Třeba jen tady : http://www.stop-demolici.wz.cz/
