Konec světa. Den poté …

Den poté, co spadla ústecká koalice, účelová jako všechny tady v republice a jako všechny tady, pouze zas a znovu dokazující, že pokud se vůbec  blíží konec světa, tak konec světa tzv. „parlamentní“ (tedy účelově koaliční) demokracie…

Den po pádu koalice v Ústí (který je od časů proslulé Matiční ulice po letech opět jedním z pozoruhodných republikových rekordů, než to začne rupat všude a pořádně …), tedy den poté, co náměstek Řeřicha poděkoval všem slušným věrným, co mu dávali opsat a nařizovali „odklánět“, tedy den anebo jen pár dní poté máme:

-                      už zhruba deset po sobě a na mnoho let dopředu jako město (tedy my občané!!) dluh, který se rovná téměř veškerým příjmům města. Jak vznikl, za které hračky, které jsme nechtěli, jak bude splácen a zda se ještě zvedne, zda půjde město do dražby anebo u nás u všech  pěkně dům od domu začnou zvonit exekutoři, to je nám odmítáno poznat. Taky už pár let po sobě. Máme tedy široko daleko nejlepší ochranu před pravdou

-                      Máme řadu podvodně okradených občanů, které pro nesmyslný a nikdy neuskutečnitelný záměr betonového běsu koaličně zanesený do územního plánu města, všechny dosavadní dny“předtím“ připravily o svobodu nakládat s jejich majetkem. Máme tudíž i tady v UL novodobou šlechtu a především také její vazalské nevolníky.

-                      Máme tu už dva roky otevřené hotely, Zanádraží a parkoviště, prostory,  kam lidská noha  buď nesmí vkročit (protože jsou stále neotevřeny)  anebo nevkročí, protože jsou ne bezpečené, ne funkční a ne levné. Podle všeho se ještě nenašel „účelný plán“, jak by tyto stavby a stavbičky mohli využít Vyvolení.

-                      Už čtyři roky tu máme za našich zhruba 40 milionů zrestaurovanou „zasedačku vrchnosti“ vybavenou takovými vymoženostmi, že konšelové mohou jednat zcela v utajení. My jim pod prst koukat nesmíme!!! Možná právě proto, aby nás mohli spolehlivě chránit před pravdou.

-                      Máme dva kouzelné dárky – lanovku a parčík, které nikdo nechtěl (snad jen ti, kdo se na nich pásli a vymýšleli, kolik lze odklonit). Jsou zklamáním a jsou víceméně k ničemu. Ale my nehudráme. Nejsme přeci kverulanti!! To by nám pan Kikina vytmavil ještě i při svém (doufejme) posledním novoročním projevu. Jsme vlastně rádi, protože oba ty dárky jsou byly povstaly  za Unijní prachy, a tudíž, co je nám po tom? Unie okrádá nás, my okradli ji! Jenomže pořád nemáme seriózní informaci, kolik nás rok co roku provoz těchto dárečků vlastně stojí. Jestli jsme si tou krádeží u Unie, nezadělali na dalších 6 milionů ročně za provoz stále pomaleji se kývající nejkratší kyvadlové lanovky v Evropě! A zda se podobně nezdvihnou i náklady na provoz parku, ve kterém se po investici 80 mio nezměnilo vlastně vůbec nic.  Jen náklady na údržbu toho předraženého Nic… Jestli to náhodou nakonec nebudou dárečky danajské?

-                      Máme na spadnutí zákon o zákazu losovaček, ale tady se pořád ještě až do posledního dechu losuje a losuje. Nestydatě a s výmluvami, že není nic snazšího, jak se rychle dostat k té nejspolehlivější firmě, než právě losovačka. To ostatně nikdo nezpochybňuje. Už léta. Jenomže „nespolehlivější“ po ústecku, to rozhodně neznamená ani „nejlevnější“ ba dokonce ani „nejzodpovědnější“.

-                      Máme už třetím tokem rozestavený dům přímo na náměstí Lidových milicí, dům, který sice disud nemá stavební povolení, ale jednoho krásného dne stát bude. To všichni víme. Zatímco kdo a za kolik boural jakýsi jiný podobný beton – tzv. Sektorové centrum  - to už se asi nedozvíme nikdy. Jen tušíme, že jména  spojená s těmito „stavebninami“ si můžeme přečíst i v jmenném seznamu  koalic. (Anebo jen shoda náhod??)

-                      Máme několik Kulturních domů. Jejich šéfové opisují své projekty, jako náměstci své diplomky a stati. Budujeme tyto stánky kultury tichými plíživými miliony, ale kolik tam co stojí, vědět nesmíme!! Ani položit otázku, jak může vyhrát konkurs někdo, kdo nic než opisovat prastaré koncepce, neumí. Prý si máme pomaličku zvykat. Duch doby, nebo co…

-                      Máme republikově nejdražší a také naprosto nejhorší hromadnou městskou dopravu, ale Dopravní podnik se raději věnuje „odklonům“ ve formě (opět republikově nejdražších!!) odtahů, které tahají prachy z kapes lidí ne zpátky pro město a tedy pro ldi, ale za a jenom pro vrchnost (bydlící v také nezkolaudovaných, ale již dávno stojících domečcích uprostřed Středohoří).

-                      Už dnes máme totálně zablokovaný přístup k vodě. Do Labe snad ještě skočit lze, neb přes řeku vedou tři mosty – ten poslední zvaný „Žraločí ploutev“ stál 750 mio a my se ho už osm let pokoušíme vnutit kraji anebo státu. Ostatní voda – koupaliště Habrák anebo teprve napouštěné skládkové jezírko Milada – resp. jejich břehy – už dávno patří vyvoleným. Levně nabyl, natvrdo promění v pláž a oškube….

-                      Máme toho tady ještě daleko daleko víc… ale kdo v této republice nemá…

Díky agentuře Corrupt-tour máme z ostudy kabát a hlavně poměrně dost starostí, co bude dál?  Máme tady na chviličku nové konšele. Zrekrutovali se ovšem z těch starých a podle kuloárů, jen proto, že už i vlčáci se porvali o poslední kost.

Prava, internetová doba je rychlejší než v časech Fridricha Falckého.  Přesto i dnes lze „novo-koalům“ eventuelně popřát jejich 100 dní hájemství, čas na jejich „zimní kralování“ (nakrásně na jaře před volbami do Krajů)  ovšem jen v rámci nových či staronových losovaček a dotažení tunelů, kvůli kterým starou koalici shodili. Ohledně „ochrany před pravdou“ by si měli máknout během jediného týdne. Nedělejte si iluze, že potom budeme moci říkat. Konečně máme maso jako Ema. Ema se má… Ale alespoň vědět bychom snad měli!!

Pokud i oni budou zadluženého občana před pravdou chránit ještě po Aprílu, pak okamžitě - den poté nám může být jasné, že se nezměnilo nic. Jen jarní potůčky penězotoků potřebovaly nová koryta.

A ještě něco. Úplně na okraj… Máme těch  pár dní po pádu jedné vyděračské koalice, a už dnes nejen její bývalí fanoušci, ale žel dokonce i ti, kterým právě tahle koalice uprostřed města, které není zas až takovou megapolí (snad jen v rámci korupce), aby si tu lidi neviděli do talíře, vzala naději v morálku, nadělila dluhy a aroganci, tedy právě i tito lidé  hned pár dní poté začínají hlasitě omílat staré (současnou koaliční praxí už stonásobně zdiskreditované a totálně vyšeptalé) zaklínadlo: „Hanba, fuj, oni hlasovali společně s komunisty!“

Jenomže, jestliže někdo v době, kdy stranický odznak a stranická kázeň je cosi, jako kapavka anebo lišej (v horším případě vstupenka mezi zloděje a zápis do fronty na trafiky) – jestliže někdo v takové době zvedne ruku proti evidentní zlodějině, je mi naprosto u košile, jaký odznáček nosí na té své.

Protože, má-li se vůbec něco někam pohnout, musí jít konečně strany stranou a věcí veřejných (res publika) se musí chopit lidi. S reziduálními zbytky rozumu a mravnosti…