Kočičky ÚSTRk

Předpokládám, že většina z vás v těchto dnech také řeší daleko intenzivněji spíš mayské jaro/ nejaro  a s ním začínající pylovou sezónu než tanečky okolo ústavu, kde se už léta deponují estébácké šanony, respektive to žalostné málo, co z nich po předchozích „úpravách“ pozůstalo.

Vždyť od chvíle, kdy pan Mohorita může  beztrestně podnikat za nestydatě  rozkradený majetek SSM, od chvíle kdy (kdysi savonarolovsky fanatický) Petr Cibulka svými „seznamy“ a bouřením kolem nich víceméně sám jejich kredibilitu diskreditoval, takže dnes už jen sidericky pokývává kyvadélkem paranoi, ve chvíli, kdy nám nevadí, že na trůně sedí po Narcisovi podvodník, a od chvíle, kdy jsme se smířili, že Estébák je všude, ale my máme konečně Milku u nás v konzumu a možnost zadlužit se u Homecreditu, od této chvíle je jakýkoli  hluk okolo jednoho „průměrného archivu“ opravdu bzučením ováda mezi prsty nohy umazané až po lýtka hnojem.

            Nedělejte si iluze, že se na ÚSTR lze ještě něco zajímavého dočíst. A že by snad mohlo kráčet o novou reality show na téma, kteráže to partaj má na pažbě víc totalitních fleků!!  Sejde na tom ještě?

Barák  Česka je už desítky let kupónově rozkradený (ODS), morálku pohřbila první koaliční smlouva (ČSSD), Standa Gross i Míra Topol jsou už dávno za vodou, a co nám provádějí lidičkové z TOP, to je víc než nelidské.  Na politické barvě estébáka či ex-komunisty už dávno nezáleží. A proč? Protože, kdyby nám a jim snad záleželo taky na morálce, nikdy bychom  (nejen oni  ale ani my sami) nepřipustili sviňárnu daleko většího kalibru – totiž koalení. Estébák to dělal pro prachy, kariéru, možná z donucení. Byl hnusnej, ale věděli jsme o něm a bránili jsme se. „Koala“ to dělá pro prachy, kariéru a některj možná z donucení. Ale plive nám hnůj přímo do ksichtu a my se nebráníme!!

Navztekáme se sice, zazuříme, ale smíříme se. A jediné, co dokážem, je  maximálně tak jednou za pár let naházet svůj vztek na ex-komunisty vysedávající v koalicích ven na zápraží buď bojkotem u uren  anebo pošetilým vzdoro-hláskem pro rudochy. (Občas si vážně bez jakéhokoli podceňování říkám, jestli by občan neměl absolvovat zkoušky nejen na řidičák, ale taky na „voličák“.)

Vždyť ten Ústav nikdo nepotřebuje. Tak proč ty vášně? Poctivou pravdu stihli včas spálit velící důstojníci ve stržích za Prahou už pár hodin po převratu, Grebeníček znovu vzývá Gottwalda a Bubeníček dává interwiev pod Leninem. Sadističtí bachaři dřepí v zastupitelstvech a školství řídí vedle googlu komanči. Zatímco všechny průměrné kurvy jen kradou. Podle zákona!

Ten ústav už pracuje pár let, ale naše vlastní děti vůbec netuší, co to byla doložka, Jáchymov, kádrové posudky. Ten ústav nevydal jediný pozoruhodný sborník, který by přinesl nějaké nové světlo na to, v čem jsme žili. Jediné, co je na něm možná zajímavé, je srovnání nákladů na jeho provoz s ostatními okresními a oblastními archivy v této republice, jeho a jejich technického vybavení a informace, jestli náhodou tento nepotřebný domek není za naše daně rozmazlován jaksi nadstandardně. A teprve potom jednat. Buď chtít vysledky anebo změnu statutu na „sklad starého papíru“.

Máte-li pocit, že je to neveselé čtení – opak je pravdou. Rychlo-šípácká bitka, která se pod Haha Bimbi Petruškou Šustrovou na jedné straně a žvanivým slimejšem Markem Bendou na protistraně odvíjí, je světýlkem naděje.

Ještě to totiž zdaleka není tak špatné v kotlíku Divokých sviní a Šumavou. Morálka sice již dávno v řiťohlávkách, ale ještě, přátelé – a to je právě ta naděje!! -  pořád je z čeho krást. A modří to vědí. A jsou přeci jen šokovaní výsledkem voleb. Ptačí partaj chcípá. Tak jako Lva zkosila jeho arogantní pitomost, kosí Modré ptačí chřipka asistovaných krádeží a morálního póvlu. Vždyť stačí sledovat všechny současné následníky trůnu – ať už se jejich cesty budou v budoucnu ubírat nahnědlou cestičkou demagogů z bývalého Hradu, anebo setrvají ve starých montérkách – to je fakt dost hustý lidský a morální výkvět. Splachovací Boris Štastný, vygumovaný  Marek, schopný pouze číst, co mu kdo sepíše, a k tomu stále profilovanější ministr Kuba. Modří tuší, že to projedou, a tak najednou sázejí na podobnou kartu, s jakou Ovar vyhrál svůj boj o hrad. Na hodně nízké pudy ulice. Jestliže „pán s popelníčkem“ bodoval díky našemu iracionálnímu strachu před Němcem (vlastně díky naší hanbě, že tohle nemáme ještě kóšer), zkouší zanikající protistrana naposled zabodovat vydíráním a útokem na náš dnes už iracionální strach z komunistů, který jsme ovšem  naprosto iracionálně dobrých dvacet let nenechali pracovat. Bylo nám to čím dál víc jedno. Takže taky vlastně jen výčitky svědomí, že tu cosi v nás samotných není všechno kóšer.

Boje o USTR-barák jsou jen ceněním zubů, jak by mohly a měly vypadat koalice po nejbližších prohraných volbách. Kdo vypadne z kola ven, bude odstaven od penězovodů a teprve pak tu hrozí, že se otevřou archivy. Archivy nové totality.  Zazní najednou informace, kdo si nakradl a za co a s tichým souhlasem koho. Jestli se vy pomerančoví dáte po volbách do „koalice“ s komunistama, budeme nahraní. Budeme bez přístupu a budeme nervózní. Zůstaňte, prosím, s náma. My budeme chvilku hodní a pojede to všecko dál. Jinak, kdoví, jakmile už nebudeme v jedný manželský posteli, může se někdo někde uřeknout, a pak už to pojede všecko a s kopce…  Toho se obě strany bojí. Ne o výsledky práce či persoální  řízení beztak zcela bezzubého ústavu.

A ještě jedna naděje – i když daleko mlhavější – tu mezi námi je. Nad každým strachem se dá zvítězit. Logikou a morálkou. Logika volá po průhlednosti. Ta vede zpátky k logice. Žádná informace, která sama sebe nezpochybní a svoje pochybnosti nevyvrátí, není pravdivá. A morálka? Ta je vnitřně logická už od své přirozenosti. Vůbec nemám (morální) právo  rozčilovat se  nad tanečky okolo estébáků a USTRu, pokud mi už druhou dekádu nevadí, že si se mnou Šustrové a Šťastní utírají dolní ústa, anebo pokud se s tím prostě  „jenom“ smířím, protože to neovlivním.

Jaktože ne? Co takhle více zapojit logiku a důsledně trvat na průhlednosti? Bere to čas, bere to dech, ale je to férové. Pragmatismus je pochopitelně pohodlnější, ale rozhodně ne morální.