Pravda v závěrečných sekvencích „svého" filmu měl to tričko taky pěkně propocený (učí nás pan Mel Gibbson) a měl ho spíš kolem beder, ale Ripleyová naštěstí fakt nebyl. Jen obyčejnej nazrzlej žídek odněkud z Galileje.
A kromě Ripleyové nebyl ani politik. Protože dá-li se věřit deníčkům jeho apoštolů, měl prohlásit: „Nechte maličkých jíti ke mně, protože právě jejich je království" a dodat (o kapitolu předtím - ale to se v Biblí smí!): „Nebudete-li jako ti haranti, tak se Královstím na zemi rozlučte!" (Parafrázuji volně!)
Je nepochybné - přinejmenším podle toho, jak zamlada - již ve svých dvanácti - vykejval s učenci v Chrámu, že Joške četl. A hodně. A jelikož byl žid, tak četl komixy vpravdě židovské. Představuji si to tak, že onoha rána, než se pustil do osvěty, si zaskočil do Getsemane a tam pod olivou rozvinul zrovinka příběh o Abrahamovi, co chtěl podřezat vlastního syna. Ten příběh znáte. Má naštěstí svůj happyend a milion nejrůznějších výkladů. Ale to sem nepatří. Podstatné je, že si mládenec z Nazaréta položil stejnou otázku jako my všichni. Co je to za pámbíčka, když po někom chce, aby podříz svoje vlastní dítě jak jehně! A Sladkej požehnanej, který slyší prosby každýho stvoření, ho dlouho na holičkách nenechal. A ještě ten samý den odpoledne při osvětových kurzech to zaonačil tak, že se k Jošuovi a jeho apoštolíkům namotala skupinka mláďat. A už to začalo: „A proč království nebeské?" - „A proč vůbec království?" - „A fakt království?" - „A je to tvoje království?" - „A jak to můžeš dokázat?" - „A jakou má barvu?" - „A kudy se tam chodí?" - atd. atd.
Apoštolům to bylo žinantní. Takový pitomý otázky. Jednoduchý a přitom na nervy! A tak se tu omladinu snažili od Mistra eliminovat. A tehdy to Jošuovi docvaklo. Jo, to je ten důvod?! Občas se děcka dostanou do věku, kdy by je pro jejich neustálý a vytrvalý otázky nejradši podřezal i jejich vlastní táta. Kost kostí jejich! Abraham byl vlastně docela normální rodič!
A právě proto Joške vyhlašuje: „Nebudete-li jako ti haranti, tak se Královstím na zemi rozlučte!" - Jinými slovy: „Nenajdete-li odvahu k otázkám, odvahu ptát se tak dlouho, dokud vám dotyčný spolehlivě neodpoví, dopracujete to maximálně k politické korektnosti. Ale dál ne. Vždycky si s váma někdo nonšalantně utře dolní ústa!"
Jak říkám. Politik na prd. Proto asi taky dopadl, tak jak dopadl, a my (zůstaneme-li či spokojíme-li se nasloucháním - bez drzého kladení otázek), my v podstatě jakbysmet. Tj. : on na tom velkým „Téčku" a my holt jako to „H-péčko" (rozuměj hajzlpapír).
A ani Ripleyová nebyl. Ani Indiana Jones. Ani žádný jiný geroj. I když - jak referují apoštolíci - pár bravurních kousků taky dokázal! Jenomže u něj u toho nikdy nezařvali lidi. Všimněte si, prosím, každýho sci-fi anebo katastrofickýho filmu. Už už se těšíte na výbuch sopky anebo útok žraloků, na pikantní záběry lidskýho utrpení, hromadný bojovky a mnohanásobnou smrt, ale Holywood to natahuje nějakejma nudnejma osobníma problémama „hrdinů". Navíc hrdinů, který nakonec stejně zařvou, jenom aby Ripleyová anebo nějakej jinej vyvolenej (zvolenej) mohl bejt king! - Rozvod, drogy, děti, práce... ? Nezájem. Action. Jen ať to jede. I Narnie potřebuje kompars. I politik. A my se na něj nezlobme, když se neumíme zeptat a hlavně - neptáme se jako ty haranti tak dlouho, dokud nám nepodřízne krk. Von nám ho totiž nakonec beztak nepodřízne, to stojí v Bibli, ale možná si podřízne větvičku svýho Hosaná... Odkope se natolik, že poznáme, že jsme pro něj jen kompars.
Ale bez otázek to prostě nejde. Není pravda, že kdo se moc ptá, moc se dozví. Dozví se jen maličko víc o tom, co je ten dotazovanej (a jeho klub) za člověka. A kdo není pro lidi, je nelidskej. Tak vzhůru k urnám.
