Stará přísloví v době multi-kulturní globalizace už dávno neplatí. Snad jen pár posledních.“ Pouštěj svůj chleba po vodě…“ anebo „Chlapi nejsou!“. Naštěstí není čeho litovat, protože vznikají nová. Stejně poetická, ale nebezpečnější.
A tak i ve městečku na severu, kde si UOOZ podává dveře na chodbách krajského úřadu, který nakupuje luxusně draho zdravo-techniku, a v kancelářích Regionální rady, která svým správcováním spolehlivě ohrozila další finanční vývoj beztak již dost zadluženého města (příjmy 1,4 miliardy se rozpouštějí do cca 400 milionů splátek úroků z dluhů /sic!! - pouhé splátky úroků/ a jenom zbývající 1 miliarda jde skutečně do provozu města) je nutno namísto hospodaření vymýšlet šikovná přísloví.
Chvíli se říkalo, milí občané. Dáme-li jeden potřebný milion na provoz divadla, spadne na vás sloup veřejného osvětlení, budete jezdit po špatných silnicích a v noci vás přepadnou dealeři drog. Občan se ozval: „Když zrušíte divadlo, zrušte si i titul statutárního města Ústí nad Labem a přiznejte si, že jste jen víska v Podkrušnohoří“. Úředník tedy přísloví přestal užívat, milion nedal a my dál jezdíme po špatných silnicích, bojíme se obtěžování dealerů a veřejné osvětlení nic moc.
Vymyslelo se tudíž přísloví druhé: „My, otcové a sestry města tu pro tebe s láskou a prozíravě, milovaný občane, objednáváme kultury za rovných 6 milionů. Na víc prostě nemáme“.. Chytré řešení!! Na chvíli dokonce zabralo. Za šest mega, to bude panečku kultúr, těšili se všichni... Pak se ale zase ozval občan: „Prima, když tedy objednáváte něco za cenu koloběžky, netvařte se, že to je cadillac, protože stejně tak jako špitál, služebna městské policie, muzeum anebo mateřská škola mají i ta prokletá divadla určité pevné provozní náklady, jejichž výši – obligatorní a naprosto spočitatelnou, žádným příslovím nezměníte! Jinými slovy objednejte jenom za 6 mega, ale zároveň řekněte, že žádné divadlo nechcete, protože máte dluhy, kam se podíváte. Nehažte, prosím, svoji neschopnost na manažery divadel. Přihlašte se ke své koalí politické odpovědnosti za zrušení drahých domků a nezodpovědnosti za něco, co je vám stejně buřt. A ještě nám prosím vysvětlete, proč na druhou stranu dalších nepochopitelných 10 mega cpete jednomu vašemu panu kolegovi na „taky-kulturu“ – která ale ve městě vůbec není vidět? Nešlo by to nějak vykomunikovat, pověřit stávající divadla zajištěním i této desetimilionové paralelky? Náklady poskládat a hlavně za ty prachy lidem vážně něco představit?
Zmlklo tedy i toto zaklínadlo a narodilo se třetí. „Do ruky, která tě živí, se nekouše…“ - Zvláštní, jak nám ta politická kultura s přibývajícími léty upadá, jsou i jednotlivá politická přísloví a zaklínadla čím dál ubožejší. To snad to původní „vydírání“ dopravou a nebezpečnou bezpečností obyvatel města bylo přeci jen účinnější, kdyby se mezitím doprava i odtah v Ústí nepropachtovala firmám z holdingu Malá domů, nevybudoval se tu unikátní Park za naprosto neviditelných 80 milionů a nepostavilo mnoho užitečných ale nepoužitelných staveb. Pořekadlo: „Do ruky, která tě živí, se nekouše…“, je krátkodeché jako životnost koaličních kamarádčoftů. Protože máme demokracii a s ní i zákon na ochranu zvířat. A ten hovoří jasně: „Ruka, která odmítá krmit tvory, které si pořídí, patří do kriminálu!!“
