Badal zradil

Arogantní osobní tajemník arcibiskupa pražského pan  Milan Badal tvrdě zradil svého pána. 

Tím nemyslím jeho post-vlčího zaměstnavatele, pana  arcibiskupa  Dominika, ačkoli tomu  mimochodem taky docela  solidně a zcela mimo protokol zavařil tím, když v Otázkách Václava pátého na  dotaz, zda se církve skutečně budou nekřesťansky soudit, (jak tiše  vyhrožují, kdykoli to vypadá, že slíbený vánoční dárek nemusejí dostat), pan Badal  před zraky agnostické části národa českého zrudl jak rak a dočista ztratil svoji bohorovnost. Inu tělíčku neporučíš, ani když sis zvolil celibát.

Koho ale tenhle tajemníček zradil daleko více, jako ho zrazuje poslední dobou – cca 200 let trvající  každý katolický funkcionář, je samotný ježíšek.  Ten galilejský tesař, který je pro většinu slušných křesťanů jejich pokorným a milujícím Pánem. Kyrie eleison.

Pan Badal totiž na plnou (nenajedenou) budu prohlásil, že není veřejnosti kromě politiků, agrární komory a všech, kdo nějakým způsobem rozhodují o majetku, na který se církev těší. To nejen namíchne, ale dost zpochybní i katolickou péči současných katolíků. (z řeckého:  καθολικός katholikos  = obecný, univerzální < καθ oλου kath holú  = dohromady, obecně)

Do třetice zradil zákony logiky. Protože , jak se mu tak ta poschovávaná esa sypala z natrženého pokerového rukávu, prásknul na Vatikán, že celá ta špatně pojmenovaná „restituce“ je vlastně výkupné za odluku církví od státu.

Prima. Stačí říci – výkupné, a Svaz restituentů, pochopí, že už nikdy nic neuvidí, protože tady o restituce vůbec nejde.

Prima – stačí říci – koupili jsme si takto i církve, které nemají co „dědit“, protože vznikly až po komunistické krádeži. (Přičemž horší je skutečnost, že  komunisté ukradli náš vztah k práci. Kdo by se dřel v Jáchymově anebo v ČKD státním podniku na Rusa, že? Tož radši malá domů..)

 Přesto ale, i když si dáme před  oči tabulku, kolik dneska daňového poplatníka naše církve stojí a jak a kdy se to, co nyní „dukátový Dominik“ spapá těmi „restitucemi“,  nakonec vrátí, je tu ještě jeden aspekt. Veřejná kontrola. A nulová veřejná diskuse v době, kdy se to, podle pana Badala s tou „veřejností“ všechno peklo!!

Dostanou tedy černokabátníci (to co mám na mysli, pod každým kabátem najdete, takže si doplňte sami), především lesy a pole? A památky, poničené kostely, klášterní objekty atd. dál zůstanou ve stavu „prach jsi v v prach se obrátíš“, protože tyhle ruiny si nikdo z modrých šmoulů a  správně porathovaných pomerančů na podnikání nekoupí. Jen ať dostanou, ale proč nesmí občas už více než rok vědět, kteráže to budou?

Víte, ony ty řečičky o „odblokování“ majetku dědin a obcí jsou jen cukrová vata nekošérnosti. Klidně se „daly odblokovat“ formou té druhé půlky vánočního dárku Vatikánu. Tedy finanční kompenzací. Ale to bych tu jen třepal prázdnou slámu. Tohle všechno už dneska každý ví. A nic s tím nenadělá, protože garnitura dosluhujících modrásků je už dávno dávínko předem zakoupena na onom tak ušlechtile vraceném majetku. Takže zákon projde. To víte, půda je komodita bezpečná.

 Co mne ale děsí, je právě ta arogance katolické církve, která, dokud se to hodí – povídá o tom, jak to všechno prdne do hospiců a školek i pro „nevěřící“ veřejnost, a pak ústy samotného tajnostníka Dominika Duky prozradí, že tou veřejností jsou zase jenom ti, kdo mohou vracet.

 Ale má to snad jen jeden jediný (taky) pozitivní efekt. Ústecké varhany v chrámu Nanebevzetí ode mne nedostanou ani korunu a ode dne schválení zákona budu mít problém podporovat dokonce i ADRu. Do lesů chodit nepřestanu, ať patří císařpánovi anebo jeho adjutantovi, panu náměstkovi ježíška tady na Kulaté anebo panu Kottovi, který se o svoje hospodářství stará po lidsku. A tak se konečně to málo, co moje ruka může utrousit, dostane i na vychrtlé pséky v útulcích anebo na pár koz či pastelkovné pro súdanská černošata. Ono totiž lze zůstat člověkem i tehdy, kdy si s vámi utírají „dolní ústa“ jako s hajzlpapírem.

Přesto (anebo právě proto, aby ta člověčina zůstala naživu) je dobré se ptát. A nenechat ty věci zahnívat. Mlčení, jak známo, znamená souhlas. A to v na obou stranách zrcadla. Mlčím-li, souhlasím se „zlovolníky“. Mlčí-li oslovený, není košerný. Protože vysvětlit a zprůhlednit se dá všecko.

Ostatně, stejně to tam u turniketu na každého  všecko praskne :O))

 (psáno pro www.shekel.cz )