2010 Expedice Brazílie-Amazonie - DÍL DESÁTÝ – NA ČLUNU

Ráno jsme se probudili a kluci měli domluven s profesionálním průvodcem Alvarem výšlap do pralesa. Protože to měli naplánované na minimálně půl dne a asi 10 km, vzdal jsem se účasti.

Celkem mi stačilo, že jsme se byli projít v pralese předešlý den, na což jsem v minulém díle zapomněl.Vyrazili jsme s Alvarem přes jeho políčko do pralesa a i když jsme ušli asi kilometr, tak toho k vidění bylo hodně.

Hlavně to, že  pokud soudruh Vágner viděl anakondu na 150m, pak je kouzelník, protože tu by na takovou dálku neviděl ani na pokosený louce.V pralese by ji neviděl ani kdyby panáčkovala na hlavě a měla přitom sexy havajskou sukýnku.

V pralese se všechno změní, jen do něj vstoupíte.Má vlastní atmosféru-trochu tajemnou a dokoce i akustiku, jako by tam všechno znělo víc nahlas.

Okamžitě mi začali ožvejkávat nohy mravenci a to je něco, co mi nedělá nijak zvlášť dobře protože po takovém přísunu enzymů netoužím a ta jejich kyselina není mnou přijímána, jako božský dar, kterým sice je, ale já bez něho dokážu žít celkem v pohodě.Byli všude.

Na cestě, na stromech, na nás.....prostě kurva úplně všude byli mravenci a termiti.

Jako milovník přírody jsem se nejdřív snažil po nich nešlapat, ale to ani při nejlepší vůli nešlo, tak jsem milovnictví přírody musel trochu vypnout.No a jen jsme se vzdálili na sotva kilometr od "civilizace" představované Alvarovým domečkem, tak propuknul tropickej liják a bylo po výletě.

Alvarovi to sice bylo jedno, ale nám se v blátě nelíbilo a tak jsme to otočili.

Měl jsem jen sandály a kroksy, což není moc vhodná obuv do džungle a navíc se mi s modrým prsteníkam na noze nechodilo vůbec dobře.Chápu, že jsou jedinci, jako třeba zázračný ošklivý blonďák, kteří dokážou ujít v pralese 800km za šest dní s plastovou židlí na rameni, ale k těm nepatřím, takže

jsem si udělal soukromý program s tím, že si vezmu člun a pojedu se projet s vláčákem po okolí.Ještě jsem zaregistroval, že vnitřnostech z tapíra přiletěli hodovat nejen supi hnědí, ale také pán oblohy-kondor.

Po snídani kluci s Alvarem odešli a já musel čekat, až přijedou mladí nadějní černoši z vyjížďky, kde zřejmě pátrali po tom, jestli by se něco nedalo zabít a sežrat, jelikož ve člunu, který zůstal u barky byla skoro prázdná nádrž.Když jsem si představil, že ujedu pár kilometrů po vodě a dojde mi PHM a já budu tu cestu muset šplouchat pidipádýlkem, tak jsem se rozhodl tyto své vodácké schopnosti na poměrně velké plechové pramici netestovat, jelikož ta představa by stejně málo lákavá, jako pajdání po džungli.Když přijeli, tak přehodili nádrže a já mohl vyrazit.

Nejdřív jsem se pokoušel nafotit zavěšená hnízda krásných žlutých ptáků, které jsem pozoroval z barky, ale když jsem podruhé zůstal viset na utopeném kmeni, přestalo mne to bavit a vyrazil jsem proti Rio Negru.

Bylo krásně a když jsem přidal plyn, tak mne vzduch příjemně ochlazoval a já si to užíval velice.Projel jsem několik zátok, které jsem bez výsledku provláčel a tak jsem si řekl, že se budu jen projíždět, což jsem dělal asi tři hodiny.

Po víc, než týdnu společnosti mých kamarádů a rodiny tupého Aliho alias Porco Granje, byla pro mne samota poměrně dost balzám.Naši kluci byli v nějvětší pohodě, ale z našich černochů jsem byl permanentně otráven, takže mi samostatná činnost přišla hodně vhod.Vyzkoušel jsem si s člunem různé manévry a protože těch 40 koní slušně cítit, tak jsem si to užil.

Trochu odskočím od tématu a v čase:Právě mi zazvonil zvonek, tak jsem šel zvednout domácí telefon a ptám se: “Kdo je?“„Dobrý den, tady je průzkum trhu a potřebujeme zazvonit:“zněla odpověď.„Tak zazvoňte“„Ale my se potřebujeme dostat do domu“„Hm, ale já nepotřebuju, abyste se dostali do domu“„Ale my……..“„My tady na průzkum trhu nejsme zvědaví“ pokládám telefon a jdu pokračovat ve psaní s vědomím, že je mám za chvíli stejně za dveřma.Po deseti minutách se ozvalo klepání na dveře.Otevřu dveře, za nima stojí dvě okvádrovaný vyžehlený ucha a jeden mi strhá pod nos nějakou průkazku, k čemuž cvrliká:“My jsme z průzkumu trhu. Znáte Tesco, Lídl, Kaufland, Penny Market…….“„Co vám je do toho?“„No my to potřebujeme vědět“„Nepotřebujete“„???“„Zmizte.“„Ale my……“„Běžte do prdele!“Drzost těchto institucí nezná mezí a já se s nima nemazlím stejně, jako s jehovistama a dalšíma kreténama, který mi chtěj zlepšovat život.Dřív jsem je vyhazoval slušně, pak jsem přišel na to, že oni právě na slušnost spoléhají, protože spousta lidí je ze slušnosti vyslechne a nakonec  i odpoví.Chápu, že i to je zaměstnání, ale prostě obtěžujou lidi u nich doma a tak ať dělaj něco pořádnýho, nebo alespoň ať neotravujou mne.Nvíc opravdu nemám rád supermarkety, který vydírají dodavatele a zamořujou města svýma krabicemi.Pokud přede mnou někdo řekne sprostý slovo „Lídl“, tak se vždy dozví něco peprnýho, protože tihle hajzlové vykáceli kdysi za jednu noc stromy v čtrnácti městech včetně Sokolova a třeba v Chomutově stoletou lípu, kterou jsem si pamatoval z intru.V Lídlu mě nikdy nikdo neuvidí-hajzly živit nehodlám.No nic zpátky od AmazonieJKdyž jsem se dostatečně vyřádil s člunem, tak jsem se vrátil na barku a bylo to právě včas, protože kluci už byli z pralesa zpátky a při obědě mi vyprávěli, co viděli.Jednak povídali, že Alvaro je skutečně pralesní muž, protože pro něj není problém v džungli prožít třeba měsíc bez ničeho-stačí mu mačeta, ale i bez ní by si asi poradil.

Na druhou stranu jim přišlo trochu za pačes přitažené, když jim u asi deseti stromů povídal, že v nich bydlí onca.Ukazoval jim, ze kterých lián se dá pít voda po jejich narušení, co se dá zbaštit zadarmo, kde nocoval tapír a spoustu zajímavých věcí.

Viděli spoustu hezkejch věcí, který asi nemá cenu verbálně popisovat a tak dám jen fotky:

Vrátili se z výletu spokojený a to je hlavní.Pak se odehrála zajímavá scénka, když Roman zjistil, že si Porco Granje z jeho věcí vzal jeho oblíbenej wobler a namontoval si ho na svůj vláčák.Ten ležel v druhým člunu za lodí.Roman tam přišel a nevěřícně na to koukal, pak vstoupil do člunu, ozvala se suchá rána a Roman se vrátil se svým woblerem v ruce.Ta rána byla od toho, jak mu vláčák přerazil vedle ležícím klackem. Koukal jsem na to z dalšího člunu a mohl jsem se potrhat:-))Ještě lepší pak bylo, když Ali pak řval na svoje spratky a vyslýchal je, kterej z nich prut zlomil.My nic, my jsme byli muzikanti a královsky jsme se bavili.Tak vypadá satisfakce v přímým přenosu na živo-luxus.U naší barky se va břehu toulaly různý barevný droboťě a Romanovi se povedlo je taky hezky trefit foťákem.