Život jako hudba

 Lidské životy jsou hudební skladby a my jejich skladatelé. Ze všech stran zní nepřeberné množství melodií. 

Sotva můžeme přeslechnout symfonie s velkým nástrojovým obsazením. Okázalé a velkolepé, strhávají naši pozornost. Dokáží inspirovat a povzbuzovat, ale také pořádně štvát a vyvolávat závist.  Mezi nimi zaznívají komorní skladby, něžná nokturna či blues, skotačivé arabesky nebo smutné balady. Zní hudba hlasitá, až to břinká, jiná hraje pianissimo, uklidní a pohladí po duši. Melodie rychlé i pomalé, složité i jednoduché, líbivé i těžko zapamatovatelné.

Není taková hudba, aby se líbila všem. Chvílemi raději utečeme z doslechu. Někdy se krátce zaposloucháme a pak jdeme dál. Některé skladby stanou se našimi oblíbenými a chceme je poslouchat znovu a znovu. Vyhledáváme melodie, které nám tak sladce zní, a ta naše s nimi výborně ladí. I dlouho poté, co je ztratíme (i to se bohužel stává), doznívají v našich srdcích.

Jak už to mezi lidmi bývá, ten umí to a ten zas tohle. Někomu jde to skládání snadno, přirozeně. Jinému dá práci a výsledek mnohdy neodpovídá představám. Existují autoři velmi originální, jiní volí osvědčenou cestu a techniku, další vyloženě opisují. Ozývají se skladby načančané, samá kudrlinka, jiné se řídí heslem – v jednoduchosti je krása. Lidé dělají chyby a ani sebelepší skladatelský záměr zkrátka někdy nevyjde. Vloudí se nepravidelné intervaly a falešné tóny, může se stát, že celé dílo najednou připomíná nehezkou kakofonii. Zapomeneme jak dál a často musíme improvizovat.

Je už to tak na světě dobře zařízeno, že nikdo nic ze své skladby nemůže zpětně vymazat. Všechno už v ní zůstane napořád. A to by se, panečku, mazalo… Máme však úžasný dar. Pokazíme-li naši tvorbu, nikdy není pozdě přidat další sloku nebo celou větu, tentokrát už bez chyb.  Můžeme vložit intermezzo, abychom se mohli nadechnout a vše promyslet. Možností máme nepočítaně. Zapracovat na  dynamice, zrychlit nebo zpomalit tempo, přidat nebo ubrat nástroje, změnit tóninu, možná celý žánr. Máme dar vypilovat tu naši skladbu života, aby byla co nejhezčí. Možná pak, až zazní poslední tóny, někdo zatleská.