Obyčejný příběh jedné rodiny V.

Očekávaná neděle je konečně tady a s ní jedno obrovské překvápko. Tak tohle ta holka vážně přehnala!!! 

Pátá kapitola

,,Holky, koukejte vylézt z pelechů a pojďte něco dělat!“ zavelela Věra.

Sama vstávala brzo, upekla tvarohové řezy a teď chystala kuře s nádivkou, špenát a domácí bramborové knedlíky. V dalším hrnci se vařilo hovězí maso na polévku. Ještě bylo třeba trochu poklidit. Věra byla podrážděná. Bála se, že všechno nestihne. Obvykle jí role hostitelky bavila a vystačila si na ni sama. Co se v pátek vrátila z Hradiště, nestála za nic. Skoro nespala, také téměř nic nejedla. Sebrala všechnu svoji sílu a snažila se fungovat, jako by se nic nedělo.

Marie jí pověděla, jak to s Helenou a Lubošem bylo. Zřejmě krátký poměr, nic víc. Ale i to je dost! Kde je teď všechna její důvěra? V nenávratnu! Jak je možné, že nic nepoznala? Nevěděla nic o cizí ženě, která si půjčila jejího manžela. Nevěděla nic o jeho zradě, spokojeně s ním žila, věřila mu, spoléhala na něj. Milovala se s ním, aniž by ji napadlo, že není jediná. Hlavně při této myšlence ji znovu a znovu svíral pocit obrovské bolesti a jistě, také žárlivosti. Nevěděla, jak se s tím vším vypořádá.

Uvítala, že byl Luboš skoro celou sobotu pryč a vrátil se až vpodvečer. Ohřála mu jídlo, oznámila, že jí není dobře, a zavřela se v ložnici. Když si pozdě v noci šel lehnout, dělala, že spí. Ale jestli zdřímla dvě hodiny nad ránem, tak to bylo moc. Luboš o Haničce nevěděl. Ale teď už o ní ví. A nic nedělá! Jak může nic nedělat, je to přece jeho dcera! A kdy - pokud vůbec - o tom hodlá říct své ženě? Stovky podobných myšlenek jí nedovolily, aby upadla do vysvobozujícího spánku, i když cítila obrovskou únavu.

,,Mami, chceš pomoct s vařením?“ Monika už oblečená se během pár minut objevila v kuchyni.

,,Co kdybys vyluxovala a Eva ať utře prach.“

,,Zvládnu obojí, Evička se překulila a má ještě půlnoc.“

***

Eva s Milošem si něco špitali na gauči, Luboš v křesle četl časopis. Monika šla k tramvaji naproti Erikovi a Věra je netrpělivě vyhlížela u okna. Když zazvonil kuchyňský budíček, musela opustit svou pozorovatelnu a vrátit se ke sporáku. Knedlíky byly hotové. Slyšela bouchnutí výtahu a během chvilky zarachotil klíč v zámku.

Vyšla do předsíně, hořela nedočkavostí, až uvidí Moničina přítele, dokonce díky tomu alespoň na malou chvíli potlačila vtíravé myšlenky na Lubošovu nemanželskou dcerku.

,,Pěkně vás vítám, pojďte dál.“ Ani na okamžik nedala znát své překvapení, když pohlédla mladíkovi do tváře.

,,To je pro vás,“ podal jí květiny a bonboniéru.

Poděkovala a s úsměvem pokynula, aby se přesunuli do obýváku. Monika představila Erika ostatním. Věra po očku sledovala Luboše. Neušlo jí, jak mu ztvrdly rysy ve tváři. Zachoval jisté dekorum, ale poznala, že v duchu zuří. S ohledem na to, co se o něm před dvěma dny dozvěděla, pocítila téměř škodolibé zadostiučinění. Ani Monice neušel jeho odmítavý postoj a byla z toho evidentně zklamaná. Věra se na ni povzbudivě usmála.

Během oběda se obě snažily o uvolněnou konverzaci. Erik si Věru získal svou bezprostředností, několikrát se od srdce zasmála jeho průpovídkám. Luboš s Milošem probírali počítače a programy. Nezávislému pozorovateli by se mohlo zdát, že atmosféra u stolu je přátelská a srdečná. Moničin pohled se několikrát na pár vteřin setkal s Věřiným. Věděly své, rozuměly si i beze slov. Obě doufaly, že Erik si ani nevšiml, že není u stolu vítaný.

***

,,To vážně přehnala! Dělá si z nás snad legraci nebo co?“ rozčiloval se Luboš a pokaždé, když dokončil větu, bouchl pěstí do stolu.

Všichni mladí odešli, každý pár po svém, takže konečně mohl ventilovat svůj hněv.

Věra stála u dřezu, hlavu skloněnou, a na jeho spílání nereagovala.

,,Tobě to snad nevadí? Přivede sem cikána! To bylo naposled!“

,,Udělal ti něco nebo v čem je problém?“

Další bouchnutí do stolu.

Také si Moničina přítele představovala jinak. Ale jejich dcera si vybrala právě jeho. Luboše evidentně nejvíc zajímalo, co tomu řeknou lidé. Co by tak řekli tomu, že má nemanželské dítě, ke kterému se nechce hlásit? Že zbouchl mladou holku a vykašlal se na ni? Že podvedl svou ženu, která by za něj dala ruku do ohně? Cítila, že se co nejdříve rozpláče. A to před ním v žádném případě nechtěla.

,,Až se vrátí domů, holčička, tak ať si mě nepřeje. Bude dřepět doma na zadku a s tím klukem už ji nechci vidět! Měl jsem ho rovnou vyrazit!“

Věra pustila z ruky hrnec, který právě drhla, a poprvé se otočila k Lubošovi. Zacloumal s ní vztek. ,,Teď si snad děláš legraci ty? Chtěl by ses chovat jako hulvát? Chudák Monika.“

,,Koukám, že jí v tom podporuješ. Paráda! Holka se tahá s cikánem a matka jí to schvaluje. Nestačím se divit!“ neustále zvyšoval hlas. Zvedl se od stolu a práskl za sebou dveřmi.

Nápodobně. Také se nestačím divit, pomyslela si Věra. A protože v kuchyni osaměla, mohla dát konečně průchod svým slzám.

Šestá kapitola

příští sobotu ve stejný čas, na stejném místě.

***

Podívejte se, jak celý příběh začal.