a dnes si pripomíname jej 9te výročie. O čo vlastne išľo? O tom viac nižšie podľa nás v Bezfajove.
Invaze do Iráku začala 20. března 2003 pod kódovým označením "Operace Irácká svoboda". Britové používali kódové označení "Operace Telic". Na severu spolupracovaly spojenecké síly s kurdskými pešmergy. Spolu se Spojenými státy americkými bylo členy „koalice ochotných“ přibližně 40 zemí, které poskytly své vojáky. Původní síla koalice byla asi 300 900 mužů, přičemž Američané a Britové tvořili 98 %. (wikipedia)
Aký bol rezultát z invázie do Iraku a ako u nás v obci Bezfajov hodnotíme stav vecí, špiritizujeme o tom aj hentom spolu so špiritusom?
Ako je vyšie uvedené, odporného Saddáma sme spolu s našimi spojencami v NATO a bratmi Čechmi zosadili. Následne bol Saddám postavený pred súd a právoplatne Hágskym tribunálom odsúdený. Dodnes sedí v base spolu s inými vojnovými zločincami z bývalej Jugoslávie, kde v spoločenskej miestnosti hrajú hlavne ping-pong a mariáš.
Okrem toho, že spravodlivosti bolo učinené zadosť:
- minula sa munícia pred expiráciou, čím následne došlo k zvýšeniu zbrojárskych kapacít v EU a USA s rezultátom, že ekonomická kríza je miernejšia
- cena ropy a iných surovín poklesla
- inflácia v EU a USA takisto poklesla
- priatelia v Izraele majú pokojnejší spánok a neobávajú sa už obávaných zastaralých rakiet Scud
- v Iraku a okolí zavládol mier a kľud
Avšak čo je najpodstatnejšie: Zavládol mier na celom svete!
A tiež sme im ukázali, že zatočíme s každým, kto by chcel točiť s nami len preto, že má ropu.
Takto sme my budovatelia obce Bezfajov zránky spomínali na inváziu do Iraku, po všerajšom nočnom spomínaní na výročie popravenie Tisa Čechom Benošom.
a tiež sme si spoločne prečítali časť prejavu pani posl. Pfeiferová-Hlávková z 20.12.1950:
"Slavná sněmovno, paní a pánové!Vážené paní! My, poslankyně Národního shromáždění republiky Československé, obracíme se na vás s výzvou, abyste ve vašem parlamentě vystoupily a prosazovaly opatření směřující k odstranění hrozby nové války, opatření směřující k udržení míru. U příležitosti projednávání zákona na ochranu míru v Národním shromáždění republiky Československé my poslankyně pozvedly jsme svůj hlas, abychom jako ženy a matky, které do Národního shromáždění poslaly miliony žen v naší zemi, důrazně jejich jménem prohlásily, že v ženách Československa má věc míru nejvášnivější a nejobětavější přívrženkyně. (Potlesk.) Vyzýváme vás, abyste společně s námi a se všemi těmi, kteří si vroucně přejí mír, za jeho zachování se zasazovaly. My ženy známe cenu života a štěstí. Mír je nám nejdražším statkem. Do našich srdcí se hluboko vryly zkušenosti strašlivé minulé války. Nezapomněly jsme obětí z koncentračních táborů. Nezapomeneme umučených a popravených. Nezapomeneme ani dětí zavražděných v plynových komorách. A ve věčné paměti bude žíti vzpomínka na nesmírné oběti, které přinesl sovětský lid za vítězství míru své i naší země a celého světa. (Potlesk.) Spolu s miliony žen a matek všech zemí jsme po skončení války doufaly, že bude zajištěn trvalý světový mír v souhlase s mezinárodními dohodami, uzavřenými ještě před skončením války a v duchu zásad Charty. Ještě nebyly zdaleka zahlazeny stopy války - a v Koreji jsou zase koseny lidské životy a ničeny domovy. Není nám lidem ke cti, že jsou opět ubíjeny matky a děti, řekla předsedkyně Mezinárodní demokratické federace žen Eugenie Cottonová ve Varšavě. Jak by se neměla každá žena a matka otřást hrůzou a odporem nad zločinným úmyslem vlády Spojených států, projeveným presidentem USA Trumanem, použít atomové bomby-k vraždění a zkáze!"
