- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ti, co se nenechali nenaverbovat a zůstali v zajateckém táboře, byli postaveni ke zdi nebo posláni do gulagu taky. Tak už to v tom Stalinově fašistickém státě chodilo.
Výborně popsáno. Hodnotit dnes je s odstupem času velice složité a i spousty odborníků na historii mají různé názory. Osobně jsem proti stavění jakýchkoli soch komukoli. "Pražáci " zbourali sochu Koněva(opět divné ale prosím)ale stavě další osobě s daleko kontorverznější minulostí může prosazovat jen takový zcela dementní člověk,jako je Novotný. Osobně nerozumím tomu,kdo ho zvolil na pozici starosty,opravdu bych ty lidi chtěl znát....
Autor má jednoznačně pravdu v tom,že překrucování historie je zřejmě naší tradicí,nejdřív to dělali komunisti,dnes....kdo?
Problém je v tom, že přes čtyřicet let nám byly vnucovány pohledy na II. světovou válku z pohledu Rusů. To, že dějiny války byly daleko složitější ještě nikdo pro nás poctivě nezmapoval. Proč některé státy kolaborovaly s Němci? Měli k tomu své důvody?
Akademická otázka: kdyby vám vrah zachránil život, postavili byste mu pomník?
Vřele , bych doporučil zhlédnout rozhovor Pavla Novotného , stydím se za to ,jak rádoby politik vystupoval, jak vystupoval. Jak zfetovaný parchant. Arogantní spratek . Neberu mu jeho názory i když s ním nesouhlasím..
Právě , jsem na Seznamu.cz sledoval vystoupení Novotného, bože to si snad Pražáci ani nezaslouží, Novotný , a malinkatá čtvrť Řeporyje . Bohužel hodně to vypovídá o dnešní společnosti.
Určitě mi je o trošku víc , než panu Novotnému ,ale druhou světovou válku, ani padesátá léta jsem nezažil. 68 rok , jsem sice začal jako tříletý rozumovat ale to asi všechno. Rozhodně , jsem měl ale blíž k lidem co válku prožili a nebo se ve válce narodili, jako můj táta. O to víc jsem naslouchal vyprávění svých předků , dědy z matčiny strany, který byl v koncentráku a druhého dědy. Mému dědovi hrozila sekyra jak se lidově říkalo gilotýně. Naštěstí to Němci už nestihli díky rudé armádě. Děda ani jeden člen naší rodiny nebyl v KSČ , jednak proto že děda byl živnostník a druhý rolník. Děda nerozlišoval , zda ho osvobodili Ukrajinci či Bělorusové , nebo Rusové oni totiž všichni bojovali pod rudou armádou. Byl rád , že přežil a já jsem měl možnost se narodit. Pakliže při osvobozování České republiky padlo 136tisíc vojáků rudé armády skládající se z různých národností je podstatný rozdíl , než 300 Vlasovcům , kteří osvobodili Prahu i když předtím bojovali na straně Němců proti rudé armádě. Pražáci mají ve zvyku mluvit za národ ,ale Praha natož Řeporyje nejsou pukem světa.
Nejdřív zradili vlast, (to že zradiili Stalina by se dalo chápat) a přešli k Hitlerovi. Pak, když se karta obrátila, zradili i Hitlera. A jakkoliv se dá zrada na Hitlerovi a jeho armádě chápat jako pozitivní, neměli bychom zapomínat, že k nim patřili. Na tom absolutně není nic k obdivování. Styděla bych se žít ve městě, které považuje několikanásobné zrádce a nácky - za hrdiny. Co je to za chorý mozek, ve kterém se to prosím vylíhlo?
Zajetí není zrada, oni nikam nepřešli. Stalin je tam pomohl nahnat tím, že každého vojáka, který padl do zajetí, bez ohledu na důvod, označil za zrádce. Takže LŽETE hned v první větě
Pomník válečným zločincům, kteří na útěku před nepřítelem museli projet Prahou, je rarita, ilustruje to vliv propagandy na jednodušší povahy.
Zrádci byli už tím že se nechali zajmout ať už by se nechali naverbovat Němci nebo ne. Oni neměli na výběr.
I když si myslím, že by si měli řeporyjští postavit pomník v hranicích legality komu uznají za vhodné (není to státní pomník), ale váš článek je pěkný.
Příslušníci ROA (Vlasovci) se necítili být občany SSSR a tento stá se k nim jako k vlastním občanům nechoval. Jejich cílem byla svobodná Ukrajina. Těžko říct co všechno jim naslibovali Němci, Rusáci, a západní spojenci, jisté je, že tak dobře vycvičenou a početnou armádu bylo dobré mít na své straně. Bohužel doba jim nepřála, připletli se do mocenské hry, ve které ztratili vládu nad svým osudem, skutečného spojence nenašli a tak skončili ve spárech krvežíznivého Stalina.