Dohady o poselství jedné války.

Není těžké pochopit, že rozkol mezi obyvatelstvem dnešní Ukrajiny a dnešního Ruska asi znemožní nostalgii po společné minulosti těchto etnik ze strany Ukrajinců.

Jsou to jednoduchíé počty. Považte: Těžko si dnes představit, že například Rusko, jako celek, by se mohlo stát členem EU, i nebýt vojenských operací posledních dvou a půl roku na území dnešní Ukrajiny. A to mimo jiné i proto, že Ruská federace se svou populací čítající, tuším, 140 milionů osob, by bylo zhruba 2 x lidnatější než Německo (které je se svými zhruba 80 miliony obyvatel nyní nejlidnatnějším členským státem EU) nebo Francie (Francie 66 milionů obyvatel) a zhruba dva a půl krát lidnatější než další velké státy jako Itálie 58 milionů obyvatel a Španělsko 48 milionů obyvatel). Rusko jako celek by prostě v této sestavě bylo co do počtu voličských hlasů prostě super těžká váha. A tedy, pokud by vstoupilo do EU dříve než v ní proběhne kupříkladu opravdu hluboké propojení ostatních zemí (nebo než by počet obyvatel ještě více poklesl) jeho vliv na rozhodování v EU by byl tedy tak významný, že by mohlo docházet k pnutí, proti kterým je občasné pnutí uvnitř nynější sestavy EU vlastně malé.

Ale ono se přece o vstupu Ruska do EU v příštích dvaceti či třiceti a nebo množná ani padesáti letech ještě nikdy snad ani neuvažovalo, tak proč o tom vlastně vůbec psát.

Nicméně skutečnost, že nyní v médiích se dočítáme, že na území dnešní Ukrajiny dochází opravdu k velkým vojenským operacím, vlastně – domnívám se – znamená, že mezi národy Ruska a Ukrajiny je jimi vykopán takový příkop, že následkem toho dojde k odmítnutí všeho co bylo třeba i pozitivního mezi oběma těmito etniky v minulých sto letech, čímž vlastně dochází k tomu, že obyvatelstvo dnešní Ukrajiny ani asi nebude se žalem vzpomínat na tuto epochu a rádo přijde do Evropy, jak se říká po kolenou. Rusko v tomto sehrává svoji asi jím ani nezamýšlenou úlohu.

Celkově mívám někdy dojem, že pokud jednou Rusko, nebo nějaká část, do EU -či čehosi obdobného – vstoupí, tak vzpomínky na bojové operace těchto zhruba tří let budou bránit tomu, aby mezi obyvatelstvem nynější Ukrajiny a obyvatelstvem Ruska vzniklo bratrské pouto. Prostě nynější vojenské operace, jakoby vrážely klín možné jednotě těchto etnik, a to na dlohou dobu.

Dále mi připadá, že tak uvnitř EU, vstoupí-li do ní jednoho dne dnešní Ukrajina nebo její část, se utvoří blok států se slovanskou populací početně zhruba srovnatelný s počtem slovanskéího obyvatelstva v Rusku a zároveň početně zhruba stejně silný jako třeba dnešní Německo. To jsou všechno zajímavé počty a pro mne docela zajímavá hlediska k uvažování, nemám-li po ruce příšlušnou odbornou prognostickou literatrůru.

A to vše, a jistě jsem mnohé opomenul, možno z hlediska dlouhodobých časových horizontů považovat za určitý smysl pohnutých dějin těchto dnů

Řekl bych dokonce, že pád spojení Ukrajiny a Ruska má obdobné důsledky, jakým byl rozpad Rakouska – Uherska a nebo vyhnání Němců ze zemí pozdějšího sovětského bloku, tedy zásadní změny na evropské šachovnici. (A nebo – to v dávnější minulosti – třeba utváření Švýcarska, Španělska, či Francie).