Tomio Okamura ve výhni Báry Tachecí

Tomio je chytrý, odvážný a spravedlivý muž. A přitom stále populárnější, lidé mu čím dál raději naslouchají, čtou jeho blogy. Řadě lidí tudíž tento skvělý Čechojaponec vadí.

Podle mého názoru se toto „vadění“ určitým způsobem projevilo i v jeho rozhovoru s Barborou Tachecí (MF Dnes 2. 6. 2011, celá strana. A 13, název „Dokonce i Židi“). Nenašel jsem na internetu doslovný přepis článku, nejblíže bylo toto.

V rozhovoru paní Tachecí kritizovala Tomia za to, že on údajně neví, v čem je extrémistická Národní strana. Tomio kontruje tím, že Národní strana je legálně registrovaná českým ministerstvem vnitra.

A hned nato přichází ze strany Barbory Tachecí typický řečnický trik: „…víte, že NSDAP v Německu byla legální stranou?…“

Jako člověk zabývající se řečnickými triky už mnoho let (viz také zde) jsem si s chutí rozhovor vystřihl jako  pomůcku do svých kurzů. 

Jak známo, principem každého řečnického triku je vždy porušení míry. Kde konkrétně se to stalo tentokrát? Bára Tachecí ztotožnila neztotožnitelné: míru kvality, férovosti, demokratičnosti meziválečného německého státu s týmiž vlastnostmi současného státu našeho.  V naší zemi dnes jsou přece všechny tři tyto rysy nesrovnatelně vyšší, lepší. V Německu, zejména po roce 1933, byly téměř nulové. A tam je Achillova pata, tam je jádro triku. To, co uznávalo a legalizovalo předválečné Německo (zejména po roce 1933, kdy už bylo totalitou a kdy NSDAP ovládla zemi), nemůžeme přece stavět do jedné řady s tím, co uznává a legalizuje česká republika 21. století.

Odsud se dá také odvodit optimální řečnický protitrik: „Paní Tachecí, chcete říci, že Německo po roce 1933 a dnešní Česko co do demokratičnosti jedno  jsou?“

Tomio v MF Dnes vybruslil z pastí velmi dobře. Ale tento rozhovor je mementem všem slušným lidem, aby věděli, jak reagovat, když to na ně někdo v podobném stylu zkusí. Tak tedy,  přátelé: Nesnažte se nic vysvětlovat oznamovací větou – to je voda na mlýn trikaře. Klaďte otázku. Tou svou protiotázkou přehrajete míč na pole soupeře – a on se musí starat. Ticho po tečce jde k vaší tíži, ticho po otazníku jde k tíži toho, co na vás zkusil trik.

Celý blog idnes a zejména jeho vášnivé diskuse pod články jsou takovým obrovským mraveništěm triků a více či méně zdařilých reakcí na ně. Kdo se dříve naučí se v tom vyznat, ten uspěje.

A ještě jedna drobná rada pro ty z vás, kteří se učit chcete: Nezapomeňte při své protiotázce na klidný pohled do očí trikaře. Buďte vnitřně i navenek stejně klidní jako mladý Old Shatterhand, když bojoval na život a na smrt nožem s kiowským Metan-akvou.

Závěrem tedy pana Tomia srdečně zdravím – a věřím, že se brzy osobně setkáme. Okolí kulatého náměstí v Praze 6 znám, okolí chrámu na svatém Hostýně také. Na obou místech jsem učil (jako na tisíceru dalších míst po celé naší zemi). Pokud to čte, nechť si mne vygoogluje a napíše mi.

Další info o komunikačních dovendostech zde.