Dobrý den, pane Grubere. Následující citaci považuji za naprosto klíčové sděleni (mimo jiná):
"Proto je obtížnější komunikační dovedností kritika – taková, aby kritizovaný vůbec vnímal, aby se neuzavřel do své ulity a neměl plnou hlavu jediné myšlenky typu „…co mi to ten blbec kváká za nesmysly…“. Ještě obtížnější kritika je taková, aby kritizovaný nejen vnímal, ale aby byl i motivován k nápravě. A nejtěžší je kritika taková, kterou je kritizovaný nadšen a k nápravě přímo neodolatelně stržen."
Zcela s tím souhlasím! Mnoho (nejen) internetových diskutujících v podstatě ani nechce, aby jejich kritika byla vyslyšena "cílem kritiky" a oni mohli pochválit (nechtějí chválit!), ale naopak, aby byla jejich kritika co nejvíce glorifikována všemi ostatními. Kritika od diskutujících pak vypadá spíše jako nějaký obscénní fetiš, než kritika (zmíněný Dale C. se musí z netových diskuzí otáčet v hrobě) . A největší vtip je v tom, že kritici často kritizují i to, že jim kritizovaný nevěnuje pozornost (či je maže nebo diskuzi neotevře), tj. tito diskutující poměrně transparentně poukazují na svou neschopnost navázat věcnou komunikaci s kritizovaným, k řešení kritizovaného bodu či bodů.
Za článek jednoznačně 
