Komunikace mezi velkými skupinami lidí selhává

Na úrovni států, etnických skupin, politických stran apod. – tedy v „makro“ měřítku sledujeme čím dál více ústup od civilizované komunikace ke komunikaci hrubé, zvířecí, násilné. Nereagovat rovná se zaniknout.

„Mikro“ systémy – tj. rodina, spolužáci, kolegové, známí a přátelé, členové spolku, sportovní týmy – tam to ještě jakž takž jde. Dobré mravní zásady a hnusné podraznické zásady zde obvykle hrávají  víceméně plichtu. V těchto mikrosystémech má cenu učit se například slovní obranu proti řečnickým trikům; protože zde darebák, zaskočený a nachytaný při nekorektnosti, nesahá vždy hned po noži nebo pistoli, aby vás rovnou zabil, ale většinou se s ním dá hledat řešení kombinací slovní a mimoslovní komunikace, bez drsné fyzické konfrontace.

Makrosystémy – ty jsou například o tom, nakolik se utečenci z Afriky a Asie mohou usazovat v Evropě, nakolik se mají svou jinakostí veřejně chlubit čtyřprocentní a jiné menšiny, nakolik má být pomáháno nepřizpůsobivým za peníze přizpůsobivých, kdo má vyhrát celostátní volby, kam mají téct miliardy z takového či onakého podnikání, komu a kolik se má na jejich cestě odklonit apod. Zde jakoby (podle mého názoru) zlo vyhrávalo nad dobrem zhruba v poměru 10 : 1.

Tradici dobra a morálky máme u nás velmi dobrou a bohatou – historicky i z nedávné doby. Vyjmenovávání toho, co se správně dělá a co se nedělá, aby společnost pohodově a bez utrpení fungovala, může začít křesťanským desaterem. Z konce středověku máme svého mistra Jana Husa, o kterém se veškeré obyvatelstvo učí v dějepisu i v češtině (autor háčků a čárek nad písmeny). Jistě není nikomu z normálních Čechů směšný ani T. G. Masaryk nebo Karel Čapek, jejichž celoživotní morální apel je také výjimečně silný. Hodně statečnosti a vzdorování zlu prokázal přes svou kontroverznost v jiných oblastech též Václav Havel.

A pak máme Rychlé šípy s Mirkem Dušínem, hochy od Bobří řeky, skauting (Junáka). Od německých sousedů máme a obdivujeme kladné hrdiny mayovek. Také jsem ještě nepotkal nikoho, komu by byli vyloženě směšní a opovrženíhodní Old Shatterhand nebo Vinnetou, i když nikdy neřekli sprosté slovo ani nepoužili nespisový výraz.

Z období druhé světové války a těsně po ní: Máme, anglické letce, Gabčíka s Valčíkem a Kubišem, Miladu Horákovou... Už sice naživu nemáme, ale ve vzpomínkách stále chováme Sira Nicolase Wintona...

A ještě z politiky: Máme dr. Františka Kriegela, který jediný v Moskvě nepodepsal kapitulantské protokoly.

Máme hrdinu Michala Velíška a jeho každoročně udělovanou cenu. Máme spoustu bezejmenných statečných hasičů, kteří mají na kontě přímé záchrany lidských životů. Dále tisíce mezi námi žijících lidí, kteří za nejhorší normalizace 1969 – 1989 raději obětovali svou kariéru, než by vstoupili do zločinecké organizace – tehdejší totalitní KSČ.

Máme rytířské sportovce – Emila Zátopka, Vítězslava Máchu... Někde jsem slyšel, že fotbalistovi Josefu Masopustovi nikdy za jeho kariéru neodpískali faul na soupeře.

Máme i vzorové filmové postavy, třeba Limonádového Joe. Máme statečného rolníka Františka (R. Brzobohatý) z filmu Všichni dobří rodáci. Známe primáře ortopedie doktora Karla Sovu, jehož slovy a činy k nám promlouval celoživotně zanícený moralista Jaroslav Dietl.

Mnohé jsem jistě v tomto stručném průřezu opomněl, ale můj respekt k nim není menší... Můžete jistě doplnit v diskusi.

Koho jsem jmenovat nemohl, to jsou mediálně neznámí lidé, kteří jsou však morálními vzory v různých rodinách, známí jen v úzkém kruhu lidí, ale svým významem jistě rovní i těm všeobecně mainstreamově populárním osobnostem.

Naštěstí nejsme na tom obecně tak špatně, že by někdo z výše uvedených byl pro většinu běžných normálních lidí opovrhovaný a směšný. Naopak, kus respektu v nás stále je.

V makroměřítku  však čím dále více získává převahu chování a komunikování naprosto pragmatické, bez sebemenších zábran či ohledů na pravidla mravní či na normy právní. Hajzlíci si zvykli kalkulovat čistě účelově: „Je malá pravděpodobnost, že budu při určité nemravné nebo protizákonné činnosti dopaden, odhalen, chycen? Tedy - dělám to, ať už je to povolené nebo zakázané.“ Poslední špetička černého svědomí těch hajzlíků se navenek projeví tím, že dodají: „Podívejte se, vždyť to takto dělají všichni!“

Skutečnost je ovšem taková, že nedělají. Zdaleka ne všichni. Jen hajzlíci mají na spoluhajzlíky větší vnímavost a na slušné lidi vnímací slepotu. (Jde o psychovzorec lidského zkreslování – haló efekt, generalizace, vynechání a dotvoření.)

V makroměřítku je snadnější být darebákem než v mikroměřítku. Vrchní velitel vojska nějakého státu dá snadněji a s lehčím svědomím příkaz svým vojákům zabíjet prosté občany nepřátelské země, než aby vytáhl nůž na uhlazeného a do obleku oděného velvyslance téže země, s nímž si před momentem podal ruku při osobní vyjednávací schůzce. Přičemž ten velvyslanec i ti prostí občané jsou přece stejní „nepřátelé“.

Na dálku je snadnější někomu neodpovědět na e-mail než neodpovědět mu na slušný pozdrav „dobrý den!“, když osobně stojí blízko a čelem. Neodpovídání na slušné (ba i zároveň vyžádané) e-maily se rozmáhá, neodpovídání na pozdrav z očí do očí naštěstí ne.

Aby člověk to zrychlující se zhoršování makrokomunikace nějak slušně přežil a zvládl, měl by poznávat ty pragmatické principy, které vládnou v makroměřítku více než tenká slupka ušlechtilé morálky a spravedlnosti. A to jsou zejména principy 1) lidského ega, 2) opozice podvědomí, 3) psychické teorie relativity.

Populárně a telegraficky řečeno: 1) Každý sleduje především posilování nebo aspoň neoslabování pocitu vlastní důležitosti; ctižádostiví lidé (například ti, co se derou do vyšší politiky nebo top manažerských funkcí) pak extrémně silně, mnohdy i přes mrtvoly. 2) Čím přímočařeji a naléhavěji člověka nutíte do nějaké činnosti, tím více se on díky opoziční funkci svého podvědomí vzpírá to udělat. 3) Seberte v roli politika všem občanům tři čtvrtiny jejich poctivě vydělaných peněz, a z toho sebraného (ukradeného?) přidělte mase hloupých o trochu více než menší skupince chytrých a schopných. Ta masa vás coby politika bude zbožňovat a volit. Skupinka sice nebude, ale masa je více než skupinka – a tudíž při rovném volebním právu zvolen budete, a odebírat peníze všem můžete vesele dál. I těm, co vás zvolili. Jim jste vypíchli jen jedno oko, kdežto těm schopným obě. Ti jednoocí se pak cítí mezi slepými králem.

Konkrétní projevy té zhoršující se makrokomunikace jsou rozličné. Okolnosti jsou totiž pokaždé trochu jiné. Konkrétních projevů je nekonečné množství. Ale principy, ty jsou pořád stejné. Plus, dají se spočítat na prstech, přinejmenším ty hlavní. Viz výše.

Nastává roční období nejintenzivnějšího lidského učení se, studování, školení se. Učte se principům, učte se vzorcům fungování lidské psychiky.

Neslibuje to málo. Slibuje to přijatelný, zvládnutelný studijní čas a námahu – a ve výsledku vaše přežití, pravděpodobně i slušné a důstojné přežití.