Budeme lepší v angličtině bez dabingu?

Více televizních pořadů, více filmů v původním znění? To je jen jedna z řady okolností pro lepší angličtinu Čechů. Příčiny zaostávání jsou hlubší. Zkusím vyhmátnout ty hlavní – a pomoci lidem všech generací, které bez angličtiny čeká ve zbytku jejich života jen úděl lidí druhé kategorie.

K napsání tohoto článku mne popostrčil fakt, že jde o hlavní téma dnešní MF Dnes. Čtyři články jsou zde na stranách A1, A3, A10.  A našel jsem si též na internetu dlouhý a podle mne poměrně fundovaný a komplexní článek. Až budete mít více času k hlubšímu zamyšlení – je na České pozici zde.

Nyní bych se vyjádřil jen k tomu, co tento dlouhý článek nepostihl.

Jazykové hledisko

Je zřejmé, že ze čtyř jazykových dovedností – číst, plát, mluvit, rozumět – je v angličtině ta čtvrtá bezkonkurenčně nejobtížnější.  Při hlasové komunikaci mluvčího a naslouchajícího musí od prvého k druhému nezkresleně, bez šumu přejít určitý nezbytný počet bitů informací, aby došlo k porozumění. Angličtina nemá ty bity v koncovkách slov – musí být tedy někde jinde. Taky že ano – jsou v pořadí slov ve větě. Kde nejsou koncovky, tam stačí slova jen naznačovat, zadrmolit. To, co je pro typického naslouchajícího Čecha pazvukem (v němž se marně snaží sluchem přesně vylouskat jednotlivé hlásky), je pro Angličana (Američana atd.) jasným informačním zdrojem, protože tento pazvuk předchází před něčím, následuje za něčím nebo je mezi něčím a něčím. Ze zkušenosti vím, že zejména technicky zaměření Češi  mají značné potíže přeladit se na tento úplně jiný styl myšlení, než má čeština, slovanské jazyky, románské jazyky, latina, němčina.

Sledovat tedy zahraniční televizní pořady rovnou v původním znění bez jakýchkoliv titulků je čirá stresující studijní sebevražda, pokud člověk není na úrovni advanced (pokročilý). A když už na ní je, tak to intenzivní sledování už tolik a tak často nepotřebuje. Začarovaný kruh.

Anglický zvuk plus české titulky bych doporučil jako první, pro lidi blíže začátkům studia. Zde musí divák bleskurychle přeložit slova a fráze českých titulků do angličtiny – o zlomek sekundy dříve, než to herec ve filmu vysloví. Pokud se mu to podaří, pak při následném poslechu anglického herce převádí zjišťovací vnímání na zpětně poznávací vnímání, které snad desetinásobně efektivnější. (O zjišťovacím a zpětně poznávacím vnímání a zapamatování mi vyšlo už tolik desítek milionů výtisků časopiseckých článků a knih, že na to snad každý narazil a nemusím to zde znovu rozvádět.) Zpočátku si divák takto „předpřeloží“ třeba je desetinu textu, později dvě desetiny atd. důležité je zbořit v sobě reflex našeho školství, které bazíruje na chybách. A místo toho bazírování klást důraz na úspěchy. Prostě řečeno: „Když devět slov z deseti nezachytím, tak si z toho nedělám těžkou hlavu, ale raduji se z toho jednoho, které jsem zachytil.“

O luštění anglického zvuku ex post, tedy dodatečně, až pár okamžiků po vyslovení promluvy hercem, má také něco do sebe. Ale to by bylo na delší článek. Každý rozumný čtenář pochopí, že zde musím poněkud zjednodušovat.

Anglický zvuk plus anglické titulky bych doporučil jako druhé, pro lidí už dále, tj. vyspěleji do začátku studia.  Při nich není třeba myslet dvojjazyčně, lze myslet jenom anglicky – a to je velká úleva pro náš mozek. Anglická psaná slova nejsou naštěstí jen naznačená – titulkář vypíše opravdu všechna písmena všech slov, i nevýznamových. Takže zpětné poznávání jde jedna radost. A s přibývajícími hodinami takovéhoto poslechu se divák věnuje očima titulkům stále méně a méně. A stále více si vychutnává děj.

A v neposlední řadě – platí Komenského zásada „od jednoduššího ke složitějšímu“. Ideální by bylo, kdyby třeba CNN nebo BBC anglicky titulkovala své zprávy. Slova zpráv jsou nejvíce srozumitelná. Na druhém místě ve srozumitelnosti jsou naučné filmy – cestopisné, populárně vědecké apod. A až na konci  škály obtížnosti poslechu filmy hrané. A úplně na špici obtížnosti pak filmy alternativní z prostředí slangově mluvících lidí. Ty bych možná ze sledování nadlouho úplně vynechal.

Tolerance místo nesnášenlivosti

Nebrojte proti lidem kolem dabingu. Oni mají svůj svět, své důležité přivýdělky, svou nejednou špičkovou kvalitu (Krampolův Belmondo, Filipovského de Funés atd.).

Nechť je možnost volby. Nechť si každý může na své televizi navolit české znění nebo původní znění s českými titulky nebo původní znění s anglickými titulky. V mnoha jazykových školách v anglicky mluvících zemích používají originální filmy ve verzi pro neslyšící. Tj. s anglickými titulky. Vřele doporučuji.

A teď – proč zaostáváme?

Poslední místo ČR v nedávném průzkumu Eurobarometru je – jak jinak – věrným odrazem naší  celkově neutěšené společensko-politické situace.

Obejít, ošulit, opsat, vyjeb.. s kolegou nebo obchodním partnerem, zatajit, odklonit, ukrást, považovat známosti za důležitější než známky… to je naše realita. Tento přístup lze ustát možná leckde jinde, ale ve znalosti jazyka ne. Znalost angličtiny je nejlepší barometr lidské pracovní poctivosti a kázně v oblasti duševní práce.

Vezměte si jen, kolik našich lidí humanitního zaměření neumí vyřešit obyčejnou kvadratickou rovnici!? Kolik lidí technického zaměření nerozezná přechodník mužského rodu od přechodníku ženského rodu? A přitom jsou to tak základní věci, že nikoho, ať směřuje k jakékoliv profesi, neměli s takovou neznalostí pustit ze základní školy…  Až budou různí zejména vedoucí pracovníci častěji přichyceni při obdobné neznalosti, až sankce dopadnou nejen na ně, ale i na školy, které je s nestydatou promíjivostí nechaly absolvovat, pak bude lépe. Nechala jsi, školo, absolvovat člověka, který má základní mezery ve všeobecných znalostech? Ubereme ti dotace.

Prošel jsem jako žák i jako vedoucí výprav koučované angličtiny mnoho jazykových škol v Anglii, USA, Austrálii, na Maltě aj. Potkal stovky spolužáků opravdu z celého světa. Ve třídách advanced, nejvyšší úrovně znalostí, ví každý, že je třeba neustále úzkostlivě dávat pozor, soustředit se, nezabývat se vedlejšími věcmi, nevyrušovat. Ví to Chrysanto z Venezuely, Tina z Brazílie, Ičikava z Nagoji, Kim z Jižní Koreje, Nils ze Švédska, Roger ze Švýcarska, Horst z Německa, ba i Fabricio z Itálie, Arpád z Maďarska a Sergej z Ruska. Nejvíce si po straně šepotají – a nedávají pozor – Češi. Jednou jsem dokonce zažil, že takoví notoričtí baviči a vyrušovači šli po skončení studijního pobytu protestovat za učitelkou, že jim dala na závěrečném certifikátu horší známku. Bože, taková ostuda! Holt, česká škola nechává u nás doma projít i takové vyrušovače – takže, kde se mají naučit kázni?

A nejsmutnější skutečnosti nakonec

Naše zaostávání je o to smutnější, že máme v naší zemi špičkovou metodiku studia angličtiny. Všude jinde mají metody. Desítky různých, ale pořád jen metody. V naší zemi vznikly a několik desítek let existují multimetody – tedy nástroje, s nimiž si student angličtiny dokáže odvodit všechny zásadní metody – a namíchat z nich pro sebe optimální mix. Multimetody u nás jsou stejná výhra, jako by všude jinde měli na zpracování dat jen mechanické psací stroje a jen u nás počítače napojené na internet.

Multimetodám lze vděčit za to, že jejich objevitel už v lednu 1992 zvítězil v prodejnosti pomůcek v celosvětovém srovnání na výstavě Expolingua Praha i nad tak renomovanými vystavovateli jako Oxford, Cambridge aj. Objevitel a průkopník multimetod se dostal v angličtině za velmi obtížných podmínek z nuly a úroveň advanced za devadesát hodin čistého času učení. Není znám jiný člověk u nás, který by totéž zvládl za méně než dvě stě hodin. Objevitel multimetod po těchto devadesáti hodinách studia přednesl spatra v Bournemouthu odbornou přednášku anglicky. Není znám jiný člověk u nás, který by takovou přednášku zvládl dříve než po pěti letech studia angličtiny. Objevitel multimetod po sto sedmdesáti hodinách studia angličtiny přeložil z angličtiny do češtiny významnou knihu amerického autora. Není znám jiný překladatel, který by toto zvládl za méně než pět let studia angličtiny…

Proč se třeba ministr školství – při vší úctě k jeho práci a schopnostem - nezeptá na recept toho průkopníka? Není normální situace, kdy by průkopník musel někde leštit kliky, domáhat se přijetí a pak se snažil vejít do časové skulinky ministra. Normálnější je, že ministr (nebo jiný odpovědný činitel) se sám aktivně stará, sám usiluje, sám je ochoten jet za tím průkopníkem světa kraj a vejít se do jeho – tedy do průkopníkovy – časové mezírky v jeho (= průkopníkově) nabitém programu…

A proč nepožádají pověření redaktoři MF Dnes při přípravě hlavního tématu dne toho průkopníka o vyjádření, když chtějí ve čtenářích jistě vyvolat dojem, že se upřímně snaží přispět k řešení tohoto závažného vzdělávacího problému…

Opravdu tomu přestávám rozumět…