Beneopedie = optimální využití života

Silně pochybuji, že si tento blog v záplavě trefných břitkých politických kritik přečte aspoň tisíc lidí. Já dnes vím, že to, co přináší beneopedie, většinu myslících lidí bytostně zajímá. Ale oni si to zatím ještě s tímto pojmem nespojují...

Proč? Protože nové slovo je zkrátka nové. A kdosi moudrý řekl: Každá novota vyvolává opatrný zájem menšiny předvídavě lidí, kteří tuší, že jim v budoucnu možná něco zlepší, avšak skálopevnou skepsi a pasivitu většiny lidí, kteří sice sem tam nadávají na poměry, ale jejich současný životní stav jim v podstatě s jistotou vyhovuje.

Je zde tedy „krok do neznáma“ oproti setrvání v „dosavadním teplíčku“. Marné bývá volání vizionářských novátorů, že to dnešní „neznámo“ znamená budoucí pohodlí a jistotu a to dnešní „teplíčko“ se může v dohledné době změnit na „peklíčko“.

Všichni známe tu nedůvěru z historie. Dovolte pár stručných výstižných příkladů:

Koncem 19. století přinesl jistý Graham Bell s nadšením na patentový úřad přihlášku nového přístroje zvaného „telefon“. („To budou všichni lidé potřebovat!“) Dozvěděl se však od „vševědoucích“ úředníků mj. to, že „…takzvaný telefon nikdy nedozná masového rozšíření mezi lidmi, protože než něco domlouvat tímto přístrojem, to je přece vždycky  lepší osobně; a navíc – tento přístroj je tak strašně, strašně  složitý, že běžný člověk se přece nikdy nenaučí jej zběhle obsluhovat…“.

Přeskočme století – až do začátku 90. let toho minulého. Víte, jak se rýmovaně posmívalo těm, kdo nosili – ještě velký a s krabicí – bezdrátový telefon? „To je debil, co má mobil.“ Neužitečná imidžová hříčka pro zazobané „rádobymanažery“, že?

Na vlastní kůži jsem zažíval skepsi jiných lidí také vícekrát:

Rok 1986 – osobní počítače, notebooky, internet, mailování. Moje nadšení, rezervovaná skepse většiny.

Rok 1984 a následující: Umění dobře číst, porozumět textu, vystihnout podstatu, umět ignorovat balast, ušetřit čas na čtení, mít lepší prožitek… Popularizace bylo tolik, že každý občan k tomu pohodlně mohl přijít desetkrát. Odpovědné orgány nic. Ba - přece něco; po více než čtvrtstoletí rozvoje a mnohonásobného ověření užitku nechaly nějaké své kámoše vynalézat vynalezené  (nebo přebírat ze zahraničí) za stamiliony z vašich daní…

Obdobně jsem dopadal v prvních letech vytváření a průkopnické intenzivní celostátní propagace metod poctivého a rychlého ovládnutí angličtiny: „Na co mi to bude…“ volali skeptici. Měli byste vidět, jak skálopevně sebejistě a paternalisticky povýšeně se při tom tehdy tvářili… „Pochop to už konečně, Davide, nikoho to nezajímá a zajímat nebude…“

Takže dnes je na řadě beneopedie. A s ní moje přesvědčení, že je to užitečnost ze stejné kategorie jako telefon, mobil, čtenářská vyspělost, komfortní ovládnutí angličtiny…

Cítím opatrnou skepsi velké části z vás, co jste dočetli až sem. Na co vám to bude učit se jí třeba na kurzu?

Co to je ta beneopedie?

Je to nauka o tom, jak se dobře vzdělávat, úspěšně pracovat, spokojeně žít. O třech z nejpodstatnějších věcí pro život. Pro krátký interval několika desítek let mezi nekonečnem minulosti a nekonečnem budoucnosti, kdy existujeme na tomto světě.

Název pochází z latinského „bene“ = „dobře“ a z řeckého „paideia“ (čti pedia) = vzdělání.

Kdo chce, ať klikne na podrobnosti. Je tam opět toho čtení více – ne na několikaminutovou pracovní přestávku, ale spíše na klidný pohodový víkend. Mnozí číst nebudou, někteří však ano.

Proto je vždy úspěšná a klidně vyrovnaná z obyvatelstva jen menšina, ha!