Moje BIObabičky aneb proč vyhrávám soutěže o nejlepší cukroví (271)

Moje bio-babičky jako název tohoto článku může být trošku zavádějící. Nepojednává o babičkách krmených biokukuřicí, zelenou travičkou, s výběhem o výměře alespoň 30m2 a bidýlkem na odpočívání, ale představuje to příběh, o mých biologických, neboli opravdových, ale i neopravdových babičkách.

Winter is coming...

Moje babičky totiž byly vždycky poněkud roztroušené po celé republice (ani jedna neměla roztroušenou sklerózu). Díky tomu, že se rodiče rozvedli a oba znovu hledali partnery, se v podstatě počet mých babiček zdvojnásobil pokaždé, když došlo k výměně partnera (a to nepočítám, že jeden bioděda měnil partnerky taky). Dá se říct, že za dobu co pamatuju, jsem měla všehovšudy 5 babiček. Dodnes mám 3, které pravidelně navštěvuji. 

Každá babička měla, nebo má, něco, co prostě umí totálně nejlíp ze všech. Jedna knedlíky, druhá svíčkovou, třetí linecké, čtvrtá rajskou a naše babička motolská, tak ta zas vládne omáčce polské. Babička „Motol“, ale bohužel jinou, než polskou omáčku, nikdy nedělala, takže možná proto jí mohla takto nesmazatelně dominovat.

Krom toho, také téměř všechny naše/moje babičky umí vynikající cukroví, takže když jsem se letos přihlásila do dvou soutěží o cukroví a obě jsem tak nějak vyhrála, nebylo to tak ani díky mně, ale spíše díky počtu mých babiček a jejich kulinářskému umění - tudíž ozkoušeným receptům.

Na druhou stranu, v obou soutěžích jsem svou troškou do mlýna přispěla. V jednom případě to bylo ostrou a hezkou fotografií, v druhém upečením onoho receptu při příležitosti setkání blogerek a autorského čtení v café Černá labuť.

Otylčina miminka

Na setkání blogerek jsem tedy upekla Otylčina miminka z repertoáru babičky Jany, která je biobabičkou mým třem nevlastním sourozencům. Tam jsem je mohla nechat ochutnat i takové hvězdy jako byla například Dita Pecháčková, což mi samozřejmě udělalo obří radost a vůbec, moje ego vystoupalo do nejapných výšin. Naštěstí se blíží konec semestru, takže já myslim, že ego brzo zase poletí dolů :)

Další vítězný recept najdete dnes v Ona Dnes. Kupte si Mladou Frontu ;)

Hvězdičky

Jelikož jsem nedávno dělala paštiku z lanýžů a malinko mi jí zbylo, tak jsem sfoukla další šílený recept z projektu Sandtnerová. Představa, že ho dělám úplně od píky; začínám paštikou, a pak přidávám sardele, hořčici atak dále a tak dále, mě tak vyděsila, že jsem jí v minutě udělala ještě z toho mála paštiky, co jsem měla. Musím ale uznat, že pomazánka je to vskutku prvotřídní.

Paštiková pomazánka (271):

Ingredience na pomazánku pro 10 osob: 15 dkg čajového másla - 25 dkg lanýžové paštiky - 3 dkg cibule - 3 francouzské olejovky - 4 sardelová očka - 1 citron – kávová lžička hladké hořčice - 2 dkg kaviáru - zel. petržel na ozdobu

Čajové máslo dobře umícháme, načež přidáme lanýžovou paštiku, ustrouhanou cibulku, sekaná sardelová očka a sardinky, citronovou šťávu a jemnou francouzskou hořčici. Tuto směs třeme tak dlouho, až vznikne jemná pomazánka. Pomazánkou natíráme krajíčky z dlouhé žemle, ozdobíme petrželkou aneb kaviárem a podáváme k čaji nebo vínu.

pomazánka

Moje poznámky: pořídila jsem si vynikající sardelovou pastu. Posloužila dobře, místo sardelí.

Nakonec ještě odkaz na MŮJ FACEBOOK