Je libo Guláš ze šneků, šnečí játra, či kaviár?

Vydala jsem se do Vídně na významné setkání Terra Madre, potažmo Slow foodu. Co je to za spolek se vysvětluje těžko, ale stručně řečeno je to sdružení lidí snažících se zpomalit produkci některých zemědělských produktů, podpořit malé lokální farmáře a také zkvalitnit jejich výrobky. Snahou lidí pracujících pro Slow food není jen zorganizovat trhy na kterých farmáři své produkty prodávají, ale také hledat způsoby jak farmaření podpořit ze shora. Právě jedna taková konference spojená s velkým trhem se konala čtvrtek, pátek a sobotu minulého týdne na Vídeňské radnici.

Cesta to byla snadná, Ánšto a poněvadž tam jezdí student agency každou chvilku a pro studenty není jízdné ani moc drahé. Takže supr. Jelikož mám dokonalý rozvrh a tudíž v pátek volno, mohla jsem se na trh vydat už ve čtvrtek v noci. Naplánovala jsem to tak, abych tam v osm ráno přijela. To znamenalo ve tři ráno vyrážet z Florence…
2:25 přicházím na zastávku a usedám na lavičku. Za osm minut jede autobus směr I.P.Pavlova. 2:35 Autobus nikde. Aha. Jdu se podívat na vývěsku. Ach ne, patně jsem si to opsala. Autobus jel ve 2:25. Další jede za půl hodiny... Nevadí, to se ještě stále dá stihnout. Čekám.

2:55 nasedám do autobusu, přesedám a dorážím na florenc ve 3:28. Za dvě minuty se autobus rozjíždí a stevardka nabízí sluchátka. Ty první nefungovaly, u druhých fungovalo jen jedno sluchátko. Pak už se mi nechtělo otravovat. Tak jsem raděj usla. Ve Vídni jsem se šla ubytovat, ale byla jsem tak totíálně rozlámaná a vyřízená, že můj plán jít se projít Vídní naprosto ztroskotal. Usnula jsem na pohovce a spala tři hodiny. Nevadí. Trošku čilejší jsem se vydala na radnici.

11:30 kupuji mapu

11:35 operátor mi oznamuje, že mi právě zapl internet v zahraničí na 24 hodin (kterej ale vůbec nechci!). Bezva. Takže mapu sem si kupovat nemusela, když jsem mohla jít podle té draze zaplacené v mobilu.

12:00 procházím ulicemi Vídně

12:45 stojím před radnicí. Vidím cirkus a pár stánků s koňskými klobásami. Né, že to není ono? Že ne? Prosím. Uff. Nebylo.

12:50 obcházím radnici kolem dokola (a není zrovna malinká) a bočním vchodem vcházím dovnitř.

Uvnitř se nachází zahrada, nádvoří, spousta lidí a také vývěsky Terra madre 2011! Jupí. Našla jsem to. Je to ono! Radostně si to vyšlapuji k prvnímu stánku s chleby.

13:30 procházím všechna stanoviště, mapuji  a sonduji.

13:45 vcházím do vnitřních prostor a zjišťuji, že každá země sousedící s Rakouskem zde má své zástupce. Tedy Švýcary, Italy, Němce, Slováky, Slovince, Maďary a na konci i Čecháčky. No to je paráda. Točí se tu strakonické pivo Dudák! A vedle se prodávají kremrole! Ó mňam.

13:50 dávám si Strakonického Dudáka

14:00 dostávám se do místnosti, kde se koná testování smyslů. Všelijaké ohmatávání hořčičných a pšeničných semínek, identifikace vůní a chutí, dále také test paměti, odhadu váhy a nebo test v ochutnávání roztoků s příchutěmi. Byla jsem nadšena, že byť německy neumím ani slovo, všude jsem se luxusně domluvila anglicky. To bylo velmi příjemné. (krom toho, toto pondělí jsem měla svojí historicky první hodinu němčiny pro začátečníky uff :)

15:00 zpovídám prvního prodejce, povídáme si o vinicích, pěstování hrušek a výrobě marmelád

15:15 se mám dostavit na přednášku a ochutnávku o špeku, sádle a šunce, na kterou jsem se zapsala přes internet (stránky měli jen v němčině, takže dost na slepo) a když vcházím do dveří, zjišťuji že nebude ani trošku v angličtině.

15:20 nechávám si vrátit 20 euro za zaplacenou přednášku a s křížkem po funuse jdu zase dolů, ke stánkům. Přednášky a ochutnávky se holt nezúčastním.

16:00 dávám si schnecke goulash a povídám si s majitelem šnečí firmy o tom, jak se šneci zpracovávají . Ochutnávám šnečí kaviár a játra. Zapíjím vínem a valím se zase o stánek dále.

17:00 nechávám se poučit o výrobě másla

17:30 fotím modro oranžovou paní, která se prostě rozhodla, že chce fotku

18:00 vyrážím do centra Vídně na procházku.

18:30 kupuji kulicha, je mi ukrutná zima

22:30 jdu spát, jsem monstrózně ospalá

Druhý den

Vstávám v 9:37 a vyrážím opět na radnici. V pátek se sondovalo, dneska se jde nakupovat. Nakupuji špek, sádlo, máslo, marmelády a podobné a ještě si povídáme s paní od sýrů. Valím na oběd kamsi do centra a v

15:35 vyrážím směr Praha opět žlutým autobusem.

Výlet to byl vskutku vydařený. Sice jsem utratila tři čtvrtiny všech peněz, které by my měly vystačit ještě na tři týdny, ale to se nějak zvládne…

Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, otestovala si svoje chuťové buňky a ještě jsem se podívala do Vídně. Ideální víkend.

Zbytek informací spíše prostřednictvím fotek, už mě nebaví psát (dokopávala jsem se k tomu týden, to sepsat!).

Prodej masných výrobků. Rodinná firma. Celkem 3 lidi.

Šnečí guláš, kaviár a játra. Neskutečnej pán. Vyprávěl mi, jak šneky jednou za půl roku posbíraj, daj na týden do krabice, aby se tam vykadili a neměli ty hovínka v sobě, jak je pak uspěj, hoděj do vařící vody a nakonec vyndavaj z ulit. Úžasnej pokec a ochutnávka šnečích specialit. Chuť guláše byla epesní, ale ten pocit, že máte v puse šneka..no. Šnečí játra byla také dost zajímavá, protože vypadala ohromně roztomile. Chutnala jako jakákoliv jiná játra, ale trošku jemnější a v jedné lahvičce jich bylo asi sto…Nejlepší rakouské restaurace je používají jako dekorace a doplňky k jídlům se stříbrem :D úlet. Celkem za rok firma Wiener Schnecke vyprodukuje na 500 m² 100 000 šneků. Wuf. Funguje už 4 roky a nabídky se jen množí. V porovnání s ČR se prý v Rakousku šnečí tradice prý už tolik nedrží, takže to asi zpočátku nebyl takový med, sehnat odběratele, ale postupem času (díky Schnecke festivalům) se o ně zájem zvýšil. Dneska už je z toho živobytí a luxusní záliba. Pan majitel vystudoval informační technologie…takže asi tak.

Švýcaři. Úžasná dvojka se skvělým ementálem. 50 dodavatelů mléka a mladý dynamický tým :D To je jejich recept. Oba vystudovaní kuchaři, ale vlastníci firmy oba profesionálové, takže konečně se také někdo zabývá oborem, který vystudoval.

Matka s dcerou, úžasná usměvavá dvojice, také vystudovaná a zkušená paní, která to dělá  už deset let. Vlastní 34 koz a vyrábí sýry z jejich mléka. Její kamarádka, co má dvacet ovcí, jí poskytuje mléko také a holky prej chtěj bussines ještě trošku rozšířit a nakoupit víc koz. Obchody totiž docela jdou… „People want to know where does their food come from and who produced it.“, vykládala mi Roswitha Tcheliesnig jako vysvětlení toho, proč se jejich výrobky najednou tak skvěle prodávají.

Na tuhle čtyřiceti kilovou hroudu másla je potřeba 800 litrů mléka. Ze zbytku se sice dá udělat sýr, ale strašně moc se vylije pryč. To je spotřeba co? Máslo bylo ale výborné, bylo cítit po kravách a bylo hodně tučné. Na chleba se solí, ideální!

Jedna parta dělá na vinici víno, druhá na ní pro zvýšení biodiverzity pěstuje ostružiny, hrušky, česnek a meruňky. Pracují společně, ale jedni kvasí a druzí zavařují. Zajímavý projekt. Oživení vinic, jiné druhy, změna půdy..kdo ví co ještě. Zkrátka marmeládky a jiné lahůdky z vinice.

A to je dámy a pánové vše, já jdu dodělat tu oháňkovou polévku...