Grand restaurant festival mýma očima

Rádi jíte, vaříte a zajímáte se o gastronomii, ale ještě jste se neodvážili vybrat jednu z těch „vyhlášených, drahých“ restaurací a ochutnat jejich specialitu. Víte co to znamená, když se řekne Michelin, nebo Maurerův Grand výběr restaurací, ale ještě jste ani v jedné z těchto vyhlášených podniků nebyli, protože si pro ně nepřipadáte dosti noblesní nebo movití? Tak to je potom grand restaurant festival něco pro vás.

Jako tzv.“ foodie“ jsem po návštěvě letního/jarního maurerova festivalu nemohla dočkat jakékoliv jeho další akce.  Svůj vlastní zimní zážitek jsem se rozhodla rozjet ve stylu Tommyho Sjööje. Nejdříve jsem zamířila do francouzské restaurace v obecním domě, kde momentálně kuchyni vládne švéd Jackques Auffrays a poté do legendárního Kampa Parku. Velmi mě lákala i nabídka restaurace v Zátiší, nebo menu Hergetovy cihelny, ale nakonec jsem zvolila takto.

V jednom dni se ze mě stala distingovaná dáma první kategorie, která se nechala obsluhovat a dopřávala si lahůdek o kterých se jí ani nesnilo. Právě myšlenka festivalu, dopřát zkušenost s vysokou gastronomií lidem, kteří si jí běžně nemohou dovolit, se v mém případě stala realitou. Je možné, že ne každý by se takto profesionálně a nezvykle mile obsluhován cítil příjemně, ale myslím, že my, jídlomilci s nižšími příjmy, jsme ochotni si chvíli otírat koutky bílým látkovým ubrouskem a naučit se za zády trefovat rukama do kabátu, když pak můžeme ochutnat takové speciality jako je například foie gras, svatomartinské mušle nebo telecí brzlík.

Jako první jsem ochutnala tříchodové menu v secesním obecním domě. Za zmínku rozhodně stojí telecího ragú se slaďoučkým mrkvovým pyré a také francouzský dessert  s domácím sušeným ovocem v pomerančové pálence. I přes to, že obecní dům byl v době mé návštěvy téměř liduprázdný, a tak na mě mohli všichni přítomní číšníci nerušeně zírat, vychutnávala jsem si každé sousto. Jako jedničku celého menu bych zvolila již zmíněný dessert s dech beroucí omáčkou z lesních plodů.                Pokud se chystáte do obecního domu na degustaci menších rozměrů a nejste zrovna milovníci tlačenky, myslím, že se dá oželet terina z vepřového kolínka. Odcházela jsem s plným žaludkem a navíc skvělým zážitkem. Ovšem to jsem ještě netušila, co mě čeká večer!

Kampa park proslulý svým umístěním a historií plnou celebrit a významných osobností mě lákal nejen pro svůj věhlas, ale také proto, že v rámci jejich menu byl telecí brzlík. Orgán, jenž byl v českých řeznictvích již dávno zapovězen a patří dnes mezi specialitu vyhlášených podniků, jsem si nemohla nechat ujít (ikdyž přiznávám, že Colorádská kančí svíčková, se sušenými třešněmi a rozmarýnovo lanýžovou bramborovou kaší, kterou nabízí restaurace u Emy Destinové, byla silným konkurentem).

Telecí brzlík se smržovou omáčkou, to je kombinace, která může někomu znít odpudivě ba přímo otřesně, ale i v závodu vedle pošírovaného lososa, zapečených malin s mandlovou zmrzlinou ba i telecího ragú, jednoznačně urvala první místo. A nejen že se nečekaně usadila na prvním místě, ale dokonce mě donutila vysušit poslední zbytky smržové omáčky kusem chleba, takže číšník odnášel od stolu naprosto běloskvoucí talíř.

Všechny tři chody byly servírovány opět s vysokou profesionalitou a galantností (tedy pokud ten dojem nezpůsobil lustr před mým stolem visící tak nízko, že se číšník pokaždé, když mi něco nesl musel  sklánět) a celkové menu působilo velmi vyváženě.

Možná právě dobrá nálada rozsekla dilema, zda-li se setkat s člověkem, který tento vše převyšující pokrm připravoval nebo ne. Nic netušící kuchař se posadil k mému stolu a já se s nervozitou hodnou maturitního zkoušení jala oslavovat jeho magnus opus. Nakonec nervozita opadla jak ze mě, tak i z pana kuchaře a z celého našeho rozhovoru jsem si odnášela recept na lehkou smržovou omáčku a tip na místo sehnání brzlíku a jeho úpravu.

(telecí brzlík, se smržovou omáčkou)

Jak se taková luxusní smržová omáčka dělá, Vám ale samozřejmě neprozradím. Budete si muset do Kampa parku dojít a zpoza velikých hrnců a  vytáhnout brzlíkového mistra sami. Ale pozor, aby na vás ještě zbyla nějaká ta rezervační místa, přeci jen, jsou již i podniky, na které si můžete nechat zajít chuť. Například la Degustation je již měsíc beznadějně vyprodaná a Paulusův Alcron už má také poměrně hojně naplněnou kapacitu.

V porovnání s celkovou nabídkou festivalu je moje malá pražská tour vcelku bezvýznamná, ale všechno se prostě vyzkoušet nedá (to se prý ani panu Maurerovi nepodaří), takže pokud máte pocit, že vás grand restaurant festival nadchl, vyberte restaurace vám nejsympatičtější a netrapte se tím, na kolik jiných restaurací tak zanevřete.