Jak mě to baví! /apokryf/

Jak mě to baví? Jsem J., mám 10 a všechno, nač přijdu, popíšu. Komu se to nelíbí, ať se mnou zatočí jako s Dreyfusem. Baví mě spaní, vlastně psaní, moc, někdy se přepíšu.

Někdy se vloudí hrubka. Tuhle na procházce jsem potkal pana M. a A. O prázdninách prý pojedu k moři. Lví záliv, Biskajský, davy vln ženoucích se páté přes deváté před desátou, dřív vstávat nebudu. Snad mi to bude odpuštěno. Karafiáty, růže, levandulová pole, tymián, uvidím, co vše tam poroste. Bude to šeptat, křičet, lkát, bědovat.

Později:

Vyprávím rád. Aspoň řádkám a řádkům. Hejna ryb, potápím se, to bych dělal, i kdybych neměl plíce. Kdybych neměl ruce, diktoval bych. Mám vás, lidi, i rád, musím vám něco napsat. Zapsat. 

Každý člověk má nějaký význam, každý výdech, každá vlnka. Jsem součástí toho všeho.  Třeba tamta vlna. 

Přinesla láhev, aha, to je nějaká hra, čtu tu: ,,Kdo má dobr.. v..., láhev rozbij a vše uchovej v tajnosti."

PS: Jules Romains, autor monumentálních 27-dílných Lidí dobré vůle.