„Posílám 5000 Kč z důchodu vnučce do Ameriky. Každý měsíc.“

Život důchodců a důchodkyň mě zajímá, protože jednou se ní stanu. A tak pozoruji. I starou paní z nadpisu článku. Všichni jsme četli, jak nízké důchody trápí naše důchodce. Napsal však vůbec někdo kolik mladých zdravých lidí něco z těch důchodů  mají? Nesmírné zajímavý by to byl úkol pro náš Statistický úřad ČR.

Osobně znám starou paní, matku dvou dětí. Syna a rozvedenou nezaměstnanou dceru, která ráda pendluje mezi USA a Českem. Dcera této dcery (víc se to již komplikovat nebude) studovala „business“ v Americe, do toho hrála tenis, aby ji bylo přiznáno stipendium a teď  tam shání práci. A prozatím jej česká babička  posílá do Ameriky 5000 Kč ze svého důchodu. Již roky. Je vůbec nějaká šance, aby  vnučka, potažmo neschopná dcera mohli babičce  peníze vrátit? Nebo potěšit vlastní přítomností, když vlastní dcera-jejíž hmotní existence je závislá na staré matce“ si podle vlastních slov: „s matkou nerozumí“? Budiž. Jak však táto žena v Hradci Králové žije? Váha sotva 50 kg a ty nejlevnější potraviny. Prošlé zlevněné rohlíky, den co den. Šetření vodou, elektřinou, vším. Pak český lékař volá  příbuzným v Česku, ať své babičce domluví. Příbuzní se snaží, babička odmítá a již vůbec si nedopřeje ani poslední potěšení průměrných stárnoucích žen v našich krajích: dortíčky. Protože jsem ještě neviděla povídaní si důchodkyň bez dortíčků, avšak již byly spatřeny (nejenom) důchodkyně samotné- pouze s barevnou masou sacharidů na talíři, priority jsou jasné.

Zřejmě tento druh babičky bude českým fenoménem a vůbec ne výjimkou.

Pokusme se najít vysvětlení tohoto počínaní u starých lidí. Podle mého otce (ne-důchodce) staří lidi si rádi uchovávají peníze, protože jim dávají pocit samostatnosti, o který nikdo nechce přijít. A taky si přejí být užiteční a věnování peněz svým zdravým, na práci způsobilým dětem říkají pomoc.

Přes přestávku na pracovním jednání v Bruselu jsem se zeptala 35.letilého  právníka z Frankfurtu nad Mohanem, jestli vrátí peníze, které mu dávali rodiče během studií. A jestli se o ně postará, když budou ve finanční tísní v důchodu. O generaci starší Dán po mé pravici a stejně mladá Švédka vlevo zbystřili pozornost.  Jeho odpověď: to, co jsem dostal během studií bylo vráceno a náš systém je nastaven tak, že v důchodu nebudou potřebovat moji pomoc. Urazila bych jeho oprávněnou sebeúctu, kdybych se zeptala na obrácený chod financí.

Mnozí staří lidé internet nepoužívají, proto těžko se k nim dostane výzva: „užívejte si svých peněz a nechte mládí, ať se se životem popere!“ Proto přeji mladým Čechům a Slovákům po skončení studií hrdost nechat peníze svých rodičů a starých rodičů na pokoji.