Jazz na Hradě, kultura v Česku

Před několika dny jsem byl na zahajovacím koncertu Jazz na Hradě. Ještě nikdy jsem neviděl aranžmá se čtyřmi kontrabasy. Hvězdou večera byl František Uhlíř, který už celou jednu generaci září na české a evropské scéně, a Ali Haurand, stejně známý německý baskytarista, který, jestli se nepletu, hraje s Uhlířem od začátku 70. let. Výsledný hudební zážitek byl mimořádný a celý koncert nezapomenutelný. Jiří Stivín s jeho neoddělitelnou čepicí, kterého si vyžádali na jeviště, byl stejně báječný.

Opět na mě zapůsobilo, jak v Česku hudba překračuje kulturní i generační hranice. V publiku jsem kromě prezidenta Klause, známého jazzového nadšence, viděl i spoustu dalších českých osobností z kulturního a politického života, jak si podupávají  do rytmu. Bylo tam také několik mých kolegů diplomatů.  Ohromující množství akcí řadí Prahu mezi několik nejdynamičtějších hlavních měst kultury světa. Osobně jsem nikde jinde nepotkal lidi, pro které by umění znamenalo tolik co pro Čechy. Je skvělé, že tento trend má velmi dobrou šanci přežít. Ti tři mladí muzikanti - kontrabasisté, kteří vyběhli na jeviště hned po ostřílených matadorech jazzového uměni, jim nezůstali nic dlužni. Um a nadšení, které z nich vyzařovalo, byly pro mne příslibem podobných skvělých zážitků i v budoucnosti.   Jsem rád, že naši dva synové měli možnost vidět během svého pobytu v Česku hodně dobrých představení a výstav. Doufám, že jak budou postupně poznávat svět, ocení kulturní bohatost Prahy a také si uvědomí, jak je Česko v tomto ohledu unikátní.