Tímto malým zamyšlením bych ráda reagovala na články pana Pavla Lišky ..............................................
Přídavky na děti a porodné se musí změnit! a Kdo může za mizérii svobodné matky? Ona sama!
Ze zmíněných článků jsem vytáhla (krátce) základní myšlenky autora, s nimiž bych ráda polemizovala.
Co je v zájmu naší země? Aby se více dětí rodilo v rodinách se vzdělanými rodiči, kde děti budou mít odpovídající zázemí pro rozvoj.
Položme si ale otázku. Kdo může za úděl svobodné matky? Pokud neotěhotněla při znásilnění, tak asi na své situaci nějaký podíl má… dokonce minimálně 50 procentní. Kdyby věděla od samého začátku, že v případě nechtěného těhotenství na ni nečeká štědrý sociální systém. Pak by si možná kladla jisté otázky, než by šla s kdejakým chlapem do postele…. Vinit proto z nešťastného údělu svobodné matky někoho jiného než jí a jejího partnera je chybné.
Stát by měl být až ta úplně poslední instance a pouze ve výjimečných příkladech. Milé dámy: „za blbost se platí“! Je mi líto, otěhotnět s nezodpovědným partnerem je prostě blbost!
Upřímně řečeno, když jsem se vdávala a následně se těšila na narození obou svých synů, ani ve snu mne nenapadlo uvažovat o tom, jak štědrý je či není sociální systém v naší zemi. Prostě jsem předpokládala, že tahle rodina, kterou jsem založila, bude fungovat tak nějak napořád.
Mýlila jsem se. Po třinácti letech si manžel našel milenku a začal teror, jak psychický tak fyzický. Rozvedla jsem se a opustila s dětmi dům šťastná, že jsem zachránila holý život.
Stala se ze mne samoživitelka, odkázaná na pomoc sociálního systému, z něhož jsem čerpala téměř rok.
Peníze daňových poplatníků mi pomohly platit nájem a zajistit dětem střechu nad hlavou po dobu, než jsem si našla lépe placené místo a také nového partnera. Jen díky této, byť krátkodobé, podpoře státu jsem nemusela svým synům vysvětlovat, že musíme spát pod mostem, protože jsem před lety nerozvážně vlezla do postele s jejich nezodpovědným otcem.
Od té doby jsem na státu zcela nezávislá (nepobírám ani přídavky na děti)a jako daňový poplatník přispívám nemalými odvody do státní pokladny, aby tyto mohly pomoci jiným, potřebným, překonat nelehké období a těžkosti, které se, jako rána z čistého nebe, vyskytnou i v těch, jak říká pan Liška, lepších rodinách.
V zájmu naší země by, dle mého soudu, neměla být lhostejnost a nezájem. Ženě, která celý život přispívá do státní pokladny, nelze říci ve chvíli, kdy z nějakého důvodu zůstane sama s dětmi nezajištěna „Máš smůlu, za blbost se platí.“
V zájmu naší země by však mělo být znemožnit zneužívání sociálních dávek nepotřebnými, parazitovat na zbytku společnosti neochotou řešit vlastní životní situaci v první řadě sám a teprve v případě nouze využít, dočasně, pomoci státu.
V zájmu naší země bychom měli být schopni přimět především politiky k plné zodpovědnosti za své vlastní činy, svá rozhodnutí a tuto zodpovědnost tvrdě vyžadovat. Právě politikům by mělo znít nepřetržitě v uších ono
„Máš smůlu, za blbost a nepoctivost se platí!“
Jitka Gotterová
