....a na pohřbu se někteří bavili a jiní jen zírali - kam ten svět spěje. Inu úplně všechno se dá dělat jinak. Povídka
Pan Konopka zemřel ve spánku před pěti lety před Vánoci zcela zdravý. Ve svých nedožitých osmdesáti letech už asi dvacet let nevzal do úst žádný prášek a každý neduh léčil bylinkami, velkým panákem domácí slivovice a hlavně - hlavně dobrou náladou. Nebylo dne, aby nevyprávěl nějaký ten vtip - některým se sice smál sám, protože paní Konopková těch jeho veselostí měla za těch skoro padesát let společného života tak nějak dost, ale byla-li k sobě upřímná, musela si přiznat, že to s ním byl život pěkný.
Zajištění pohřbu a toho všeho kolem se ujala starší dcera Marta.
Když vyslovila v pohřební službě své přání, aby na parte nebyla hlavně ta hrozně smutná větev, ale kreslený vtip od autora, kterého měl pan Konopka rád, vytřeštila paní z pohřební služby oči a pravila: "Prosíííím?" "No, jako, aby to parte bylo hned na první pohled veselé," upřesnila Marta a nechápala, co je na tom k nepochopení. "Aha," na to paní z pohřební služby, zakroutila jen hlavou a udělala si poznámku. O chvíli později odcházela dcera pana Konopky spokojená a v duchu si říkala, jaký že to bude príma veselý pohřeb, to se tátovi bude líbit.
Paní z pohřební služby si říkala, že ten dědek radši umřel, než by se s tímhle otravoval doma a uklidila se stolu bílý kapesníček připravený jako pomůcku, aby mohla držet v brekotu basu s pozůstalými.
Pohřeb byl skvělý, nikdo nefňukal, a všech pět vnoučat od dcery Marty a syna Jaroslava předneslo bud nějakou rozvernou báseň či odříkalo vtip a všichni dohromady pak zapěli veselou píseň za doprovodu hry na hřeben, triangl a foukací harmoniku.
Několik přátel a rodina zavzpomínala v krátkém vstupu na nějakou veselou příhodu s panem Konopkou a všichni se náramně bavili.
Provozovatel smuteční síně jen kroutil hlavou a říkal si, že to je poprvé, co to tady vo pohřbu vypadá jak v divadle.
Popel pana Konopky byl rozptýlen na louce rozptylu a paní Konopková chodila na to místo pět veselé písně kdykoli ji to napadlo ( o Vánocích, Velikonocích, ve svátku a dni narozenin vždycky).
Jednou, když takhle zrovna pěla jednu vod podlahy, pravil pán co stál tiše kousek od ní, aby toho nechala, kdo prý je na to její juchání zvědavý, tady na hřbitově. A že prý chce v klidu uctít památku své ženy.
"A to von je tady asi zrovna někdo zvědavej na ten váš ufňukanej kyselej ksicht" a dodala "já vám povim pane, já bych teda tou vaší ženou bejt nechtěla - s váma musela bejt hrozná nuda. To teda zlatej Jindřich i když mě někdy taky sral," sebrala se a odešla s tím, že to zazpívá příště.
Když přišla příště na hřbitov, už na příchozí cestě slyšela, jak tady někdo moc pěkně zpívá - no jestli von to nebyl ten kyselej ksicht vod minule!!!!
Jen na sebe kývli a paní Konopková se bez pozdravu přidala. No, vydrželi tam pět pěkně zvesela skoro hodinu až je nakonec zima a mráz zalézající za nehty vyhnal do nedalekého bufetu, kde se zahřáli slivovicí.
"No, pěkně jsme ten čas předvánoční s těmi našimi milovanými oslavili, to vám povím," pravil pan Mrázek.
Jak je vidět úúúplně všechno jde dělat jinak.
Pohodové svátky vánoční
Jitka Gotterová
