mluvíte mi z duše.

aneb, než začnu kritizovat, není špatné ujít pár kilometrů v botách kritizovaného... ale nikdo nebýval v mládí černobílejší, než já.

Lidská hrdost

Na ostatních si vážím schopnosti neshrbit se, nepodlézat a nejít s davem. Pár příkladů ze života, co mě napadnou: Když jsem chodil do 5 tř.,tak o 2 roky výš chodil zakrslý kluk s vadou srdce. Několik grázlů si ho vybralo jako oběť a šikanovali ho. Mě se to nelíbilo, zastal jsem se ho. Byl jsem se za něj ochoten i poprat a jednomu z nich jsem tenkrát dal pěknou nakládačku. Udělal jsem si o 3 nepřátele navíc,ale zároveň i respekt. Výsledek byl takový, že ho šikanovat přestali. Když jsem byl v muslimské zemi a viděl jsem tam, jak tam (někteří) lidé hajlují, vzývají Hitlera ( -tedy to proti čemu jsem v ČR vždy ostře vystupoval ) a výměnou za určité výhody mě nutí být muslimem, tak jsem se mohl sehnout, jít s davem a nedělat si problémy. Já si vybral opačnou cestu, dotyčným lidem jsem se postavil a rázně jim řekl, co si o jejich opovrženíhodném chování myslím. -Užitek mi to nepřineslo, spíše naopak - obrovské problémy.Ale šel jsem proti davu a postavil se zlu. A přesně o tom je i můj blog.

Re: Lidská hrdost

ps. Nikde zde netvrdím, že jsem vzor všech ctností. V mém životě je toho dost za co se dodnes zpětně hluboce stydím, ale najdou se tam i příklady podobné těm, které jsem uvedl v předešlém příspěvku.

Zkrátka nejít vždy slepě s davem jako ovce, nebýt vždy poplatný době v které žiji a populistickým názorům, které jsou zrovna v módě a sympatizuje s nimi většina.. Podtrženo sečteno - mít na všechno svůj vlastní názor, dělat jen to, co vnitřně považuji za správné, veřejně se postavit něčemu o čem jsem vnitřně přesvědčen, že je to špatné i za riziko své vlastní újmy...

- Vím, že takto žít je mnohem obtížnější a může to často přinášet problémy.

Strach je

pouze chemie. Mozek je přirozeným generátorem strachu. Strach má  každý a záleží na hodnotových schematech, na kterém místě strach se vynoří a jaký postoj je k němu zaujat.

Re: Strach je

myslím, že to lze takto pojmenovat. Díky za příspěvek JG

Tuším, že

euroatlantické mocnosti v nějaké své chartě mluvili velkými slovy o "osvobození člověka od strachu", tedy mezi jiným. Nu, dnes nicméně má mnoho lidí oprávněný strach o to, že přijdou o práci, když budou požadovat lidské zacházení a třeba i jen plnění příslušných ustanovení Zákoníku práce. Nejlepší na tom je, že obvykle se musí hrbit před bývalými komouši, kteří si zařídili vedoucí místa (ta rozhodně ne kvůli své kvalifikaci či schopnostem). To jsme to ale dopracovali, že?

Re: Tuším, že

Bohužel, je to tak, s tím nelze nesouhlasit, morální i nemorální lidé byli jsou a budou v každé době, ale vždycky je to věc především naší vlastní odpovědnosti, souvisí to s hodnotami, které uznáváme, podle toho jsme schopni reagovat na strach či jiné emoce. Díky za příspěvek JG

zajimava uvaha

pani kolegyne. Nicmene bych mel jednu poznamecku. Tyka se toho, zda mame pravo soudit nekoho na podkladu toho co v nejake situaci udelal, kdyz my sami jsme v te situaci nebyli, tudiz netusime, jak bychom reagovali my samotni. Ma to hlavu a patu. Ovsem vidim tam ji jistou opravnenost soudu. A ta opravnenost spociva treba s aktivismem cloveka, tedy s tim, jak moc aktivne v situaci ve ktere se ocitl sam prispel, ci svym jednanim ji treba jeste vice vyhrocoval. Pak uz je ta situace jina, ci ne?