Se zájmem jsem si přečetla článek blogerky Dáši Stárkové s názvem Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem , kde autorka lidu českému vytýká neohleduplnost, bezohlednost, nezodpovědnost ba doslova prohnilost ........
Ve zkratce shrnu celou problematiku - autorka se svojí hnisavou angínou a synem a jeho laryngitídou obešli několik ordinací, lékárnu, obchody.......
...a všude, kam přišli byli oni dva jediní s respirátory.
Autorka by snad ještě nezazlívala marodům a jejich doprovodu, že si odmítají nasadit roušku natož respirátor, ale to, že tito lidé dávali najevo, že ona se synem si na něco hrají, že jsou hloupí, že dělají z komára velblouda, že těmi outsidery jsou oni.
Autorka nepopsala, co jim konkrétně kdo (a zda vůbec někdo) z těch lidí řekl, a osobně se domnívám, že všechna tato obvinění sama vyčetla (vydedukovala) z pohledů těch prostopášníků bez respirátorů a následně jako obrovskou křivdu uložila do své paměti. Stejně jako na první pohled poznala, kdo vypadá nemocně.
Syn pak prý ve svých osmi letech rozdal několik nevyžádaných rad typu "přeci nechcete kašlat jako já nebo mně to nevadí, aspoň nemusím myslet na to, že si musím dávat ruku před pusu" - no, vypadá to, že se nám tu rodí nová Greta Thunberg.
Já jsem v odsuzování lidí stran nošení roušek, potažmo respirátorů, poněkud zdrženlivá a od jisté doby už bych si rozhodně nedovolila posuzovat ,kdo už na první pohled vypadá nemocně či "nějak".
Kdysi jsme s manželem v obci, kam jsme se nově přestěhovali potkali pána, který nám opakovaně neodpověděl na pozdrav - můj muž to hned komentoval, že to je nějaký debil, co neumí ani pozdravit (vždyť se i tak blbě tváří) - později jsme zjistili, že pán je hluchoněmý.
Nedavno jsem četla pěkný a vtipný článek o tom, jak nějaký muž pomáhal jisté ženě v domnění, že je těhotná a ona byla jenom tlustá.
No a mě by, jako silnou astmatičku, paní Stárková také nejspíš označila za bacily prskající nezodpovědnou osobu bez roušky.
Co tím chci říci a co se mi na článku na něž odkazuji nelíbí?
Především to moralizování na základě vlastních domněnek.
Také jsem se již setkala s "podivnými pohledy" na ojediněle se vyskytující lidi v rouškách, ale nikdy jsem nezažila nějaké útoky na ně. Když se chce někdo blbě dívat, at se tak dívá, ale je třeba myslet na to, že ten člověk se může taky dívat blbě proto, že ho něco bolí, štve nebo trápí a hadr na něčí papule je mu ve skutečnosti ukradený.
Stejně tak je chyba označovat lidi jako neohleduplné jen proto, že roušku na puse nemají - proč by ji taky měli mít, když jsou, stran respiračních chorob zdraví, a v čekárně lékaře jsou například s výronem kotníku? To, že se sami nechrání je jejich problém a jejich riziko. A v obchodech při nakupování se přeci nebudou zdraví lidé dusit v roušce jen proto, aby je někdo (kdo má zrovna angínu nebo laryngitidu) nezařadil mezi nezodpovědné a bezohledné.
Obávám se, že paní Stárková také nenosí respirátor když zrovna nemá angínu, ale po ostatních to vyžaduje.
Přijde mi to stejně hloupé, jako kdyby člověk se zánětem spojivek vyžadoval, aby i ostatní, koho potká v obchodě, nosili tmavé brýle, když je zrovna musí mít i on.
A pak přijde někdo s hnisavou angínou v respirátoru, který chrání jenom jeho a nikoli ostatní, a má pocit, že právě on je ten morální arbitr všech nezodpovědných a prohnilých, o kterých ve skutečnosti nic neví.
Mnohokrát bylo řečeno: "Moje rouška chrání tebe, Tvoje rouška chrání mně" - čili rouška účinně snižuje riziko přenosu virů a bakterií. U respirátorů tomu tak v mnoha případech není.
Obecně však je třeba říci, že ani lékaři nejsou jednotní stran nošení roušek a respirátorů (zvláště u dětí). Já například jsem jako silná astmatička ohrožena více jejich nošením, než nenošením.
Inu, přestaňme hledat neohleduplnost v tom, když zdravý člověk nenosí roušku a nehledejme v pohledech druhých vražedné myšlenky.
Zkrátka nevytvářejme si žádné domněnky, na jejichž základě pak odsuzujeme a moralizujeme druhé.
Možná naše společnost nebude tak prohnilá, budou-li se lidé starat především každý sám o sebe a nepoučovat neustále druhé, co mají dělat, co si myslet, jak se tvářit, co si oblékat, kdy se cítit zdraví a kdy nemocní.
Ono totiž shnilého je něco v každém z nás, záleží jen na tom, jak moc to necháme ze sebe vyvěrat - zda upřednostníme své ego nebo pustíme ke slovu své pravé já.
Doporučuji shlédnout představení Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška - je to nejen vtipné, ale i poučné.
Přeji všem krásné dny
Gotterová
Související blog
Dodatek pro paní Stárkovou - skutečnost, že si vydedukovala obvinění z pohledů lidí usuzuji z jejího tvrzení, že to lidé "dávali najevo" (nikoli říkali) - tudíž mne , myslím neprávem obvinuje z vytváření domněnek a obvinění z fabulace.
Upozornění: Diskuzi nechám otevřenou, ale upozornuji, že příspěvky mimo téma a útočící na osobu autora budu mazat. Slušné komentáře k tématu článku, i když s nesouhlasnými názory, samozřejmě nemažu. Nemám však za potřebí nechat se urážet a napadat. Děkuji za pochopení
