Nepřipojuji se, komunisty volit nebudu!

  Nedávno jsem obdržela e-mail s předmětem: Také se připojuji a budu získávat další a další.

Autorem onoho „poselství“ Proč budu volit komunisty, aneb tahle země není pro staré, je třiačtyřicetiletý pan Radek Tůma, který je prý již podruhé nezaměstnaný, a to jen proto, že zde lze beztrestně tunelovat. Znovu prochází tím ponižujícím kolotočem hledání práce, kdy mu sdělí, že byl vybrán jiný uchazeč. Je starý. Navíc ani neumí anglicky, což se dnes požaduje. Co měl však pan Tůma dělat, když celé roky pracoval v českých firmách s českými lidmi, to měl jako každý rok platit desetitisíce za kurz angličtiny? Je mu zle, když si pomyslí, že se dalších dvacet let bude muset rvát o to, aby se uživil.

V sedmdesátých letech měli všichni práci a měli co jíst.

Dále pan Tůma praví:

Můj kamarád, který byl dlouho volit ODS, mi řekl, že bude volit komunisty, protože nekradou. Už ho nezajímají programy, tak jako tak irelevantní ve snaze politiků si především nahrabat. Proč je stále více slyšet zlatí komunisti ?

Vždyť komunisti kradli také, řeknou možná. Ano, ale kradli s mírou a né na pět generací dopředu.

Vždyť komunisti opovrhovali lidmi, řeknou možná. Snad ano, ale nedávali to tak najevo a neopovažovali se označovat lidi jako lůzu.

Vždyť za komunistů se musela držet huba a krok, řeknou možná. A dnes ne? Dříve jsme měli ideologický náhubek, dnes ekonomický. Raději budu stát frontu na banány, než frontu na práci.

Vždyť za komunistů byla dvojí morálka, řeknou možná. Jinak se mluvilo doma, jinak na veřejnosti. Ale zkuste dnes mluvit na veřejnosti o multikulturalismu, nebo tzv. diskriminovaných, sice nepůjdete do vězení, ale budete dehonestováni, v lepším případě ignorováni.

Vždyť za komunistů….., řeknou možná……..

Proto všechno a mnoho dalších a dalších důvodů budou pan Tůma a další a další volit komunisty.

Pan Tůma mi připomíná jednu moji známou, co kdysi utekla od manžela, který ji řezal, jako psa, páč měl holt takovou násilnickou náturu a ona již nechtěla, aby jejich dcera vyrůstala v takovém prostředí. Po půl roce zjistila, že život samoživitelky sice obnáší jakousi svobodu, kdy se sama začala cítit jako člověk, nikoli jako kus hadru se kterým její manžel kdykoli vytře jejich byt, ale…

Takový život byl tak říkajíc z ruky do huby, bez každoroční luxusní dovolené a drahých hadříků, a tak začala přemýšlet o tom, zda jí tenkrát přeci jenom nebylo lépe. Na modřiny a monokly tak nějak pozapomněla. I vrátila se, šťastlivkyně, ke svému manželovi, má co jíst, drahé hadříky, každý rok luxusní dovolenou a dvakrát týdně dostane přes držku s ještě větší razancí, než tenkrát, páč si její manžel patrně myslí, že kdyby se jí to bývalo nelíbilo, jistě by se nevracela, tak proč ještě nepřitvrdit, že?

To on pan Tůma by se chtěl mít taky dobře, ale přeci se kvůli tomu nebude něco učit, nebo, nedej bože, do svého vzdělání dokonce investovat nějaké své peníze. Vždyť je přeci daleko jednodušší sepsat, jak je na tom špatně, protože za všechno můžou ti druzí, a rozeslat to několika dalším lidem s výzvou ať se připojí. A ono se určitě pár stejně uvažujících chudáků, co už mají dost toho, jak se o ně nikdo nepostará, přidá a budou tyto hluboké myšlenky šířit dál.

A proč se nepřidám já?

Protože já zásadně nevidím rozdíl v tom, jestli někdo krade s Mírou (Kalouskem) nebo JENOM s mírou – pro mě je malá krádež stejně špatná, jako ta velká.

Protože se nedomnívám, že jedinou správnou cestou je návrat od většího zla k tomu o něco menšímu zlu.

Protože zásadně odmítám následovat hloupé a líné lidi, kteří odmítají rozvíjet a využít svého vlastního potenciálu k tomu, aby se měli lépe, a jen nečinně čekají, až se o ně a jejich závazky postará někdo jiný.

Hloupý člověk vidí v příležitosti problém. Rezignuje jenom proto, že například přišel podruhé o práci, a aniž by bojoval za své názory, za sebe, svůj život a své místo na Slunci, dostává se do stádia ochromení – zoufalství. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci – například volí komunisty. A své zoufalé činy sami sobě omlouvají zoufalými argumenty – jakože komunisti kradou JENOM  s mírou.

Smutné, zoufalé.

Naopak chytrý člověk vidí v problému příležitost. Příležitost překonáním problému posunout sebe samého zase o kus dál. Každý nezdar v našem životě není ostudou a selháním, ale zkouškou, co sneseme, vydržíme, jak se s tím popereme. Právě překonáváním problémů posouváme svoji laťku výš a výš.

Vždy existuje nějaké přijatelné řešení – volba komunistů to ale, dle mého názoru, není.

Já sama budu volit Stranu svobodných občanů, protože se mi líbí jejich program, a protože je v této straně mnoho opravdu chytrých lidí – to jen pro informaci těm, kteří by mne chtěli zasypat otázkami typu: „Tak koho, když ne komunisty?“

Přeji všem hodně odvahy a schopnosti vidět v každém problému svoji vlastní příležitost.

Jitka Gotterová