Nebuďme lhostejní!

a neodsuzujme člověka, anižbychom znali příčinu jeho jednání, aneb Pomozme Davidu Rathovi

Kdo je divnej, ale ještě normální a kdo už normální není, a jak se to pozná?

Jak se pozná, kdy je člověk divný normálně a kdy už to hraničí s duševní chorobou?

Tak tyhle otázky mě napadají pokaždé, když vidím a slyším pana Davida Ratha.

Co si budeme povídat, tak nějak divnej je dneska skoro každej. Co jeden člověk považuje za nenormální, ba dokonce úchylný, může jiný člověk považovat za naprosto normální. Jde však o to rozlišit, kdy je dotyčný divný a nenormální ještě v normálu a kdy už je, nebo se schyluje k tomu, že může být svému okolí nebezpečný. Posoudit tuto situaci je však pro laika (obyčejného člověka, který není zrovna psychiatrem) věcí velmi nelehkou.

Například o jedné naší sousedce (v dobách mého dětství) se říkalo, že je divná, magor, či dokonce blázen a my děti jsme se jí bály, ale můj tatínek pravil: „Ta je šouplá bejkem, ale neškodná."  

Kdysi, to už jsem byla velká holka, ba dokonce zasloužilá matka, jsem pracovala s kolegou o kterém také každý říkal, že je regulérní magor a že není normální, ba že je dokonce nebezpečný (mně připadal milý). Nicméně zvykli jsme si všichni na to, že je tak nějaký divný, jiný, že dělá věci, které jiní lidi nedělají a tak se stalo, že jsme všichni přehlédli okamžik, kdy mu skutečně hráblo.

Jednoho dne se nevrátil ani po hodině z toalety a když se šel šéf podívat, kde je, zjistil, že v umývárně plní jeden kýbl za druhým vodou a nosí je vylévat ven. Všichni jsme se shodli na tom, že to je normální, ať ho ještě chvíli nechá, načež našemu šéfovi to nedalo (páč to bylo ňákých litrů vody) a po další půlhodině zavolal záchranku. „Normálně se zbláznil, je v psychiatrické léčebně," pravil šéf a zlý jazykové tvrdí, že za to může jeho žena, která ho prý několik let bila. Zda je to pravda nevím, ale nic se neděje bez příčiny, to je jisté.

No a nedavno jsem slyšela, jak nějaká paní vyprávěla, že nastoupila do autobusu, který řídil opilý řidič a ona si toho vůbec nevšimla, ale naštěstí tam byla jiná paní, která si toho všimla. Pak cestující chvíli živě diskutovali o tom, zda je řidič pod vlivem či ne a zda styl jízdy je normální či ne. A přesto, že všem připadalo divný a nenormální, že by se našel člověk, který by si opilý sedl za volant autobusu, přeci jenom to některým nedalo a zavolali policii. Policisté dali řidiči fouknout a naměřili mu přes tři promile alkoholu v krvi. No a lidi si teprve poté uvědomili, že jim šlo vlastně o život.

  Něco podobného zažívá neustále i naše politická scéna. Posloucháme ty nesmysly, kterými nás naši politici krmí a říkáme si pořád dokola: „To není normální, todle přeci už fakt není normální, ten chlap je fakt magor, todle nemůže myslet vážně," atd. atd.    

Já například pochybuji už delší dobu o duševním zdraví pana Davida Ratha a podle toho, kolik se na toto téma objevuje kritických článků soudím, že nejsem sama.

Pamatuji doby, kdy pan Rath, jako pravicový politik navrhoval poplatky u lékaře(dokonce mnohem vyšší, než jsou dnes) a dnes jde, jako levicový poslanec, tak daleko, že obchází zákon a plýtvá penězi daňových poplatníků, aby si vytvořil ve svém kraji, kde je hejtmanem, jakousi zemičku krále Miroslava, kde se budou mít lidé lépe, avšak nikoli vlastním přičiněním, ale na úkor těch ostatních.

Pan Rath dokonce zašel tak daleko, že začal vyhrožovat, že nebudeme-li volit ČSSD, jeví se další obcházení zákona jako neudržitelné a pro lidi v zemi krále Miroslava budou platit stejná pravidla, jako pro ostatní. No nezní to lákavě?

Tak nevím, pozoruji toho pána již delší dobu a fakt si myslím, že není normální. Co když příčinou jeho špatného duševního stavu může být přepracovanost? Copak je normální, aby člověk zůstal normální vykonává-li funkci zastupitele města Hostivice, poslance ČSSD, hejtmana Středočeského kraje a trvale pečuje o dvě rodiny?

Kam až necháme toho člověka zajít? Na co čekáme, až bude lítat po schodech s kýblema vody? Pak teprve zavoláme záchranku a dopřejeme mu lékařskou péči? Tady už nejde jenom o několik litrů vody, nebo o padesát cestujících v autobuse, tady jde o životy milionů lidí, o miliony korun a několik dalších generací lidí, kteří ponesou následky těchto činů.

Tady nic nevyřeší facky, tady je třeba poskytnout tomu pánovi řádné psychiatrické vyšetření, abychom všichni měli jistotu, že člověk, který rozhoduje o našich životech je normální a že nám nehrozí žádné nebezpečí.

Začněme i tady dbát na prevenci, přátelé, abychom jednou nelitovali!

Jitka Gotterová