Letní povídka pro Víkend MF DNES.....................................................
V dobách mého dětství jsme každoročně jezdili na dovolenou s rodiči převážně do NDR, a to především proto, že se tam dalo za babku nakoupit do foroty spodní prádlo, bavlněná trička, pyžama, kabáty a také boty, či spousta zajímavých dobrot. A taky proto, že tam byly báječné kempy s nudaplážemi.
Jezdívali jsme nejčastěji hned začátkem letních prázdnin, protože to byly pláže u moře ještě čisté, nepochcané a nezdevastované, jak říkával náš tatínek.
Nejtěžším úkolem bylo vejít všechny ty nutně potřebné věci, bez nichž bychom se v žádném případě neobešli, do našeho Renaultu osmičky.
Obrovský stan se dvěma ložnicemi a předsíní, jehož součástí bylo zhruba dvacet kilo různých trubek a tyčí, nacpali rodičové mezi přední a zadní sedačky, přidali ještě plynový vařič s náhradní bombou, skládací regál na potraviny, nádobí a obrovskou tašku s polotovary. Navrch nakupili deky spacáky a polštáře, čímž vytvořili pro mne a moji sestru Val dostatečnou plochu pro spaní, abychom mohly pohodlně celou tu dlouhou noční cestu prospat. Do kufru pak naskládali soupravu na kempování, jež obsahovala skládací umakartový stolek se čtyřmi židličkami a ubrusem, dva gumové skládací kýble, jedno plastové umyvadlo, sadu umělohmotných talířů mělkých i hlubokých, sadu plastových sklenic a hrnků, několik hliníkových příborů a lžiček, otvírák na konzervy, jeden ostrý nůž na salámy, jeden vroubkovaný na chleba a dřevěné prkýnko, asi osm plastových misek různé velikosti a velkou pikslu jaru na nádobí, neb se povětšinou mylo ve studené vodě, takže byla spotřeba poněkud větší.
Do kufru se musely vejít ještě čtyři nafukovací matrace, pálky na badminton a mnoho dalších věciček ke sportovnímu vyžití a kufry s naším oblečením. Toho naštěstí nesbalila maminka nikdy zbytečně moc, protože moc dobře věděla, kolik toho nového povezeme zpátky. Nikdy jsme však nezapomněli přibalit plážovou ohrádku, což bylo zhruba jeden metr vysoké a pět metrů dlouhé plátno, s několika komůrkami na protažení tyček, které se pak na pláži v půlkruhu zapíchly do písku, čímž došlo k jakémusi ohraničení prostoru, v němž jsme pak celý den pobývali, aniž bychom byli očumováni dalšími uživateli nudistické pláže.
Zatímco naši rodiče byli naprosto nadšeni, že se mohou opalovat bez plavek a dokázali se škvířit na slunci od rána do pozdního odpoledne, já a moje sestra Val jsme se jim pokoušely vysvětlit, že nás nebaví ležet celý den na slunci a chytat bronz, a že bychom také rády občas něco pojedly. Bylo nám však vysvětleno, že jít na oběd v pravé poledne by byl hřích, neboť v tu dobu pere slunce nejvíce a šance na zbarvení jejich kůže do čokoládova, by pak notně klesly. Jinými slovy takovou časovou ztrátu si naši rodiče nemohli dovolit.
Z pláže do kempu to bylo sotva sto metrů, takže jsme s Val celý den pendlovaly mezi pláží a stanem a potají vyjídaly zásoby sladkostí. Sbíraly jsme mušle u moře a malé borovicové šišky, kterých bylo v kempu kolem stanů všude plno a vyráběly z nich různé náhrdelníky.
Co mi však opravdu vadilo, bylo, že lidi tady nechodili nahatí jenom na pláži, ale i v kempu, takže kam se člověk podíval, všude to bylo samý bimbas, bobr a prsa. Copak dokud jsme jezdili na dovolené sami, tak si za chvíli člověk na tu nahotu tak nějak zvykl a vzhledem k tomu, že jsem nikoho neznala a především nikdo neznal mě, dalo se to přežít i pro tak stydlivého človíčka, jako jsem já.
V letech následujících však rodiče přišli na to, že jezdit na dovolené jenom se svými ratolestmi, které je neustále jenom zdržují od opalování a dožadují se chutné krmi, je poněkud nuda, a tak se začalo do NDR jezdit v početné výpravě čítající čtyři až pět rodin. Všechno se dělalo tak nějak dohromady. Když se naši rodiče smažili na slunci, my děti jsme byly pobízeny k hromadným hrám a když některé z menších dětí opakovaně obtěžovalo a otravovalo, vyfasoval ho povinně na starost někdo z nás starších, což jsem byla ve většině případů já, a což byla pěkná otrava.
A tak zatímco se naši nahatí tatínkové poflakovali kolem stanů, maminky vařily. Jednou vydávala jídlo naše mamka, jindy teta Jana nebo Blanka.
Teta Blanka byla docela hodná ženská, ale hrozně mi vadilo, respektive vyloženě se mi eklovalo, že pokaždé, když se ke mně nahnula, pleskla mě těma svýma rozhoupanýma šestkama prsama, nebo mi je rovnou vymáchala v talíři. Nevím, ale je docela možné, že právě tenhle zážitek zapříčinil, že jsem nikdy netoužila mít velká prsa.
Všichni naši rodiče byli pořád samá legrace, vedli různé dvojsmyslné řeči se sexuálním podtextem (jestli za to mohla ta nahota, nevím) a mysleli si, že my děti jsme úplně blbé a že jim nerozumíme.
I nakupovat se jezdilo hromadně, ale ve městě jsme si obyčejně dali rozchod a každá rodina si šla po svém.
Naše mamka samozřejmě nejprve zamířila do prodejny se spodním prádlem, aby si zakoupila minimálně po pěti podprsenkách od každé barvy, a pak jsme vyrazily ošatit a obout mě a Valerii. Nejprve nám mamka každé zakoupila několik bavlněných nočních košil a pyžam, nátělníků a spoďarů. Další zhruba dvě hodiny jsme stály modelem v obchodě s módou, kde na nás prodavačky ochotně věšely sukně, blůzy, kalhoty či bundy a další dvě hodiny jsme postupně zkoušely boty na doma, boty do vody, boty na podzim i na zimu. Já i Val jsme toho měly už plné zuby a upřímně jsme litovaly, že jsme raději nešly s tatínkem kupovat salámy. Když jsme s maminkou dotáhly plné tašky těch hadrů a bot k autu, tatínek už tam stál s několika štanglemi salámu a prováděl ochutnávku. Ochotně jsme se přidaly. Po chvíli tatínek usoudil, že jsme mu toho sežraly nějak moc a šel si do řeznictví vystát frontu ještě jednou. Musím přiznat, že ta tatínkova záliba v těchhle mastných dobrotách mi byla mnohem sympatičtější, než stát modelem v obchodě s oblečením.
Takové moře v NDR dokázalo být pěkně zákeřné, takže když si jednoho krásného dne šel tatínek zaplavat s plným měchem těch báječných dobrot, málem ho to moře dočista pohltilo. Naštěstí jsem se tím směrem podívala ve chvíli, kdy se nad ním zavřela hladina, a po chvíli jsem svého rodiče polomrtvého dotarabila na břeh. Od tatínka jsem samozřejmě dostala vynadáno, že jsem ho přede všemi zesměšnila a ztrapnila, protože on se přeci vůbec netopil (ve skutečnosti sváděl pod vodou statečně boj s obří chobotnicí, aby tak zachránil několik nevinných malých dětí, které se právě chystala sežrat). Bylo mi do breku a říkala jsem si, že jsem ho snad raději fakt měla nechat utopit, než si nechat takhle nadávat.
Utěšovat se mě pokoušel třináctiletý kamarád Roman, který pravil, abych si z toho nic nedělala, že jeho táta je taky kretén, a pořád mi přitom koukal na prsa. No, ne že by bylo co ke koukání, protože mi bylo tehdy dvanáct a moje prsa připomínala spíše štípnutí od komára, ale stejně mi to bylo nepříjemné, hlavně proto, že na mě tak čuměl pořád (a nejenom na prsa). Ale co taky dělat jiného, když vás rodiče upíchnou mezi tu hromadu naháčů. Prostě čumíte.
Sedávali jsme s Romanem s holými zadky zabořenými v horkém písku, nechávali moře, aby nám co chvíli ošplouchlo chodidla a kotníky a pozorovali lidi kolem sebe. „Jakou bys chtěla mít postavu, až budeš dospělá?“ zeptal se Roman. „Hm, já nevím, asi jako támhleta ženská,“ pravila jsem a kývla hlavou směrem k vysoké dlouhonohé blondýně s pevnými prsy velikosti tak akorát. „Eeem, ta má divnej zadek,“ konstatoval znalecky Roman a dodal: „támhleta je hezčí,“ a nasměroval mě do svého zorného pole. Několik dalších hodin jsme střídavě vybírali ideál ženské i mužské postavy a náramně jsme se u toho bavili. Některé ženy zaujaly Romana tak očividně, že ve vteřině zmizel v hlubinách moře, aby tam zchladil své vzdouvající se mužství. Já dělala, že jsem si ničeho nevšimla, ale ve skutečnosti jsem měla oči navrch hlavy.
Po čtrnácti dnech strávených v nudistickém kempu jsem nabyla dojmu, že už jsem snad musela vidět všechny tvary, velikosti i délky poprsí a penisů, co na světě existují. A těch zadků, co jsem viděla. Copak, když se jenom tak pohupovaly, byl to docela roztomilý pohled, ale když se nějaký ten dospělák pro něco sehnul zrovínka když byl zády k vám, bylo to docela děsivé. Skoro bych se hádala s vědci, kteří tvrdí, že černou díru není možné pozorovat přímo, a že byla předpovězena v obecné teorii relativity. Přísahala jsem sama sobě, že se už nikdy nezúčastním dovolené v nudistickém kempu.
Po každém návratu z dovolené v NDR obdivovali všichni příbuzní, známí a kolegové z práce čokoládovou kůži našich rodičů a na otázku, jak dlouho jim trvalo se takhle opálit, oba svorně pravili: „Člověče, to jsme se ani nijak zvlášť neopalovali. Prostě normálně, no. Zkrátka jsme se nevyhýbali sluníčku. To víš, to tak chodíš po pláži, sportuješ….”
Vzpomněla jsem si, jak jsme kvůli jejich opalování se sestrou hladověly, a napadlo mě, že jsem svoje rodiče za celou dovolenou sportovat neviděla ani jednou. Nevěřícně jsem jen kroutila hlavou a říkala si sama pro sebe: „A pak, že lhát se nemá.”
Zatímco moje maminka byla přesvědčená, že její nově získanou barvu pleti všichni upřímně obdivují, babička Anička jí, jako jediná, dokázala říct do očí to, co si ve skutečnosti mysleli všichni: „Vypadáš hrozně, zestárla jsi o třicet let a je to tak hnusný, že se na tebe nemůžu ani koukat.” „Tak se na mě nekoukej!” odsekla maminka a dělala několik dní uraženou.
Rok na to jsme vyrazili k Balatonu do Maďarska, kde nebyla žádná nudistická pláž, a já si užila nádhernou pohodovou dovolenou v puntíkatých plavkách.
Nudistický kemp už jsem nenavštívila. Ne, že by se ze mně stala nějaká puritánka a nikdy se třeba nevykoupala nahá v řece poté, co jsem se náležitě přesvědčila, že se zrovna nikdo nekouká, ale zkrátka se řídím pravidlem "všeho s mírou".
Jitka Gotterová
