Při psaní románu Mantinely jsem se, stejně jako ve všech mých ostatních knihách či článcích na blogu, nechala inspirovat životními zkušenostmi, zážitky, postřehy…..
Život je sviňa nevypočitatelná a zákeřná, proto je i moje psaní „často syrove, drsne, nekdy krute, proste ze zivota,“ jak kdysi velmi trefně popsal jeden čtenář v diskuzi na mém blogu.
Každý z nás své zážitky a pocity vstřebává, vyhodnocuje a vyjadřuje se k nim po svém. Někdo své pocity a názory nesdílí vůbec, jiný je probere s přáteli či kolegy v práci u kávičky a cigaretky, já píšu.
Život se se mnou nikdy nemazlil a za všechno, čeho jsem kdy dosáhla, jsem musela tvrdě bojovat. Přesto jsem vždy, vědomě, zvolila tu složitější cestu. Ne vždy jsem se se všemi nástrahami poprala se ctí a ve svém životě jsem učinila mnoho věcí, na které hrdá nejsem.
Vždy a za každých okolností jsem však upřímná a absolutně otevřená, čímž jsem nejednou ranila něčí city či podrbala ego na tom nejméně vhodném místě.
Nemám problém respektovat autority – mám problém respektovat hlupáky, kteří se za autority považují. Je proto vcelku logické, že armáda mých nepřátel získává co chvíli nové bojovníky.
Ve všem hledám logiku a smysl a snažím se žít tak, jak si myslím, že je to správně (tzn. neubližuju, ale také nedovolím, aby někdo ubližoval mně). Málokdy někomu odmítnu pomoc, a to i přesto, že již mnohokrát byl můj dobrý skutek, jak se říká, po zásluze potrestán. Znovu a znovu pomáhám, všechno co dělám, dělám s plným nasazením a maximální zodpovědností, a pak jenom koukám, jak péro z gauče, že to jde i jinak. Jsem prostě taková blbka.
Toliko o mém pohledu na svět.
MANTINELY – anotace:
Příběh ženy pracující v nadnárodní společnosti zabývající se velkoobchodní činností, která svým vyprávěním poukazuje na neutěšený stav poměrů v manažerském prostředí potažmo celé společnosti, v němž je upřednostňována průměrnost před schopnostmi, kde mají intriky a faleš přednost před charakterem a ctí, kde je pokrytectví ctností a alibizmus považován za diplomacii.
Z firmy odchází po třech letech zlomená a vyčerpaná, ale poučená:
Jak v práci, tak v osobním životě je důležité mít na paměti, že kdokoli si k nám dovolí jen to, co mu my sami dovolíme. Pokud my sami zavčas nevymezíme určité mantinely - prostor pro vzájemnou interakci a způsoby chování, hranice a limity, za něž už nejsme ochotni kohokoli pustit, a dovolíme, aby o našem životě rozhodovali druzí, nemůžeme se potom divit, že nežijeme život podle svých představ. V každém vztahu je třeba projevovat respekt a úctu, ale též respekt a úctu vyžadovat. Mrchy a despoty vyrábějí ti, kteří toho druhého nedokážou obeznámit s hodnotou sebe samého.
Knihu vydalo nakladatelství Nová Forma s.r.o
Jitka Gotterová
