Zaujal mne článek kolegy blogera Aleše Balouna Nejvíc remcají ti, co stát nejvíc šidí a k zamyšlení jsou i reakce diskutujících.
Já osobně se domnívám, že nelze vyvozovat jednoznačné závěry – podnikatel rovná se nepoctivec a zaměstnanec rovná se chudák, co na všechny ty nepoctivce doplácí.
Předně je třeba si uvědomit, že každý z nás má možnost volby.
Ti, kteří si zvolili stát se zaměstnancem, se holt musí smířit s tím, že mohou využívat veškerých výhod zaměstnance, tj. čerpat placenou dovolenou, čerpat placenou nemocenskou, nechat si proplatit státní svátky, nechat si zaplatit část odvodů na sociální a zdravotní pojištění. V případě, že se zaměstnavatel dostane do problémů a nebude mít na trhu odbyt pro zaměstnanci vyprodukovanou práci, nenese zaměstnanec žádná rizika, ba dokonce nemusí projevit se svým zaměstnavatelem žádnou solidaritu a za šedesát procent platu vyplacených svým zaměstnavatelem bude sedět doma a čekat, až se zaměstnavateli zase začne dařit.
Nevýhodou samozřejmě je, že si takový zaměstnanec nemůže z daní odečíst nákup auta ani náklady na dopravu, na kapesníky ani toaleťák (většina zaměstnanců si však utírá zadek toaletním papírem svého zaměstnavatele)a jediné co si z daní odečíst může, jsou náklady na děti, na manželku o ně pečující, nedaní nemocenské dávky a jakékoli jiné dávky státní sociální podpory.
Jinými slovy, zaměstnanec má jakousi jistotu, že mu každý měsíc na účtu přistane nějaká ta výplata, aniž by nesl jakákoli rizika.
Takový podnikatel má tu obrovskou výhodu, že si do nákladů může dát kdeco od toho toaletního papíru až po auto či dovolenou.
Jedno je však třeba si uvědomit – podnikatel si musí mít z čeho odečítat! Znamená to, že musí nejprve hodně vyprodukovat a když nevyprodukuje a je ve ztrátě, nikoho nezajímá, že jeho děti nebudou mít po nějakou dobu co jíst.
Je pravdou, že mnoho podnikatelů (de facto každý se zdravým rozumem)využívá možnosti dát si toho do nákladů maximum, protože jim to zákon umožňuje. Pokud tak neučiní a nasypou do státní pokladny víc, než je nezbytně nutné, rozeberou si tyto peníze politici na vyplacení poslaneckých náhrad, odměn za vynikající práci a zaplatí se z jejich peněz několik dalších poradců přes kdeco.
Dokud se nezmění zákony a nepřestanou krást politici, nezmění se nic. Představitelé státu se musí postarat o to, aby šlo do státní pokladny co nejvíce peněz, ale také o to, aby tyto peníze byly rozumně a viditelně využívány.
Jen malý příklad ze života:
Znám člověka, který před mnoha lety podnikal, poté se stal zaměstnancem státního podniku a svůj živnostenský list (činnost) nahlásil na živnostenském úřadě jako pozastavenou. Přesto, že jeho živnost byla pozastavena, vlastnil živnostenský list, na jehož základě mu Magistrát města Liberec každoročně po dobu cca devíti let povoloval podnikatelskou činnost v oblasti prodej vánočních kaprů v centru města. Podnikateli byla každoročně provedena kontrola z ČOI a veterinární správy –zápis vždy podepsán provozovatelem stánků. Když bývalá manželka zaměstnance/podnikatele požadovala, aby tento příjem z vedlejší výdělečné činnosti byl zahrnut do příjmů rozhodných pro stanovení výše výživného, nestačila se divit. Zaměstnanec/podnikatel tvrdil, že nepodnikal, neboť jeho živnostenský list byl pozastaven a že provozovatelem stánků byl dodavatel ryb. Finanční úřad v Chlumci nad Cidlinou, kde danil dodavatel ryb, provedl kontrolu a zjistil, že dodavatel ryb provozovatelem dvou stánků v centru Liberce nebyl, a že zaměstnanci/podnikateli dodával ryby jako jakémukoli jinému podnikateli. Tato zpráva byla doručena finančnímu úřadu v Turnově (kam spadá onen zaměstnanec/podnikatel) k dalšímu šetření.
Bohužel nikdo nic nešetřil. Nikoho nezajímalo, že zaměstnanci/podnikateli bylo na základě jeho písemné žádosti a předložení živnostenského listu Magistrátem města Liberec povoleno podnikání, že za pronajatá místa k provozu stánkového prodeje ryb městu zaplatil, nikdo nezkoumal zápisy z provedených kontrol ČOI a státní veterinární správy, což jednoznačně dokazovalo podnikatelské aktivity dotyčného a nikdo nevyžádal od dodavatele ryb informaci, kolikže tun ryb zaměstnanci/podnikateli k dalšímu prodeji dodal.
Správce daní nechala naprosto klidnými skutečnost, že tady máme jednoho (?) podnikavého zaměstnance, který provozoval živnost, ačkoli ji měl na živnostenském úřadě pozastavenou, a že státní pokladna přišla o daně z této podnikatelské činnosti za období cca devíti let.
A jaké z toho plyne ponaučení?
Poctivost či nepoctivost je v člověku jako takovém, ať už se jedná o zaměstnance či podnikatele.
Každý máme možnost volby.
Udělejme vše proto, abychom měli na všech postech – od státní správy počínaje až po vrcholovou politiku skutečně schopné lidi, kteří budou dělat zodpovědně svoji práci a ty, kteří ji zodpovědně nedělají, žeňme k odpovědnosti.
Jitka Gotterová
