……pomohla mi pochopit, že domáhati se jejím prostřednictvím pomoci a spravedlnosti je ztrátou času a zbytečnou zátěží nervového systému.
Ve svém předchozím článku jsem zmínila svoje podivení nad přístupem PČR k mému podání trestního oznámení na mého bývalého nadřízeného, který o mně dlouhodobě šíří nepravdivé informace, čímž mi značným způsobem ztěžuje život. PČR jsem předala audionahrávky, které tyto skutečnosti dokazují. Nehodlala jsem se smířit s tím, že bylo moje trestní oznámení shledáno nedůvodným, a tak jsem podala stížnost a žádost o znovu prověření případu.
Z nahrávky je zřejmé, že o mně můj nadřízený (v pracovní době na půdě společnosti mého bývalého zaměstnavatele, kdy zcela prokazatelně hovoří jménem společnosti)poskytuje informace osobě, jež se vydává za mého potencionálního zaměstnavatele (aniž by ověřil její totožnost či vyžádal můj souhlas k poskytování důvěrných informací o mně třetím osobám – dokonce dotyčnou vyzývá, aby její nadřízený za ním přišel, že tyto informace o mně poskytne rád i jemu slovy: „Ať váš nadřízený za mnou klidně přijde, já mu ty informace o ní poskytnu také“).
A tak kdokoli si zajde do firmy mého bývalého zaměstnavatele, obdrží informace typu:
„Ona ale už pracuje u firmy XXXX – taky se tady na ni informovali, dělá tam tu samou práci jako tady, ale je možné, že tam dělá jenom brigádně (????)
„Má sice jakési manažerské schopnosti, ale neumí komunikovat s podřízenými“ (úhel pohledu pana manažera - doložila jsem i nahrávku jak vzorově komunikuje s lidmi můj nadřízený, když si zaměstnanci museli vzájemně svědčit, aby dokázali, že pan manažer lže, až se hory zelenají).
„Má problémy doma, které přenáší do práce“ (a kterých si já osobně nejsem vůbec vědomá a už vůbec si nevzpomínám, že bych s ním své soukromí rozebírala. A na rozdíl od svého nadřízeného jsem nikdy nechodila do práce běžně s více než hodinovým zpožděním, protože bych musela nejprve odvézt děti do školky, nebo bych prostě nebyla v práci, protože bych si v pracovní době vyřizovala hypotéku apd.)
„Je strašně náladová a svými náladami obtěžuje zaměstnance“ (to je stejné, jako bych já o svém nadřízeném poskytla informace, že mu neustále strašně zapáchá z úst, a zaměstnanci se mezi sebou již mnohokrát dohadovali o tom, jak ho na tento jeho každodenní problém upozornit, protože to často bylo fakt až na pozvracení).
„U předchozího zaměstnavatele s ní měli stejné problémy jako my, takže se s ní nemilosrdně rozloučili, tak se s nimi soudila a soud prohrála“ (u předchozího zaměstnavatele jsem skončila na svoji vlastní žádost dohodou, nikdy jsem se s ním nesoudila a tudíž ani nemohla soud prohrát). Atd.atd.
Po tom, co jsem všechny tyto, a mnoho dalších informací a důkazů předala PČR, obdržela jsem od okresní státní zástupkyně toto vyjádření (ve zkratce):
„Z nahrávky rozhodně nevyplývají skutečnosti prokazující, že manažer XX šíří pomluvy za účelem negativně ovlivnit pohled Vašeho potencionálního zaměstnavatele na Vaši osobu, jak sama uvádíte". (Podle státní zástupkyně zřejmě každý potencionální zaměstnavatel zachrochtá blahem, když se dozví, že má co dělat se zaměstnancem, s nímž se nemilosrdně rozloučil i další předchozí zaměstnavatel kvůli údajným problémům a zmínka o prohraném, byť neexistujícím, soudní sporu už je jenom takový bonus k vylepšení image). Pan XX byl vtažen do vykonstruované a lživé situace, kdy odpovídal na velice sugestivní a kapciozní otázky, které mu byly kladeny za účelem získání negativních informací k Vaší osobě. Tak tomu ovšem nebylo. (Dovoluji si paní okresní státní zástupkyni a policisty upozornit, že byly kladeny pouze otázky směřující na mé schopnosti a dotaz, zda by mě doporučil či nikoli. Nepadla jediná otázka na mé problémy v soukromí, na mého předchozího zaměstnavatele či existenci jakéhosi soudního sporu. Nepadla jediná otázka na mé soukromé aktivity ohledně existence blogu apd. Toto vše byla nadmíru ochotně vyvinutá iniciativa pana manažera, a všichni lidi, kterým jsem nahrávku přehrála, vnímají, že úmysl poškodit moji osobu je zde zcela zřejmý a neoddiskutovatelný).
Dále mne paní okresní státní zástupkyně upozorňuje, že znakem skutkové podstaty přečinu pomluvy je vědomé šíření nepravdy. (Kdyby si PČR či paní okresní státní zástupkyně ověřila, že jsem nebyla vyhozena svým bývalým zaměstnavatelem a ani jsem se s ním nesoudila, hned by měli podstatu přečinu pomluvy – a sice vědomé šíření nepravdy, jenomže to by tady ze strany orgánů činných v trestním řízení musela být nějaká vůle, že?) Navíc manažer XX prý rovněž uvedl, že jsem schopná manažerka, se kterou po pracovní stránce nejsou problémy. Nad rámec shora uvedeného je třeba konstatovat, že uvedená nahrávka byla pořízena způsobem odporujícím zákonné úpravě, zasahujíc přímo do osobních práv jiného (jinými slovy, netřeba nic zjišťovat, neboť ten člověk, co někomu vědomě ničí život má přeci také svá práva, že? A je celkem logické, že když o někom šíří nepravdivé informace, aby ho zlikvidoval, neřekne: „Hele nahraj si to, ať to můžou policajti vyšetřovat“)
Taktéž jsem obdržela informaci, že policejním orgánem byla vyslechnuta i ředitelka firmy XXXX, která potvrdila, že nikdo z firmy nebyl v kontaktu s mým bývalým zaměstnavatelem a není to tudíž důvod, proč jsem nebyla přijata. (Paní okresní státní zástupkyni jistě není divné, jak tedy pan manažer XX mohl poskytnout informace, že se zmíněná firma na mne také informovala, že tam pracuji a velmi přesně nazval i pozici na kterou jsem tam měla nastoupit – a to všechno ze sebe sypal, aniž by mu na toto téma byla položena jakákoli sugestivní či kapciozní otázka).
Upřímně řečeno, už se vůbec nedivím, že spousta lidí nemá v PČR důvěru, že se běžně vtipkuje, že je dobrá tak na vybírání pokut či zmlácení demonstrantů.
A že vás kdokoli kdykoli může zlikvidovat s požehnáním policistů? A co bychom čekali, když se i sami policisté likvidují vzájemně.
Zatímco mě tady paní okresní státní zástupkyně poučuje o skutkové podstatě pomluvy a naprosto ignoruje veškeré důkazy jejího naplnění, v případě Petra Lessyho padla z řad policistů naprosto nesmyslná trestní oznámení pro pomluvu, která se řešila několik let, výsledkem čehož je očištění zlikvidovaného policejního prezidenta Petra Lessyho, což bude stát, předpokládám, daňové poplatníky nemalé peníze za odškodnění.
„Pachatelé mají u nás více práv než oběti. Zároveň se kriminalizují lidé, kteří nic neudělali. Křivé obvinění není totiž postihováno“ v rozhovoru pro Právo to řekl trestní soudce Vrchního soudu v Praze Jan Sváček. Možná tak ale reagoval jenom proto, že mu redaktor kladl sugestivní a kapciozní otázky. Kdo ví.
Nicméně moc optimistický pohled do budoucnosti to není, že?
Jitka Gotterová
