,,Co vode mě eště chceš?" vychrlí ze sebe muž vysílený několikahodinovou partnerskou hádkou, která nebere konců. Jedni si v takovém případě raději nasypou popel na hlavu a prohlásí: „Miláčku máš pravdu, už se to nebude opakovat" a příštích několik hodin si to u svých protějšků tak zvaně žehlí, jiní bouchnou dveřmi a uhání si vyčistit makovici alkoholem či se vrhají do náruče jiné, aby.....
Aby co?
Většina mužů (jsou samozřejmě i výjimky) se nerada hádá, což je pravý opak nás žen (čest výjimkám). My ženy jsme jakousi hašteřivost, uštěpačnost a panovačnost dostaly do vínku od zlé víly, jinými slovy máme to tak nějak zakódováno. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že ženy se v běžném životě v mnoha případech projevují jako praktičtí, schopní, velmi odolní a cílevědomí jedinci.
I když se říká: „Žádná ženská neví co chce," opak je pravdou. Ženy naopak velmi dobře vědí co chtějí, jen mnohdy volí špatný způsob, jak toho dosáhnout. Většina žen touží především po vytvoření spokojené rodinky, která by byla hmotně zajištěna a po milujícím partnerovi, který by jí snesl modré s nebe a který by byl dobrým tátou pro její děti.
Problém je ovšem v tom, že si my ženy neustále vytyčujeme nové a nové cíle v mylném přesvědčení, že naše rodinka nemůže být šťastná dokud nebude hotový nový plot, fasáda na baráku, dokud budeme jezdit škodovkou, dokud budeme mít v obýváku tu starou sedačku po rodičích, pokud letos nepojedeme k moři a už vůbec taková žena nechápe, jak si může chlap myslet, že bude kdovíco vyvařovat v té příšerné staré kuchyni.
A tak když přijde chlap utahaný domů z práce a touží po klidu a náruči své milované ženy, ta na něj (v dobré víře zajistit pro rodinu co nejlepší a pohodlný život) vychrlí, co všechno je potřeba udělat a vyčte mu, že už ji nebaví se o všechno tisíckrát doprošovat. Vyjádří velmi otevřeně svůj údiv nad tím, jak je možné, že nevidí sám, co je potřeba a že jí samotné je samozřejmě trapné a považuje to za ponižující, že mu to, dospělému člověku, musí neustále připomínat.
Unavený manžel se pak snaží uvést svoji ženu do reality lehkým ťuknutím na stav konta a začne jí vysvětlovat, že všechno stojí peníze a že si opravdu nemohou dovolit pořídit všechny ty nezbytnosti najednou a že je také časově vytížený, ale, že se samozřejmě vynasnaží.
A tu nahrává své drahé polovičce na smeč: „Aha, takže na novou kuchyň není, ale na rybářský prut a svěráček na vázání mušek máme" a jedním dechem dodává, že ta basa piva každý týden taky něco stojí a ještě k tomu nechává každou chvíli rozsvíceno v koupelně, na což ho neustále upozorňuje, protože ta elektrika taky není zadarmo.
Tu se muž snaží jemným způsobem vysvětlit své ženě, že každý je holt nějaký a každý má své potřeby, ale že nikdo není dokonalý o čemž svědčí ten na uhel spálený guláš v sobotu „A nebo to bylo v neděli?" dodává vítězoslavně a přidává informaci o tom kolik že peněz stála ta výměna pravého zrcátka jejich vozu poté, co ho ona umělkyně zanechala při couvání před garáží.
Ubohá ženská, myslela to dobře, chtěla udělat něco pro rodinu a nakonec je ona ta špatná.
„Dyk tobě je všechno jedno, rodina tě vůbec nezajímá. A když se ti teda se mnou žije tak špatně, tak můžeš táhnout za tou kozatou courou vod vedle co na ní můžeš voči nechat, ta určitě guláš nepřipálí, ta ti totiž neuvaří žádnej!"
Většina žen však tato slova vykřičí z pouhého vzteku aniž by je myslela vážně a žije v přesvědčení, že si ti naši muži velmi dobře uvědomují, co všechno jim poskytujeme a o co všechno by přišli.
A právě zde se my ženy často mýlíme.
Zvláště ženy v pokročilejším věku si uvědomují, že láska prochází žaludkem a kladou velký důraz na dobrou domácí kuchyni( což většina mužů kvituje s povděkem) a považují tuto schopnost za svůj triumph oproti těm mladým vnadným kráskám, které většinu času tráví péčí o své já a vařit moc neumí.
Každý chlap se rád podívá na pěknou ženskou, třeba si s ní i užije, ale doma nepotřebuje mít sexbombu ani každý den gulášek s domácím knedlíčkem, ale pohodovou ženskou, která si s ním dá po příchodu z práce kafčo a pokecá, která ví co má její muž rád a jak to má rád a která umí říct jemu, co a jak má ráda ona. Ženskou, která dá přednost pohodě před pohodlím, před honbou za čímkoli a která prostě umí vypnout a užívat života a ani nemusí být kdoví jaká princezna, stačí když bude milá.
Takovou ženskou potom muž náležitě ocení a věřte, nevěřte, snesl by jí modré z nebe a rodina pro něj bude na prvním místě a nebude se v žádném případě vrhat do náruče jiné, aby se odreagoval a načerpal síly na ten rodinný život.
No nemám pravdu?
Poznámka autorky:
„Nicméně je třeba přiznat, že někteří muži jsou fakt na zabití!"
Jitka Gotterová
