Tak nějak jsem si říkala: „Konečně jsou ty volby za námi,“ protože ty hnusné útoky a obviňování, kterými nás média v době kampaně bombardovala dnes a denně, mne znechutily na tolik, že jsem několik dní neměla odvahu otevřít ani svůj laptop.
Je po volbách, máme zvoleného prezidenta, a ačkoli nejásám nadšením (a nejásala bych ani v případě zvolení druhého kandidáta) respektuji výsledek voleb a říkám si: „Tak uvidíme.“
Bohužel, štvanice neskončila a z naší malé zemičky se stává bojiště každého s každým.
Naprosto nad mé chápání je jakási petice s názvem: „Miloši Zemane, nejste a nikdy nebudete můj prezident," s níž přišla režisérka Monika Le Fay a uvedla, že onu petici podpořili, mimo jiných umělců, i Veronika Žilková či Vladimír Hanzel, což ovšem oba zmínění umělci záhy popřeli a paní Le Fay se k tomu vyjádřila slovy: „Bohužel, útoky na odpůrce Miloše Zemana jsou stále častější a ne každý má odvahu jim čelit."
Takže jestli tomu dobře rozumím, tak paní Le Fay organizuje petici s výzvou, aby lidé neuznali za svého prezidenta člověka, který byl řádně zvolen v demokratických volbách, protože nechce za prezidenta lháře, ale zároveň lže o podpoře svého projektu paní Žilkovou a panem Hanzlem (čili dopouští se stejné manipulace za pomoci lží, jakou vytýká Zemanovi) a ještě se nestydí hovořit o nějakých útocích na odpůrce Miloše Zemana?
Proboha, jaké útoky na odpůrce Zemana jsou podnikány?
Jsou snad nějaké petice za to, aby lidi přestali chodit do divadla? Aby přestali sledovat stupidní, několik let se táhnoucí, seriály, kterých přibývá, jako hub po dešti a člověk už pomalu nemá ani kam přepnout? Aby lidi přestali kupovat výrobky (či nevstupovali do fondů a nepojišťovali se), na které dělají reklamy ony známé osobnosti – odpůrci Miloše Zemana?
Ničeho takového jsem si nevšimla.
Naopak, naprosto v šoku jsem byla, když média vyzvala k reakcím na volbu prezidenta i malé děti, které papouškovaly názory svých rodičů, aniž by vůbec rozuměly tomu, co říkají.
Dcera mé kamarádky se po vítězství Zemana rozplakala a pravila: „Tak to teď budeme muset zamykat všechny dveře, aby se k nám ten Zeman nedostal, že jo?“ Když se jí matka zeptala, co tím myslí, zjistila, že to byla reakce na informaci, že je Zeman zloděj.
Uvědomujeme si vůbec, jak tyto naše líté boje negativně ovlivňují mentální vývoj našich dětí? Jak můžeme chtít po našich dětech, aby správně pochopily význam slov: svoboda, demokracie, respekt, zákony? Aby pochopily, že ve společnosti lidí fungují určitá pravidla, která je třeba respektovat i za předpokladu, že k nim mám určité výhrady, či s nimi nesouhlasím, a že ovlivnit nastavení těchto pravidel lze jen a pouze legitimními způsoby?
Naše děti si musí uvědomit, že sejmutím fotografie prezidenta (ač nás jakkoli zklamal) ze zdi tříd, nepřestává být naším prezidentem. Stejně, jako špatný rodič nepřestane být rodičem tím, že zničíme jeho fotografie.
Musí si uvědomit, že v demokratických volbách zvolený prezident, nepřestane být prezidentem proto, že si nějací umělci sepíší petici, že není jejich prezidentem – to, po dobu pěti let zůstane pouze jejich niterným pocitem, pak budou mít možnost to legitimním způsobem změnit.
Jak jsem již mnohokrát zmínila, život nebyl, není a nikdy nebude spravedlivý, a stále věřím, že i všechno zlé je pro něco dobré.
Někdy si prostě člověk musí nabít hubu, a někdy dokonce znovu a znovu a znovu (jako například při volbě Miroslava Kalouska – ať už za jakoukoli stranu), aby teprve učinil ten správný krok, ta správná rozhodnutí.
A o tom ten život tak nějak je.
Jitka Gotterová
