Zákon zachování lidskosti

Ve fyzice platí zákony zachování energie a hmoty. Energie se nemůže ztratit, pouze přeměnit. Hmota se nemůže vytratit, jen přejít z jednoho stavu do druhého. Ale co lidskost?

Existuje nějaký zákon, který by zajistil, že lidskost nezmizí? Existuje nějaký takový princip?

Když se podíváme kolem sebe, mohli bychom mít pocit, že se lidskost vytrácí. Každodenní zprávy plní konflikty, nenávist a lhostejnost, sociální sítě bobtnají zaujatostí, děti a mladiství dokonce páchají sebevraždy pod tíhou digitální zášti. V roce 2024 jsme byli svědky několika velkých krizí, které opět prověřily naši schopnost zachovat lidskost. Zemětřesení v Turecku a Sýrii zanechalo statisíce lidí bez domova. Konflikt na Ukrajině pokračuje a lidé tam s nástupem zimy ještě více potřebují humanitární pomoc. V Africe se prohlubuje potravinová krize způsobená kombinací klimatických změn a ozbrojených konfliktů. A celý Blízký východ se letos dostal do varu v nekonečném řetězci napadení a odvety, neustávajících akcí a reakcí, u kterých nikdo nedokáže najít začátek. Podle údajů Dětského fondu OSN - UNICEF teď každé čtvrté dítě na světě žije v oblasti sužované ozbrojenými konflikty. Každé čtvrté dítě.

Může se zdát, že lidskosti a laskavosti kolem nás ubývá. Jsou empatie a soucit vyčerpatelnými zdroji, které se s každým dalším problémem o to rychleji vytrácejí?

V mojí práci se setkávám s tím nejhorším: údery osudu v podobě přírodních katastrof, násilím páchaným na dětech ve válkách, otrockou prací, nucenými sňatky, zneužíváním bezbranných dětí dospělými, nespravedlností, nouzí, chudobou, bezmocí.

A přesto všechny tragédie vyvažuje lidskost a laskavost tisíců obyčejných lidí, kteří nemají sochy na náměstí a nepíše se o nich na titulních stránkách, ale já vím, že existují a že jich je opravdu mnoho. Lidskost, podobně jako energie, má zvláštní schopnost přeměny. A možná právě to je její největší zázrak.

Kdykoli dojde k nějaké katastrofě – přírodní nebo způsobené lidmi – probouzí se v lidech solidarita. Lidem, kteří ztratili vše, posíláme pomoc, organizujeme sbírky, nabízíme svůj čas a schopnosti. Lidskost je instinkt, který nás spojuje a drží pohromadě.

Když jsme na webu ve formuláři pro poslání daru na pomoc dětem před časem přidali textové políčko, do kterého mohou lidi napsat, proč přispěli, přibyl mi každý den důvod k radosti. I když nezvládnu na každý vzkaz samostatně odpovědět, každý přečtu, přemýšlím nad ním, často mě dojímá. Fascinuje mě, jak rozmanité to jsou důvody, tak jako je jiný každý z dárců – a to je na tom to zajímavé. Tady je pár skutečných příkladů odpovědi na otázku, proč jsem přispěl/a.

- Náš 7letý syn zeptal, jestli výtěžek školní akce půjde na pomoc dětem, které to potřebují. Považuje to za správné, a tak trochu samozřejmé.

- Raději činy, nežli pěkné kecy ✌️ Milan ✌️

- Každé dítě si zaslouží mít Vánoce.

- My chudí si musíme pomáhat.

- Měl jsem v práci zrovna polední pauzu, a tak jsem po obědě brouzdal po internetu. V tom jsem si hezky s plným bříškem přečetl o situaci dětí v Súdánu a rozhodnul se, že přispěji. Nejsem totiž v současné době ve finanční tísni a děsí mě představa, že mám ukrutný hlad a nemám co jíst.

Nemusí ale nutně jít o finanční pomoc. Lidskost vidíme i v každodenních maličkostech.

Ráno cestou do práce potkávám paní, která nepozorovaně, ale důsledně sype zrní a semínka na ulici pro ptáky. Člověk, který podrží dveře někomu, koho ani nezná. Dítě, které se rozdělí o dobrotu s kamarádem. Těchto drobných projevů je nespočetně a jsou jako hvězdy na noční obloze – jednotlivě slabé, ale dohromady tvoří neuvěřitelně silné světlo.

A pak je tu moderní technika, která lidskost transformuje. Sociální sítě, navzdory všem svým nedostatkům, umožňují sdílet příběhy, získat podporu nebo rychle shromáždit prostředky pro ty, kteří je potřebují. Ano, mohou sloužit i k šíření nenávisti, ale to jen potvrzuje, že lidskost má svůj protiklad – a právě v tomto kontrastu je nejvíc vidět její skutečná hodnota.

Zákon zachování lidskosti není napsaný ve vědeckých knihách. Je napsaný v naší DNA. Každý, kdo pomůže druhému, ho posiluje. Každá ruka, která zvedne někoho, kdo upadl, ho potvrzuje. A také každý úsměv, který rozdáváme bez očekávání něčeho na oplátku, je důkazem toho, že lidskost nikdy nezmizí.

Takže pokud někdy pochybujete, zda lidskost má v dnešním světě ještě místo, vzpomeňte si na zákon jejího zachování. A věřte, že stejně jako energie nebo hmota, ani lidskost se neztratí. Přenáší se dál – možná právě ve vás.