Profese politika, zejména poslance, je dle sociologických průzkumů nejméně váženým povoláním a to přesto, že značná část populace po něm touží. Co nás žene k tomu, abychom politiky proklínali a přitom jim záviděli ?
Často slyšíme nebo to sami říkáme: "Politika je špinavá, s tou nechci mít nic společného. Já k volbám nechodím, stejně jsou všichni stejní, jen si hrabou do svých kapes." Nebo také: " No jo, to zas tam nahoře vymysleli něco chytrého a my pracující na to doplatíme." Prestiž politika úměrně klesá s množstvím afér a korupčních skandálů, na nichž se média velmi úspěšně přiživují. Nechci a nebudu nikoho hájit, kdo krade a podvádí, čachruje se svěřeným majetkem nebo korumpuje jiné ve svůj vlastní prospěch, má být chycen a odsouzen a má za to zaplatit. Nejen odnětím svobody, ale také ať to citelně pocítí na ztrátě svého majetku. Problém spíše vidím v tom, že i při sebemenším podezření politika z korupce je vytvořena mediální causa, která v očích veřejnosti probouzí to staré známé: "No vidíte, já to říkal, že všichni, kdo jsou v politice, tak kradou." Naše česká mentalita nám velí hodit všechny do jednoho pytle. No přece když on, tak ti ostatní určitě všichni také. Sami předem stigmatizujeme kohokoliv, kdo se v politice angažuje, byť by měl jakkoliv čisté úmysly.
Na straně druhé post politika tak trochu závidíme. Naše představy o jeho práci začínají u výše jeho platu a končí u přesvědčení, že politik nedělá nic, má se dobře a občas něco sdělí národu skrze média. Nebudu to nikomu vymlouvat, neboť vím, že takto smýšlejících občanů je mnoho, ale chci věřit, že je naopak mnoho těch, kdo ví, že politik je člověk, který nemá pevnou pracovní dobu, je vydán všanc médiím, která si často jeho výroky překroutí dle svého a je zodpovědný svým voličům za každé slovo, které kdy řekl nebo i neřekl....Jeho práce se ale často dá přirovnat k rozsévači, který zasil, ale už nesklidí a výsledky jeho práce budou sklízet jiní.
