Nikdo nechceme být v koutě a přesto se tak děje mnohým z nás. Mužům, ženám,dětem, handicapovaným, seniorům. Zdá se nám, že z kouta domácího násilí není úniku a proto dělejme vše, abychom se do tohohle kouta nikdy nedostali.
Manipulace, strach, bití, vulgární nadávky, omezování na svobodě, zákaz styku s rodinou, s přáteli, odnímání financí, ohrožování na zdraví a životě s následkem poškození zdraví či dokonce smrti, to vše a mnohem více je domácí násilí. Děje se za zavřenými dveřmi, je zde jasná role oběti a agresora, je dlouhodobé a velmi často má eskalující tendenci. Proč se to děje? Proč oběť nevyhledá pomoc? Proč si to nechá líbit? Proč to vůbec dopustila? Tyto a mnoho dalších otázek si klademe zejména tehdy, když zjistíme, že se obětí domácího násilí stal někdo blízký, někdo z rodiny, z okruhu našich přátel, či sousedů.
V této koronavirové době poradny a linky bezpečí zaznamenaly nárůst ohlášených případů domácího násilí. Je to zcela logické.Lidé byli více doma spolu, měli velmi omezenou možnost jiných sociálních kontaktů a pobyt doma mezi čtyřmi zdmi na delší dobu byl pro rodinné a partnerské vztahy zátěžovou zkouškou. Nebojte se ale vyhledat pomoc. Nechat si poradit a pomoci není ostuda a to zejména tam, kde jsou přítomny domácímu násilí děti a to jako svědci nebo i přímé oběti. Dítě nemůže z takového vztahu odejít, utéci a říct si, že v takové rodině žít nebude. Je odkázáno zcela na vás, na vaše rozhodnutí.
Z praxe vím, že lidé se za domácí násilí stydí, oběti mají pocit, že si za vše mohou sami a že z tragické situace není úniku. Opak je pravdou. Z praxe znám mnoho případů, kdy se obětem podařilo vymanit z kruhu domácího násilí a žít znovu spokojený život. Odešli od agresora po 10, 17 a dokonce po 40 letech soužití. Mnoho žen (i mužů) neřeší domácí násilí kvůli dětem a mnoho obětí řeklo, že: "Kvůli dětem jsem měl/a odejít už dávno."
Domácí násilí je krutost, která nesmí být společností tolerována. Je věcí každého z nás, abychom se zajímali, pokud máme podezření na domácí násilí za dveřmi našich příbuzných, sousedů, zvlášť, když jsou tam děti. Nenechme se zahnat do kouta ať už jako oběť nebo i jako přihlížející, jako svědek, soused. Vždycky můžeme pomoci radou, milým slovem nebo i telefonátem na policii či Sociálně právní ochranu dětí, vždy samozřejmě s ohledem na své bezpečí. Lidský život a ochrana zdraví vždy stojí za to.
