Mazlíček Paro

Už je to tak. Staří a osamělí mají vyhráno. Svůj konec života si mohou zpestřit příjemným společníkem. Není to gigolo pro dámy nebo společnice pro pány, je to prostě Paro.

       Bojíme se osamění mnohem více, než samoty. Máme strach ze stavu, kdy nebude nablízku nikdo, kdo nám porozumí, s kým budeme sdílet společné vzpomínky. Naši vrstevníci už nebudou a děti, pokud nějaké máme, budou daleko nebo budou žít svůj život. Ale nezoufejme. Díky technickému pokroku nám stáří může zpestřit mazlíček Paro. Je to sociální robot, který vypadá jako tuleň, reaguje na hlas a dotyk. Chová se jako opravdový zvířecí mazlíček, jen není živý. Jeho výhodou je, že jej není třeba krmit, venčit a také nemůže umřít. Akorát mu mohou dojít baterky....Co říkáte, no za několik desítek tisíc korun, nekupte to.  A pak že vztahy nejsou na prodej.....

Autor: Pavla Golasowská | pátek 11.12.2015 21:32 | karma článku: 6,85 | přečteno: 251x