Manželství aneb dali nám lejstro a dát měli návody k jízdám

Dali nám lejstro a nedali záruční list....Tato slova známé písně Marie Rottrové se mi vybavila v souvislosti s Národním týdnem manželství, který byl zahájen tento týden. Manželství jako cár papíru bez záruky?

           Stali jsme se národem, který uvažuje ekonomicky nejen v rámci obchodu a trhu, ale také v oblasti vztahů. Tak například manželství. Já tedy do něj půjdu, ale kdo mi zaručí, že mě ten druhý nezklame, nepodrazí, že mě bude neustále činit šťastným a co když mě to s ním, s ní, přestane bavit? Pak se budu muset složitě rozvádět, soudit se o majetek a to mi za to nestojí. A co když já do toho vztahu dám víc a ten druhý míň? Vyplatí se mi to?

           Dívám se občas na fotografie mých rodičů a prarodičů a přemýšlím, zda měli takové otázky, když vstupovali do manželství. Zda v tom druhém ještě před svatbou už viděli toho, kdo je chce podrazit, využít, zneužít, kdo je chce tzv. "vytunelovat" a opustit. Nevím, proč mám pocit, že naši předkové vstupovali v drtivé většině do manželství z lásky. A byla to velmi těžká doba, doba dvou světových válek, poválečná, totalitní. Naši předci měli tenkrát mnohem víc důvodů klást si otázky, zda je dobré vstoupit do manželství. Neměli žádné záruky a nikdo jim neřekl, jak v manželství žít. Ale věděli, že pokud dojde v průběhu manželství ke konfliktu, je třeba jej řešit a ne  z něj utéct. Učili se to tzv. "za pochodu", v reálném životě, každý den.

             Ani dnes nemáme univerzální návod na manželství. Jen chci říct z vlastní zkušenosti ze života ve 30 letém manželství, že jsem velmi ráda, že mám to "lejstro", které má pro mě cenu lásky, svobody, úcty, ale také oběti, ústupků a tolerance. Všem, kdo se chystají vstoupit do manželství chci říct, že manželství je vztah bez záruky  a návody k jízdám si musí každé manželství v průběhu společného života sepsat samo.