Laškování s Čínou může vést k likvidaci našeho ocelářského průmyslu

Jsem z Moravskoslezského kraje, který je znám nejen kauzou OKD, ale také ocelářským průmyslem. Však Ostravu známe jako "ocelové srdce republiky." A toto srdce začíná být ohroženo a pokud se nevzpamatujeme, nepomůže mu žádný bypass

     O tom, že Čína je velmoc, která se snaží expandovat do světa není žádných pochyb  a je to pochopitelné. Číňanů je mnoho, jsou pracovití a místa v Číně není až tak moc. To, že se tam prakticky nedá žít, pouze přežívat, svědčí také to, že klesá zájem o studium čínské kultury a čínského jazyka. Romantické představy mladé generace jsou vystřídány vystřízlivěním mimo jiné také z reality, s jakou Čína porušuje lidská práva.

     Ale já chci psát o ohrožení naší ekonomiky, konkrétně o ohrožení našeho ocelářského průmyslu. Dne 3. března jsem interpelovala našeho ministra průmyslu a obchodu ve věci dovozu čínské oceli a s tím souvisejícím rizikem nezaměstnanosti v hutních provozech. Poukázala jsem na to, že hrozba dovozu levné oceli z Číny ohrožuje náš pracovní trh. Konkrétně v Moravskoslezském kraji by levný dovoz oceli z Číny mohl ohrozit až 15000 pracovních míst v hutních podnicích a až 45000 míst v souvislosti s návaznými službami na hutní průmysl. Dovoz dumpingového čínského zboží by tak ohrozil české ocelářství a následně by jej mohl úplně zlikvidovat. Ptala jsem se proto pana ministra, jak aktivně se Česká republika zapojuje do rozhodování o udělení statusu tržní ekonomiky Číně, jaké konkrétní kroky podniká, co brání tomu, aby pro Čínu platila stejná pravidla trhu jako pro nás včetně ekologických aspektů. Také mě zajímalo, zda je naše vláda připravena na obrovskou nezaměstnanost v případě, že naši ocel zlikviduje ta levná, čínská. Od pana ministra se mi dostalo dvoustránkové odpovědi, v níž popisuje, že si situaci uvědomuje, vedou se diskuse, provádějí se analýzy, ale my si musíme uvědomit, že pro českou ekonomiku je určující, aby veškeré kroky Evropské unie byla vyvážené a braly do úvahy především situaci ve zranitelných sektorech, jako je ocelářství, stejně jako zájmy ostatních odvětví českého průmyslu, která jsou závislá na nenarušených obchodních vztazích s Čínskou lidovou republikou.

Vzhledem k tomu, že odpověď mě neuspokojila, opakovala jsem interpelaci podruhé a na odpověď pana ministra čekám, neboť ani na jedné mé interpelaci nebyl osobně přítomen.

Nevím proč mám pocit,  že pokud naši ekonomiku pohltí cizinec, pak bude mít moc i nad našimi životy a lidská práva se tak stanou pouhou legendou, kterou naše vnoučata jednou budou vyprávět svým dětem.