Čínská politika jednoho dítěte a naše politika psa

Čína doplácí na politiku jednoho dítěte, zatímco Češi si pořizují místo dětí psy. Hotely pro psy, psí školka, venčitel, speciální jídelníček z biopotravin a mnoho dalších vymožeností, které majitelé poskytují svým psím miláčkům.

          Populační problém Číny se nám může zdát vzdálený a do jisté míry tomu tak je, nicméně se mu my, Češi, v určitém aspektu přibližujeme. Zatímco Čína řeší následky opatření 80.let, kdy rodina měla povoleno mít jen jedno dítě a to ještě nejlépe chlapce, my začínáme řešit to, že partneři si čím dál častěji pořizují místo dítěte psa. Problémem Číny se stává 40 mil. mužů v produktivním věku, kteří si ve společnosti nikdy nenajdou partnerku, protože ženy prostě nejsou, u nás přibývá těch, kdo investují do svého psího miláčka tisíce a děti vůbec nechtějí. Důsledkem je klesající populační křivka, kdy dnes připadá na jednu ženu 1,2 dítěte, což nestačí ani na přirozenou reprodukci. Stěžujeme si, že dítě stojí spoustu peněz, ale stále více je těch, kdo neváhají utratit tisíce měsíčně pro Alíka či Broka. Roste byznys se psy a majitelé psích hotelů, v nichž je pro psí mazlíčky k dispozici vše od vyváženého jídelníčku, který sestavuje odborník, přes různé masáže a aromaterapie až po poradenského psychologa, který vašemu mazlíčkovi pomůže dostat se z deprese. Samozřejmě za patřičný finanční obnos. A pokud chce Broček ven, zaplatíme mu venčitele, samozřejmě podle jeho potřeb, přece nebude náš mazlíček strádat.

           Kam jsme to došli? Zvíře jsme postavili na úroveň člověka, udělali jsme si z něj modlu a to jen díky naší pohodlnosti a rozežranosti. Ano, mít psa je mnohem jednodušší, než se starat o dítě, které si vyžaduje naši pozornost 24 hodin denně. Když nás pes přestane bavit, můžeme jej odložit, dát do útulku nebo utratit. Zbavit se dítěte není tak jednoduché a vychovat z něj dobrého člověka vyžaduje naše úsilí, trpělivost a neobejde se bez obětí. Umíme dnes ještě milovat člověka? Vypadá to, že nám často stačí náhražka, jakou je pes. Do něj si promítáme naše rodinné ambice a sny, vidíme v něm své dítě. Ale nemyslím si, že až přijde naše poslední hodina, že to bude pes, kdo se nad námi pomodlí a zatlačí nám oči.