Určitě se vám to už někdy přihodilo. Jedete autem po okrsce. Jen tak si řídíte, pískáte, zpíváte, posloucháte rádio a najednou, uprostřed vozovky něco leží. Zasotříte zrak , zpomalíte( co kdyby to byl kámen? ) , přiblížíte se a zjistíte, že je to bota. Záhadný, identifikovatelný nelétající předmět. Bota. Jedna bota.
neznamy
Vždy se jedná o botu obnošenou a takzvanou sportovní. Tedy až na jednu vyjímku, viděnou na vlastní oči, kdy se jednalo o dámskou černou kozačku. Žádné stavení daleko za autem, žádné stavení daleko před autem a uprostřed silnice si sedí bota. Osamělá bota. Je smutná? Představte si, několik měsíců, pravděpodobně i několik let jste pěkně spárovaní, všude chodíte vedle sebe, na všech místech se ocitáte v jednu stejnou chvíli a sobě bok po boku. Celé noci ležíte vedle sebe na zemi, nebo na stejné polici. Do opravny vás také vezmou jen společně a jen společně také vydají ( téměř na tuty potřebujete opravy současně), současně se podrobujete mytí hadříky, čištění houbou a krémovému zábalu a leštícím procedurám s kartáči. A najednou skončíte osaměle sami, opotřebovaní a na neznámém , temném, opuštěném místě. Na silnici.
Další záhadou je mi pak způsob, jakým se identifikovatelný nelétající předmět zvaný bota, na silnici dostal.
Představuji si řidiče automobilu, jak se mezi sešlápnutím brzdy a spojky podívá na své nohy a
s výkřikem: " Už mě nebavíš!" nebo "Už se na tebe nemůžu koukat!" nebo "Tlačíš mě!" nebo " Jsi úplně out a úplně out fit !" nebo "Nechtěla si doběhnout ten dubnovej maraton!" servává botu z nohy , stahuje okénko a odhazuje svou botu v dál.. ( proč se na divadle odhazují jen širáky?)
Až na tu jedinou, černou, vysokou kozačku zřejmě ženy dávají svým botám víc šancí k polepšení.
Ještě nikdy jsem neviděla uprostřed silnice smutnou osamělou botu dětskou. A přitom si děti sundavají své boty velmy rády...obzvláště během jízdy autem.
